Tak se opět hlásím. O něco starší, o něco opotřebovanější, bez pár iluzí. A kil. Dělám si ze sebe srandu, že váhu mám jak v prváku na gymplu a prsa jak v prváku na nižším gymplu. Vtipné je, že jsem zhubla v momentě, kdy jsem hubnout přestala. 

Nikdy jsem nebyla vyloženě tlustá. Na 173 jsem měla průměrně váhu okolo 66 kil a nejvyšší, tu, u které jsem si řekla "A dost!", 75,1 kg. Ano, vím, co by někteří dali za tuto váhu. Jsem typ jablko po mámě, takže nožičky jak hůlčičky, zadek jak dvě půlky a vyvalenej pupek. Občas mi lidi gratulovali k těhotenství, občas mě někdo chtěl pustit sednout. Nooo, pokaždé to byl trapas; spíš pro ty lidi. Já se vždycky zakřenila a říkala jsem: "já nejsem těhotná, jen tlustá". Ale skutečně tlustá jsem nebyla. Ani při těch 75 kilech. Spíš mohutnější. Ale doma jsem poslouchala, že mi roste zadek, že bych měla s tím břichem něco dělat. Dnes bych řekla, že spíš to byly máminy komplexy, že ten zadek pomalu roste i jí a to břicho taky, ale u druhých se to snáz přiznává. 

Tehdy, s váhou 75, jsem se vrhla na hubnutí s kamarádkou, která mě navedla na tyto stránky. Dodnes si pamatuji tu euforii. Začala jsem poctivě zapisovat, plánovat jídelníček a odvažovat. Pamatuju si, jakou jsem měla radost z každého zeleného semaforku a v duchu jsem se "neměla ráda" za cokoliv, co jsem do sebe cpala a věděla jsem, že je to nad rámec semaforků. Radost z každého deka navíc a nechápání, když váha ukázala po týdnu o pár deka víc. 

Postupně jsem se dostala na 69 kg. Byla jsem na sebe moc pyšná a chtěla jsem se o to s někým podělit. Bohužel s kamarádkou to moc nešlo, protože jí hubnutí nešlo. Nebudu rozebírat důvody, které ona si vždy našla. Ale jí se nedařilo a mě bylo trapné se "chlubit" svými pokroky. Mezitím jsem začala cvičit aerobik, běhat, plavat. Já, která u vybíjené byla vždycky ta poslední, kterou si vybrali, protože jsem byla kopyto, jsem objevila kouzlo sportu. Ne, že bych teda předtím byla úplný nesportovec, ale vše probíhalo tak nějak v poklidu. 

Každopádně jsem se hrozně snažila a ta kila šla (když se dívám zpětně) dolů dooost pomalu. Třicet dolů, dvacet nahoru. Pak jsem objevila Jillian Michaels. Jako... její videa ze mě neudělala Twiggy za 30 dní, ale moc mě bavila, a zaujalo mě její IF a Clean Eating... přerušovaný půst a jezení základních potravin. V kombinaci se cvičením jsem se dostala na 64 kilo. A... otěhotněla. Buch! 84 kg! Po porodu jsem měla úplně jiné starosti než sebe a celé kojení se držela poporodní váha přes 70 kg. Když jsem se horko těžko dostala na mých 66, Buch! Těhotenství! S číslem 80 jsem se přestala vážit. 

Pamatuju si, jak jsem ráno po návratu z porodnice vstala a stoupla na váhu. Pche... s klukama -10 po porodu, s dcerou 4. Koukala jsem na to číslo a říkala si, co to jako je?!? A pak, během 6nedělí jsem se dostala zase na těch 70. Takže pokaždé úplně jinak. 3 měsíce po porodu jsem šla poprvé vyběhnout, v září si koupila elliptical, abych mohla cvičit doma. Pak mi kamarádka doporučila 10min cvičení na břicho od Emi Wong (doufám, že to píšu správně)  všechno varianty cviků z planku. A ono to funguje! 31.7.18 Váha 71,7. Dnes ráno 62,5 kg. Už jsem byla i na 61. V pase -8 cm, břicho - 15 cm, boky jsem poprvé měřila až před rokem a od té doby -7 cm, zadek - 9 cm. 

Ovšem pohyb je jen taková třešnička na dortu. Baví mě, ráda vyběhnu, protože si vyčistím hlavu, ale nedávám tomu většinou víc jak půl hodinky. Letos jsem poprvé překonala hranici 5 km a ráda bych překonala i 6. Mým cílem byl před dětmi půlmaraton, teď je mým cílem přivést a udržet u pohybu i děti. Cvičím zhruba obden; tak tu půlhodinku, když děti usnou. V zimě jsem tři měsíce necvičila vůbec, protože jsem se nemohla zbavit kašle a MuDr. mi při návštěvě vždy jen řekla, že kojím, takže se mnou nemůže nic dělat. Únor jsem si pak, co se sportu týče, docela užila. Vzhledem k počasí jsem i párkrát vyběhla venku (ušila jsem si i tričko s dlouhým rukávem specielně na tyto příležitosti), pořádně vyvětrala elliptical a protáhla tělo s Emi a dokonce jsem se dostala 3x na bazén bez dětí. Poprvé jsem uplavala 30, kdy u čtvrtého jsem měla chuť vyplivnout plíce a u 10. se na to vys..., ale nakonec se vyplavily endorfiny a já to zvládla. Při druhé návštěvě jsem dala svých 50 a naposledy dokonce 60 bazénů. Ale nohy mě teda bolely...

No, a v pondělí jsem nastoupila do práce. Hned první den ke mně přistoupila holčička: "paní učitelko, já jsem nemocná, ale máma mě nechtěla nechat doma". A na závěr mě hezky poprskala při záchvatu kašle, Tak jsem jí pěkně poděkovala a od středy se potýkala s virózou. Naštěstí to probíhá poměrně rychle, jak u holčičky, tak i u mě. 

Zjistila jsem si, že ve městě kde pracuju, mají dvakrát týdně od 6 ráno otevřený bazén, tak se těším, že to ve čtvrtek před prací prubnu :)

A  v dalším příspěvku Vám povím, jak jsem na tom se stravou.