Datum registrace: 21. 01. 2013
nocar
Získané body
Počítadlo pohybu
| Můj pohyb | |
|---|---|
| Chůze: | 0 km |
| Kolo: | 0 km |
| Cvičení: | 0 h 0 min |
| Všichni uživatelé | |
| Chůze: | 136535.25 km |
| Kolo: | 66634.70 km |
| Cvičení: | 5679 h 47 min |
nocar
Jak psát blog?Děvčátko z Plakánku
10. 05. 2013
V údolí Plakánku, tam, pod hradem Kost,
jsem potkal ženu, co štěstí neměla dost.
Žena mladá, půvabnější než star či celebrita,
však nebyla pyšná, životem byla bita.
Šlo vedle ní děvčátko, co tří mělo jar,
já kmet jsem je potkal, proti nim stár.
Děvčátko pohlédlo vážně mně do očí,
čekal jsem jistě, že úsměv mu proskočí.
Mrknul jsem šibalsky, dělaje budliky,
děvčátko vážné, ze vlasů culíky.
A pak jsem spatřil v tom jejím pohledu,
že osud na ni nebrával ohledu.
Nevnímalo svět jak ostatní děti,
do školy chodit nebude směti.
Byla jak něžná kytička v záhoně,
chudinka maličká, vzal jsem ji na koně.
Se mnou jak s dědečkem svolná máma její,
smutek chvíli posečká, oči se jí smějí.
Vyprávěla mi příběh o sobě i o děvčátku,
byl to osud smutný, tak na pohádku.
Když došli jsme pod hrad, sundal jsem ji na zem,
holčička maličká vážná byla rázem.
Rozloučil jsem tam s nimi a popřál jim štěstí.
Díval se za nimi dolu, tam na rozcestí.
Každý z nás nese si svůj kříž.
Někdo má v okně růže, jiný má mříž.
Někdo má slunce nad hlavou, v srdci,
jiný je bez slunce, jak v zemi krtci....
jsem potkal ženu, co štěstí neměla dost.
Žena mladá, půvabnější než star či celebrita,
však nebyla pyšná, životem byla bita.
Šlo vedle ní děvčátko, co tří mělo jar,
já kmet jsem je potkal, proti nim stár.
Děvčátko pohlédlo vážně mně do očí,
čekal jsem jistě, že úsměv mu proskočí.
Mrknul jsem šibalsky, dělaje budliky,
děvčátko vážné, ze vlasů culíky.
A pak jsem spatřil v tom jejím pohledu,
že osud na ni nebrával ohledu.
Nevnímalo svět jak ostatní děti,
do školy chodit nebude směti.
Byla jak něžná kytička v záhoně,
chudinka maličká, vzal jsem ji na koně.
Se mnou jak s dědečkem svolná máma její,
smutek chvíli posečká, oči se jí smějí.
Vyprávěla mi příběh o sobě i o děvčátku,
byl to osud smutný, tak na pohádku.
Když došli jsme pod hrad, sundal jsem ji na zem,
holčička maličká vážná byla rázem.
Rozloučil jsem tam s nimi a popřál jim štěstí.
Díval se za nimi dolu, tam na rozcestí.
Každý z nás nese si svůj kříž.
Někdo má v okně růže, jiný má mříž.
Někdo má slunce nad hlavou, v srdci,
jiný je bez slunce, jak v zemi krtci....
Hodnocení (18 hlasů):
Sdílet:
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
12. 05. 2013 22:07
veselinek
Taky miluju děti, všechny, tuhle mě jeden "cizí" ťukl do ruky a pak se přede mne postavil a vztáhnul ručičky, tak jsem ho vzal do náruče, rodiče mi pak vysvětlili, že má rád fousy, hrabal se mi ve fousech, zlatíčko.
10. 05. 2013 11:59
Plakánek poznám a rada na tie miesta chodím :-) krásne napísané, krásne zaveršované :-)
10. 05. 2013 09:34
nemá každý to štěstí, být v životě šťastný a zdravý. važme si toho, co máme.
Díky Richarde, opět jsi mne přinutil se zamyslet.
Díky Richarde, opět jsi mne přinutil se zamyslet.
10. 05. 2013 09:17
Po přečtení této básne, mohu jen říci.... raději nic, abych to nezakřikla. Děkuji, i když se neusmívám, ale slzy se derou do očí.
nocar
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
