Jelikož jsme zřejmě letos vyhrály bacilový jackpot, tak se malé děti nestačily pořádně vyhrabat z chřipky a dostaly od nejstarší angínu, takže od víkendu opět vysoké horečky. Kdo má děti, ví, že se člověk moc nevyspí pokud jsou malé, nemocné nebo v nejhorším případě malé a nemocné. A to je můj problém, v podstatě 2 roky už jsem se nevyspala, moje tělo se už jakžtakž srovnalo s tím, že má noční spánek klidně i 10x přerušený, protože vstávám k malému, ale teď už téměř půl roku děcka na střídačku marodí z čehož plyne ještě větší spánkový deficit a ještě větší únava.

Upřímně vůbec nechápu na co moje tělo jede, žádnou rezervu už určitě mít nemůžu. Mám pocit, že když se přestanu hýbat, tak usnu, což se tedy taky večer stává, většinou si ani nepamatuju jak jsem si lehla na polštář.

Zřejmě z té únavy pramení moje nepřekonatelná chuť na sacharidy v jakékoliv podobě. Když náhodou nedodržím v jednotlivých porcích jídla podíl sacharidů, můj mozek začne bláznit, jsem protivná i sama sobě a ještě unavenější, jediný po čem moje tělo touží jsou sacharidy a je úplně jedno jestli to je ovoce, chleba, v horším případě vánočka, sušenkám a podobným věcem zatím odolávám.

Znáte někdo takové pocity? Jak je zvládáte, abyste pak neměli výčitky svědomí, že porušujete režim? Myslím, že podobný problém s nařušeným spánkem mají nejen maminy od nespavých prcků, ale třeba lidi, co dělají noční směny anebo mají směnu dlouho do noci. Díky za vaše názory.