Datum registrace: 21. 01. 2013
nocar
Získané body
Počítadlo pohybu
| Můj pohyb | |
|---|---|
| Chůze: | 0 km |
| Kolo: | 0 km |
| Cvičení: | 0 h 0 min |
| Všichni uživatelé | |
| Chůze: | 136806.62 km |
| Kolo: | 66657.70 km |
| Cvičení: | 5694 h 51 min |
nocar
Jak psát blog?Setkání abiturientů
01. 04. 2013
Kolem stolu pár sedělo babiček a dědků.
Před nimi byl oběd na talíři,
mlčky žvýkali cosi k snědku..
Tohle že je Věra ? Ta stařenka s chomáčkem vlasů ?
O francouzských holích a zubní protézou ?
Ta, že byla hvězdou, co zdobila nám klasu ?
Za kterou prý kluci do smrti polezou ?
To že jsou primusové třídy ? Honza, Vašek ?
Co rozbušili ve třídě každé srdce dívčí ?
Jeden hledí do prázdna, druhý hihňá se jak šasek.
První o metrák má více, druhému vlasy marně klíčí.
Proč se tak sešli a sesedají družně k sobě ?
Jak špačci na drátech před odletem ?
V té pozdní, roční chladné době.
Jak loučení se s pozemským to světem.
Podívat se sobě ještě párkrát do očí,
oprášit vzpomínky na mládí co je nenávratně pryč,
dokud se hlava ještě příliš netočí,
dokud hrobník nepopadne do rukou rýč..
Jeden si ještě jako páv čechrá peří
a básní o své nové, mladé ženě.
Druhý, nemocný, zdravému nevěří,
v koutku tiše sedí, tváří se ustrašeně.
Jedné nedošlo, že ve stáří se chichotat jak dítě
a být bodrá a rádoby studentsky veselá,
že smích i pod mejkapem odhaliti smí Tě,
že čas Ti dává kapky do těla..
Jiný se baví o někom kdo nezemřel, kdo ještě žije,
kdo dobrou snachu má či zetě,
kdo po infarktu, po bajpásu pije,
kdo je již dávno na onom světě.
Stále více nerozumí kolem sebe světu,
stále více vzpomínají jenom na mládí.
Stále déle jim to trvá, než vysloví větu,
stále méně jim duše a tělo dovádí.
Jsem zvědav, až sejdeme se snad za deset let zas,
o kolik židlí za stolem méně bude třeba.
Kolik spolužáku již bude jinde, mimo čas,
kolik jich ochutná na uvítanou chleba...
Jak loučení se s pozemským to světem.
Podívat se sobě ještě párkrát do očí,
oprášit vzpomínky na mládí co je nenávratně pryč,
dokud se hlava ještě příliš netočí,
dokud hrobník nepopadne do rukou rýč..
Jeden si ještě jako páv čechrá peří
a básní o své nové, mladé ženě.
Druhý, nemocný, zdravému nevěří,
v koutku tiše sedí, tváří se ustrašeně.
Jedné nedošlo, že ve stáří se chichotat jak dítě
a být bodrá a rádoby studentsky veselá,
že smích i pod mejkapem odhaliti smí Tě,
že čas Ti dává kapky do těla..
Jiný se baví o někom kdo nezemřel, kdo ještě žije,
kdo dobrou snachu má či zetě,
kdo po infarktu, po bajpásu pije,
kdo je již dávno na onom světě.
Stále více nerozumí kolem sebe světu,
stále více vzpomínají jenom na mládí.
Stále déle jim to trvá, než vysloví větu,
stále méně jim duše a tělo dovádí.
Jsem zvědav, až sejdeme se snad za deset let zas,
o kolik židlí za stolem méně bude třeba.
Kolik spolužáku již bude jinde, mimo čas,
kolik jich ochutná na uvítanou chleba...
Hodnocení (6 hlasů):
Sdílet:
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
05. 04. 2013 12:10
Maxxx
Krásné... Sice mám po škole trošku míň let, ale za měsíc máme sraz se spolužáky - 25 let jsme se neviděli. Jsem zvědavá, jestli to nebude na cedulky se jménem kolem krku :-)
01. 04. 2013 10:10
A další body !! A teď již vůbec nevím které body, kdy a komu a z čeho se kam přičítávají. Ale ptát se již nikoho z laskavých neznámých nebudu. Na těch několik týdnů nestojí mi za to udělat ze sebe ještě většího pitomce než již jsem..
01. 04. 2013 10:07
A jejda ! Ono mi to dokonce za to nic, připsalo body.. Tak nevím, nevím, zda sw STOBu nemá své slabiny...
27. 03. 2013 20:02
Loni jsem měla po maturitě 30 let, a už nás bohužel také ubývá. I v naší třídě se už našlo několik jedinců, kteří se rozhodli bojovat proti času - minimálně začali tím, že přestali kouřit a začali sportovat :-) Udělali mi celkem radost, když mne pochválili za váhový úbytek (že se mi konečně v hlavě něco přeplo k lepšímu).
27. 03. 2013 17:40
Hm, naše řady začaly řídnout už v maturitním ročníku. Smutná tabla se smutečními páskami.
27. 03. 2013 10:39
Jsem ještě relativně mladá, ale i naše řady začínají řídnout :-(
Mám ale pocit, že většina spolužáků konečně vzala život do svých rukou a v posledních letech se sebou začali něco dělat. Těší mne to, ještě dlouho bych se s nimi ráda setkávala.
Také se budu snažit.
Díky za básničku - k zamyšlení jako vždy
Mám ale pocit, že většina spolužáků konečně vzala život do svých rukou a v posledních letech se sebou začali něco dělat. Těší mne to, ještě dlouho bych se s nimi ráda setkávala.
Také se budu snažit.
Díky za básničku - k zamyšlení jako vždy
27. 03. 2013 09:38
Taky chodím na srazy, letos od maturity 45 let (maturita byla v šedesátémosmém) , a to co píšeš, se stává realitou. Je to smutné, ale vždy se rádi vidíme a vzpomínáme. Díky za krásnou a pravdivou báseň.
nocar
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
