Tak mi bohužel již kus života utek

a já se tvářím jako že nic, že žádnej smutek.

Vlak stanicemi života rychleji projíždí,

v mládí  jeho rychlost však byla hlemýždí. 

Dnes je to střela na magnetickém polštáři,

již nestíhám udělat, co zapsal jsem v diáři.

Záchranná brzda v tom vlaku bohužel schází,

není  stříbrného větru, není malin v mlází.

Za okny život se míhá čím dál tím rychleji,

že na chvíli zpomalí,  nemám již naději.

A cestující v tom vlaku v první i v druhé třídě

již odrostli dávno tabuli, křídě.
 

Vagóny prochází průvodčí s čepicí,

na čepici nápis : život – čas jepicí.

Nekontroluje jízdenky, ale jen času.

Kolik komu zbývá. Jak na hlavě vlasu.

Na někoho se usměje, odhalí  sanici

a pak řekne klidně : „Vaše konečná je v příští stanici !“

Jízda vlakem života je jízdou věčnou,

cestující dojedou vždy až na konečnou...