Pomáhala jsem jedné kamarádce s hlídáním dětí, v podstatě od jejich narození. Kamarádka tak mohla studovat, dělat si kolečka k atestaci a tak. A děti, hlavně ta první, mě přijaly jako kámoše a autoritu, která je na jejich straně, ale nedá jim nic zadarmo :-)
Uplynulo pár let. Starší je dnes skoro 6, mladší slečna má 4. Večer čte kamarádka pohádku, kde vystupuje nějaká holčička. Baculatá.
Mladší se ptá: "A čo je to bačulatá?? To je jako teta D?" Načež starší vyskočí a zařve: "Nene, D není tlustá a ty už to nikdy neříkej!!!"

Když mi to jejich maminka líčila, myslela jsem, že padnu. A hromada mých přesmetrákových kilo se chvěla blahem a radostí. :-) Jsou prostě sladký, ty moje kočičky :-)