Tak jsem se včera postavila na váhu a...20 dkg nahoře. No, popravdě jsem z toho byla trochu rozladěná, ale pak jsem si řekla, že se na to budu dívat pozitivně. Po svých životních zkušenostech jsem spíše pesimista, vždycky říkám, že když něco budu čekat horší,  výsledkem může být, že budu příjemně překvapená. Ale trochu mě v sobotu navnadil přítelův kamarád. Na otázku, jak se mám, jsem si posteskla, že půlka prázdnin v prčicích. A on, že to mám brát z té pozitivní stránky- půlka prázdnin přede mnou. TAKY PRAVDA!

Takže sice jsem neshodila ani deko, naopak jsem nabrala trošku, ale:
1. jsem zdravá (tedy pooperačně, což je úžasné)
2. fyzička se lepší den ode dne, už nefuním jak sentinel ( ale pořád se potím jako prase)
3. splasklo mi částečně břicho (no, jsem v období, kdy se mi jednou za měsíc díky hormonům břicho nafoukne- znáte to)
4. cítím se díky pohybu líp
5. sice mám půlku 8-týdenního cyklu za sebou, ALE!!! půlku mám ještě před sebou, což je spousta času na sobě pracovat
6. mám skvělého psa, který je nejlepším trenérem na světě- procházky klidně celý den a hlavně rychle!!!
7. až v září usednou mé studentky do lavice a já uvidím, jak vypadají, budu jedna z nejkrásnějších a nejhubenějších ve třídě... jako fakt :(
8. a to nejdůležitější: pro svého přítele jsem nejkrásnější a nejhubenější pořád (ne, není alkoholik ani po lobotomii)

Takže vás všechny zdravím a nevěšte hlavu, ještě máte spoustu času na sobě pracovat, a važte si toho, co jste už dokázali.