Ahoj děvčata a chlapi, letošní dlouhá a studená zima už mě nějak začíná vadit. Přes den v práci, po práci už ani nemám náladu jít se projít, radši zalezu do teplíčka. Ty tam jsou ty chvíle, kdy jsem běhala s foťákem a fotila každou padající vločku, každou zasněženou větvičku stromu nebo strakapouda hledajícího v kmeni stromu nějakého červíčka. Už se těším na jaro, na kvetoucí sromy,zelenou trávu a prozpěvující ptáčky. To jsou potom procházky v přírodě opravdovým balzámem na duši. Hůlky stojící zaprášené v koutě už by se taky rády podívaly ven, pořád po mě pošilhávají, ale na krátký okruh (tak říkám procházce kratší než hodinu) je s sebou neberu. V sobotu jeli příbuzní na turistický pochod. Jukla jsem na hůlky, pak na manžela - a už mi ten nápad nikdo nevymluvil. Půjdeme taky! zavelela jsem. Ještě jsme na žádném organizovaném pochodu nebyli, je načase to vyzkoušet. Manžel neprotestoval, dcera taky souhlasila. Sbalila jsem pár věcí do batohu a usínala s pocitem nadšení. V sobotu ráno jsme se probudili - kouknu z okna a ejhle - nasněžilo. Co teď? Půjdeme - nepůjdeme. Vzhledem k tomu, že do místa pochodu jsme to měli asi 30 km autem, jsme se museli rozhodnout hned, abychom stihli start. Já byla rozhodnutá, manžela jsem musela přesvědčit. Vyrazili jsme. Už cestou ke startu pochodu jsem litovala, že jsem nevzala foťák. Úchvatná byla podívaná na lesy a pole pocukrované slabší sněhovou nadílkou. Vyrazili jsme po vyznačené trase na 10 km okruh místy, kde jsme v životě nebyli. Šlo se pěkně, cesta vedla lesem a byla upravená. Počasí taky slušné - ani zima, ani teplo, zahřál nás pohyb. Těch 10 km jsme šli sice asi 3 hodiny, ale nelitovali jsme. Krásně jsme si pročistili hlavu, všechny starosti jakoby se nás najednou netýkaly, všude klídek, čerstvý vzduch a příroda. V cíli jsme obdrželi diplom za absolvování pochodu a také pozvánku na příští ročník. Nadšeně jsem pozvánku připíchla ke kalendáři, protože - za rok jdeme zase.