Patřím mezi ty, kteří bez pohybu neshodí ani gram. Jak to tak vidim, mohla bych nejíst klidně měsíc a stejně bych zhubla maximálně 1 kg. Vzpomínám si, že si na stejný problém stěžovala prababička a později i máma, ačkoli obě nabraly kila až po dětech (což, bohužel, neni můj případ).
Problém je v tom, že jsem za poslední 4 roky (přesněji od doby, kdy jsem poznala svého současného přítele) dost zlenivěla (a přibrala). Dříve jsem si na pohyb našla denně nejméně půlhodinku, dnes jsem ráda, když se jednou týdně přiměju jít na svižnější procházku. Když se totiž mám rozhodnout, jestli si jít zacvičit, nebo s přítelem zůstat zachumlaná pod dekou a pustit si nějaký film, většinou mu neodolám :) Hlavně teď v zimě. Jenže se to už dost projevilo na mé postavě a sebevědomí. Za těch pár let lenošení jsem nabrala 20 kilo. Začínám na svém těle pociťovat příznaky nadváhy a ve 26 letech je mi to dost nepříjemné. Nemluvě o tom, že mám problémy sehnat na sebe pěkné oblečení, hlavně kalhoty - když už se do nich nasoukám a zapnu je,buď mi vůbec nesedí, nebo jsou dlouhé a musím je zkracovat. Dostala jsem se do stavu, kdy se mi příčí jít si koupit na sebe nové oblečení. Vždy vyrazím z domu odhodlaná pořídit si nějaké nové kousky, ale většinou se vracím s prázdnou.Naposledy jsem si něco pěkného na sebe koupila v létě.. :(
Nicméně končím s lenošením, sebelítostí a s nesnášením svýho těla. Vím, že to bude boj, ale jsem odhodlaná na sobě zase začít makat. Jsem tu nová (zítra týden) a už jsem zjistila, kde dělám největší chyby - nadměrný příjem sacharidů, nedostatek tuků a málo pohybu. Semaforky mám zatím zelené jen u zeleniny, pitného režimu a bílkovin, na druhou stranu i to je podle mě docela úspěch. Nevím, jestli se mi povede zhubnout všechna kila, která jsem si dala za cíl, ale určitě se o to pokusím.

Špeky třeste se, teď vám nastávají krušné časy :)