Ještě bych se s Vámi chtěla podělit o ,,vtipnou" příhodu z pátku. Protože to vypadalo,že bude pěkně rozhodla jsem se pro radikální krok. Kolegou jsem se po práci nechala vyhodit o 8 km dřív a že jako po té 9.5h šichtě dojdu domů pěšmo.....Cíl v nedohlednu, ale vyhlídka na spálené kj pěkná.....šlapu si a protože nemám tepoměr, zpívám si, abych zjistila, že jdu ve správné frekvenci(dle rady, že člověk má správnou tepovku, když se při povídání nezadýchává:-) no a uznejte, že povídat si sama se sebou by bylo dost divné:-) Naštěstí je většina cesty pustinama, jinak by si asi kolemjdoucí klepali na čelo i tak, protože co čert nechtěl, po náročném dni mi v hlavě jela jen jedna sloka jedné písně a to:Mě láká velice, pochod Praha-Prčice......Sama sobě jsem přišla lehce vyšinutá, ale nic jiného mi prostě nenaskočilo...Když jsem došla do našeho města a měla před sebou už jen 3km, začalo hrozně pršet. Takový slejvák jsem na vlastní kůži už dlouho nezažila, s drobnou poznámkou sama k sobě, že jsem holka krev a mléko a žádná cukrová panenka jsem obešla všechny zastávky autobusů, všechny lákavé zkratky a šla dál předem připravenou trasou. Najednou jsem došla do míst, kde evidentně vůbec nepršelo, takže já promoklá na kost, jsem vypadala trošku jako exot, a ještě mi pořát ikdyž už jen polohlasně jelo.....bez chleba a bez vody já k cíli dorazím...:-)Dala jsem to a za odměnu si doma napustila pořádně horkou vanu, aby se mi prohřály svaly a špeky a nechytla rýmičku....Musím se přiznat, že i přes slejvák, to byla moc super procházka a ještě jsem to stihla za hodinu dvacet. Tento týden to plánuji alespoň 2x, ale samozřejmě záleží na pracovním vytížení a možnosti vzít si přes batoh alespoň pláštěnku, protože sušit všemožné poklady z batohu, jenž využívám jako kabelku, nebylo ani rychlé ani vtipné:-)Hezký den