Divím se ledových květů kráse,

divím se snu, který mně o Tobě zdá se,

divím se achátu broušenému z kamene,

divím se slunečnému ránu ve kterém vstaneme.

Divím se kráse dívčího ramene,

divím se ženě láskou zmámené,

divím se lesní zvěři a její moudrosti,

divím se lidské nadutosti a hlouposti.

Divím se nočnímu letu netopýra,

divím se velkým očím výra,

divím se kapacitě paměti v počítači,

divím se, odkud lidstvo jde a kam kráčí.

Divím se přistání člověka na měsíci,

divím se jak pohan nevěřící,

divím se, já, tvor obyčejný, včerejší,

divím se, že člověk se nestal zatím moudřejší.

Divím se vesmíru v našem těle,

divím se evoluci, či dílu spasitele,

divím se v těle každé buňce,

divím se žabičce v lesní tůňce.

Divím se, že narodil jsem se na této planetě,

divím se a líbí se mi zde, na světě.

Divím se věži kostela, na které zvony bijí.

A divit se budu stále. Dokud žiji.