U nás doma (resp. u rodičů ) se kdysi stalo zvykem vše nové ve stravě nazývat dietou. Začala jsem jíst každý den zeleninu - pro naše něco nevídaného - hned začali hlásat do světa, že "Lucka se dala na dietu". Když jsem přestala pít limonády, bylo to tu zase. Takhle to šlo pokaždé, když jsem udělala menší změnu v jídelníčku. Zprvu mi to nevadilo, ale čím jsem byla starší, tím víc mě rozčilovalo, že mě neposlouchají, když jsem se jim x krát snažila vysvětlit, že mezi "jejich" dietou a mou postupnou změnou jídelníčku je velký rozdíl. Ono každou chvíli poslouchat, jak už ty diety přeháním, a že neni zdravé vyřadit z jídelníčku to, na co bylo tělo dlouhou dobu zvyklé, člověka prostě unavuje..
Nevnímali mě ani když jsem teď v lednu přestala konzumovat maso a mléčné výrobky (ne, nejsem vegan, pouze mi doktor doporučil dát si od těchto jídel dočasnou "odvykačku"). Na 3 měsíce jsem se vzdala svých oblíbených jogurtů, tvarohů, kuřecího masa, steaků a ryb.. Bylo to těžké, ale vydržela jsem. Krom toho, že jsem objevila hromadu výborných výrobků, o kterých jsem neměla ani zdání, přestala mě třeštit hlava a zmizela mi chronická rýma. Pomalu se vracím k původní stravě, ale třeba na maso a klasické mléko většinou nemám vůbec chuť. Za to zeleninu bych mohla jíst pořád :)
Máma se mě ptala, proč držím takovou dietu, když ani po měsíci neni vidět, že bych zhubla. Nechápala, že by mi to mohlo zmírnit zdravotní problémy, nebo (slyším tátu: nedej bože!) bych se třeba chtěla stát vegetariánem. A když už jsem pak tedy nějaké to kilo shodila, ptala se, kdy s dietou přestanu, že už jsem hubená dost.
Takže ještě jednou : NEDRŽÍM DIETU!!! Měním životní styl!