Podíval jsem se na dvůr o půlnoci a uslyšel jsem krok.

Na dvorku dítě stálo a pozdravilo : „Jsem váš Nový rok !“

Lokýnky blond vlásků mělo a oči veselé,

objal jsem ho něžně a řekl : „Buďme přátelé !“

Bačkůrky jsem mu obul na bosé nožičky

vždy bydlet tu s námi bude rok celičký !

U kamen jsem ho posadil, zmrzlá měl obě líčka,

hýčkat jsem ho počal, nabídl hrnek  mlíčka.

Pomalu začalo svítat, hvězdy již odešly,

snad hodnější dítě to bude, nežli rok předešlý.

Seděl tiše u kamen, jen očka mu zářily,

já nevím co zítra mi přinese. Nebo za chvíli.

Chtěl bych ho poprosit aby neutíkal tak rychle,

snad přání takové není neobvyklé.

Chtěl bych ho poprosit – když u kamen jsem ho nechal -

by neudělal nikdy nic čeho bych se lekal.

Aby si na konec roku neodnes co mu nepatří,

aby byl mým přítelem, co se mnou se pobratří !

Já uložil jsem ho zatím do postýlky jemně,

teď klidně spí a usmívá se, tak naděje je ve mně.