Datum registrace: 21. 01. 2011
margarithka
Původní Sebekoučink
0 %
0 kg
4 kg
Již zhubnuto: 0 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136538.25 km |
Kolo: | 66634.70 km |
Cvičení: | 5679 h 47 min |
Přátelé
Stob skupiny
margarithka
Jak psát blog?Proč hubneme?
14. 08. 2014
Chtěla bych vám všem moc poděkovat za včerejší podporu. Největší dík ovšem patří mému příteli, který to se mnou musel včera vydržet pěkně až do večera- CHUDÁK.
Dnes ráno jsem se neprobudila s o nic lepší náladou. Ovšem postavila jsem se tomu čelem. Stoupla jsem na váhu a hned o půl 6 váha ukazovala včerejších 67.6. Úspěch.
Pak jsem musela dohnat včerejší rest, tak jsem šla běhat. Uběhla jsem si krásně svých 8km. Úspěch.
A jak jsem tak běžela, přemýšlela jsem, proč vlastně hubnout. Přemýšleli jste někdy o tom, proč to všechno děláte? Proč si vážíte jídlo, v potu tváře cvičíte a každý týden stoupáte na váhu s nervozitou, zda se čísla oproti minulému vážení posunula směrem dolů? Protože co si budeme nalhávat- málokterá z nás hubne proto, aby na ní rachtaly kosti a mohla se tak pokoušet o dráhu v modelingu...
Samozřejmě stále tvrdím, že všechno dělám kvůli sobě. Ano, sport mě baví, potřebuju nějaké vybití a nejsem televizní typ. Jakmile nejsem alespoň jeden den na procházce, šílím. Když pár dní prší, není se mnou k vydržení a musím alespoň do posilovny nebo plavat. Ale i tak to není ono.
Ano, zdravá strava mi chutná- miluji celozrnné pečivo, ovesné kaše a kopy zeleniny na talíři.
Ale proč se snažím neustále dostat na nějakou svou "vysněnou váhu", zhubnout břicho a získat souměrnou postavu. A dnes mi to došlo- KVŮLI CHLAPŮM!
A tak jsem vzpomínala- ve svém životě jsem měla jen jeden vážný vztah- ten nynější, a doufám, že tomu tak zůstane. Ale vzhledem k tomu, že jsem svého přítele potkala v 25 letech, nějaké známosti jsem měla už předtím. A ano (vybírala jsem si samozřejmě špatně a chyba nebyla na mé straně ;-), každá známost, než se nějak vyvrbila, skončila tak, že mě chlap nechal kvůli (mladší a) hubenější. Podotýkám, že jsem vždycky měla postavu 65kg/173cm- takže ani moc ani málo. V 19 letech mi to jeden řekl natvrdo: "Víš, já bych chtěla nějakou, co vypadá jako modelka." Ve 23 letech, když jsme s kamarádem zjistili, že nechceme být jen kamarádi, sportovala jsem jako blázen- samozřejmě kvůli sobě. Tehdy jsem se zřejmě dostala na své minimum. Nevím, nevážila jsem se, ale co si pamatuju, jak jsem vypadala. Stejně mě nechal kvůli hubenější. A tak bych mohla pokračovat...
Takže proč vlastně teď sportuju a snažím se trochu zhubnout? Odpověď je nasnadě- kvůli chlapovi. I když jsem pro něj stále ta nejkrásnější a byla jsem i tehdy, když jsem si stoupla před 4 lety na váhu a ručička ukázala pro mě hrozivých 75.1 kg, stejně se zřejmě někde podvědomě děsím toho, aby mě nevyměnil za huběnější model.
Ale stejně, až budu večer cvičit Jill, budu to dělat jen proto, že mě pohyb baví a život si bez něj už nedokážu představit :-D
P.S. Teď mi volal přítel- doktor mu nakázal zhubnout 4 kila, takže vám možná příště budu psát, jak mu to jde :-DDD
Dnes ráno jsem se neprobudila s o nic lepší náladou. Ovšem postavila jsem se tomu čelem. Stoupla jsem na váhu a hned o půl 6 váha ukazovala včerejších 67.6. Úspěch.
