Milé spolubojovnice.

Už delší dobu přemýšlím, co děláte, jak na tom jste a jestli bojujejte sami se sebou jako já.

Co jsem skončila ve studii, bojovala jsem s bolavým kolenem, což vedlo k úbytku pohybu. Trochu ten stav zmírnil plavecký kurz, který mi moc pomohl. Od té doby se dost změnilo, změnila jsem práci, trochu upravila osobní život a trochu se hýbala se psem. přestala jsem se vážit a jedla zcela normálně, spíše jsem se hlídala, abych nejedla večer. Pak se stalo něco, co mě přimělo přestat řešit kilogramy a dokonce jsem začala mít ráda sama sebe. Asi k tomu také přispělo, že mi zůstala chuť se hýbat, i když nechodím na žádné pravidelné cvičení a i to , že přece jen se snažím jíst zdravěji než dříve. A přestože jsem letos oslavila kulatiny, cítím se o deset let mladší.

 V pátek jsem byla na přeměření u Marušky a potěšilo mě, že jsem za rok nic nepřibrala ( ale ani nic nezhubla) a ani jsem se objemově nezvětšila.. To mě přimělo k rozhodnutí pokračovat s bojem s nadváhou. V noci jsem si zadala další cyklus a jsem rozhodnutá za rok dosáhnout lepší výsledek. Dříve bych si nevěřila , ale teď mám dobrou motivaci.

Mějte se a všem nám držím pěsti.