Když se daří, tak se daří...

Chtěla jsem si dát za cíl, že nebudu řešit stresové situace jídlem...a že se toho událo dost :( Kupodivu jsem zjistila, že je řeším přesně opačně...nejím.

Stále se nemohu sladit a srovnat, je to trochu dlouhodobější proces a já čekala, že to půjde snáz. Stále je mi záhadou ten poměr a reakce mého těla..ikdyž konečně mě poslouchá v tom smyslu, že když vynechám jídlo, řekne mi, že má hlad..to je moc fajn, kupodivu mi k tomu nastartování stačilo asi 14 dní... 

Dneska to není moc na pochvalu, snědla jsem ani ne půlku toho co bych měla...ale cítím se plná. Jindy sním hromadu a jsem "nedojezená" ..on ten poměr není jen tak pro nic za nic. Chce to najít soulad..zatím ho hledám..

Ale jednu pochvalu jsem přeci jen dostala, mám kilčo dole...

P.S. jo a do toho kostýmu co jsem psala minule se vlezu :)