Pak jsem musela dohnat včerejší rest, tak jsem šla běhat. Uběhla jsem si krásně svých 8km. Úspěch.
A jak jsem tak běžela, přemýšlela jsem, proč vlastně hubnout. Přemýšleli jste někdy o tom, proč to všechno děláte? Proč si vážíte jídlo, v potu tváře cvičíte a každý týden stoupáte na váhu s nervozitou, zda se čísla oproti minulému vážení posunula směrem dolů? Protože co si budeme nalhávat- málokterá z nás hubne proto, aby na ní rachtaly kosti a mohla se tak pokoušet o dráhu v modelingu...
Samozřejmě stále tvrdím, že všechno dělám kvůli sobě. Ano, sport mě baví, potřebuju nějaké vybití a nejsem televizní typ. Jakmile nejsem alespoň jeden den na procházce, šílím. Když pár dní prší, není se mnou k vydržení a musím alespoň do posilovny nebo plavat. Ale i tak to není ono.
Ano, zdravá strava mi chutná- miluji celozrnné pečivo, ovesné kaše a kopy zeleniny na talíři.
Ale proč se snažím neustále dostat na nějakou svou "vysněnou váhu", zhubnout břicho a získat souměrnou postavu. A dnes mi to došlo- KVŮLI CHLAPŮM!
A tak jsem vzpomínala- ve svém životě jsem měla jen jeden vážný vztah- ten nynější, a doufám, že tomu tak zůstane. Ale vzhledem k tomu, že jsem svého přítele potkala v 25 letech, nějaké známosti jsem měla už předtím. A ano (vybírala jsem si samozřejmě špatně a chyba nebyla na mé straně ;-), každá známost, než se nějak vyvrbila, skončila tak, že mě chlap nechal kvůli (mladší a) hubenější. Podotýkám, že jsem vždycky měla postavu 65kg/173cm- takže ani moc ani málo. V 19 letech mi to jeden řekl natvrdo: "Víš, já bych chtěla nějakou, co vypadá jako modelka." Ve 23 letech, když jsme s kamarádem zjistili, že nechceme být jen kamarádi, sportovala jsem jako blázen- samozřejmě kvůli sobě. Tehdy jsem se zřejmě dostala na své minimum. Nevím, nevážila jsem se, ale co si pamatuju, jak jsem vypadala. Stejně mě nechal kvůli hubenější. A tak bych mohla pokračovat...
Takže proč vlastně teď sportuju a snažím se trochu zhubnout? Odpověď je nasnadě- kvůli chlapovi. I když jsem pro něj stále ta nejkrásnější a byla jsem i tehdy, když jsem si stoupla před 4 lety na váhu a ručička ukázala pro mě hrozivých 75.1 kg, stejně se zřejmě někde podvědomě děsím toho, aby mě nevyměnil za huběnější model.
Ale stejně, až budu večer cvičit Jill, budu to dělat jen proto, že mě pohyb baví a život si bez něj už nedokážu představit :-D
P.S. Teď mi volal přítel- doktor mu nakázal zhubnout 4 kila, takže vám možná příště budu psát, jak mu to jde :-DDD
Hodnocení (10 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
14. 08. 2014 22:39
Říkejte si co chcete, ani v šedesáti nejsme na odpis. Každý má nějaký důvod, proč na sobě a se sebou pracuje. Zdraví a duševní pohoda jsou jedním z nich. Na chlapech už mi moc nezáleží, jednoho už mám 41let. Jen ať mi dlouho vydrží. A vy, děvčata, vydržte taky. Držím palce :-))
14. 08. 2014 22:36
Přiznám se, že jsem o tom, proč chceme být všechny hubené (když vynechám zdraví - na to přijdeme všichni později) už také přemýšlela. Myslím si, že jakmile na sobě najdeme chybu, která se dá napravit, sníží se nám sebevědomí, dokud toho nedosáhneme, takže si jsme najednou méně jisté sami sebou.. Když nás v tu dobu opustí chlap, tak šel za hubenější, nadává nám šéf, to by si na hubenou nedovolil, lidi okolo na nás koukají divně....to všechno je náš pocit a hledáme viníka. Znám spoustu baculek, co jsou se sebou absolutně spokojené (prostě nenašly na sobě žádnou chybu) a nikdy jsem neslyšela, kdybych byla hubenější, tak... :-) Doufám, že jsem to napsala srozumitelně. Chtěla jsem tím říct, že i když si myslíte, že hubnete kvůli chlapovi, aby vás nevyměnil za hubenější model, tak hubnete kvůli sobě, abyste si byla jistější sama sebou...
14. 08. 2014 18:38
margarithka: já si myslím, že si tím žena zbytečně ubližuje, vidí HUBENOU next místo aby se radovala, že se zbavila kreténa, který není schopný být oporou a ocenit ženu v její kráse.
14. 08. 2014 18:37
bubina51: přesně, tento muž za to stojí, já jsem pro svého manžela byla krásná i těhotná a i teď se mě snaží podpořit. Pro mě je důležité jak se cítím já, teď už hubnu a snažím se být krásná kvůli sobě a až na druhém místě je můj manžel a děti a až daleko za nimi jsou ostatní lidé. Je zajímavé, že v podstatě poprvé jsem schopná hubnout pomaličku, ale soustavně, mám pocit, že tento životní styl mi půjde dodržet na zbytek života. Hubnu od ledna a cítím se báječně :-)
14. 08. 2014 18:35
Katerina007: ani já si nemyslím, že postava byla hlavním důvodem rozchodů. Pravděpodobně to bylo tím, že ty mladší k nim více vzhlížely. Ale já mohla posoudit jen tu viditelnou stránku věci- byly mladší a HUBENĚJŠÍ
14. 08. 2014 18:24
No mám teda 48 let, ale chci být štíhlá a chci se líbit i teď :-)) Samosebou, že chci být i zdravá, ale musím ze sebe mít dobrý pocit :-) přece ani po čtyřicítce nejsme na odpis :-)) Ale bejto máš pravdu, že když má člověk ze sebe dobrý pocit, tak to z něj září i pro ty ostatní :-)
14. 08. 2014 14:53
Katerina007: Muž, ktorý bazíruje na váhe za to nestojí, ale muž, ktorý vám aj tie kilá odpustí podľa mňa áno. Mám 24 a můj přítel 26, když jsme spolu před 4 roky začali měla jsem skoro o 20kg míň, ale on mi řekne, že i když bych se mu ještě víc líbila "lehčí" tak ví, že lepší stejně nenajde a že má na současném stavu svůj podíl viny (jeho oblíbená česká kuchyne, válení, atď...) :)
14. 08. 2014 13:01
Odpoveď značne závisí na veku a skúsenostiach. Vo veku 40 už dávam na prvé miesto zdravie a dobrý fyzický pocit zo svojho tela, a po tom sa odvíja od toho aj duš. zdravie. Ale vo veku okolo 20-25 je to úplne v poriadku, že nám záleží na mužoch :-) Kto by už vo veku 20 myslel na zdravie ? :-)))) Iba ak lekár :-)
14. 08. 2014 12:40
no nevím jestli muž, který za to stojí bazíruje na váze ... pochybuji, že rozchody jsou jen kvůli kilům
14. 08. 2014 09:21
Souhlas!!! A podle mně je to v pořádku, hlavně když hubneme kvůli chlapovi, který za to stojí...teda kvůli takovému co by s námi byl i kdybychom nezhubli. Protože jenom ten si doma zaslouží holku skoro jako modelku :)))
margarithka
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
Sama jsem už byla tak nějak s tou mírnou nadváhou smířená. Pak se mi jednou v obchodě stalo, že jsem si chtěla zkusit nějaké oblečení, brala si do kabinky dvě velikosti, že uvidím, která mi bude... a prodavačka mi s lehce pohrdavým úsměvem to menší číslo vzala, že to teda fakt zkoušet ani nemusím. (A ještě horší bylo, že měla pravdu! I to větší mi bylo dosti natěsno.)
A to jsem si uvědomila, že doba, kdy mi říkali "Jo, když jste vysoká a štíhlá, tak si můžete obléci cokoli a bude vám to slušet", není až tak dlouho pryč, aby to nestálo za pokus vrátit...