Datum registrace: 21. 01. 2013
nocar
Získané body
Počítadlo pohybu
| Můj pohyb | |
|---|---|
| Chůze: | 0 km |
| Kolo: | 0 km |
| Cvičení: | 0 h 0 min |
| Všichni uživatelé | |
| Chůze: | 136535.25 km |
| Kolo: | 66634.70 km |
| Cvičení: | 5679 h 47 min |
nocar
Jak psát blog?V úzkém kruhu rodinném..
12. 05. 2013
Zemřel člověk, jen parte zůstalo po něm.
Kdysi byl tahoun, pracant, Kdysi býval koněm.
Dnes již bohužel mezi námi není.
Na parte je věta : „V úzkém kruhu rodinném..“ Bez rozloučení.
Kolik toho v životě udělal, kolik toho prožil…
Dnes krev se již nevrátí mu do žil.
Kolika lidem pomohl, kolik vychoval dětí..
Dnes jen parte na nástěnce. Pod ním vítr žene smetí.
.
Z popela jsme vzešli a změníme se v něj.
V životě radost střídá beznaděj.
Však nerozloučit se s člověkem je živých ostuda !
Vždyť život krátký je, jak bývá etuda.
Zemřel člověk. Zmizel jak kapka v moři.
Oceán je širý, slunce nad ním hoří.
Žádná hudba, žádný hlas.
Žádné slovo, není čas…
Nerozloučit se s člověkem a nedat mu ni sbohem ?
A ládovat se hamburgrem za prvním dalším rohem ?
A popíjet Colu a nad hloupostmi jásat ?
Jak stádo skotu na louce, když potravu jde spásat ?
Zemřel člověk. Zmizel jak kapka v moři.
Oceán je širý, slunce nad ním hoří.
Žádná hudba, žádný hlas.
Žádné slovo, není čas…
Zemřel člověk. Konec jeho pouti.
Stává se někdy v životě, že smrt prý nezarmoutí.
Živí vědět nechtějí, že je také čeká.
Dnes před televizi, jak dříve před oltář, se kleká….
Hodnocení (16 hlasů):
Sdílet:
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
14. 05. 2013 17:12
nocar
Jsou smutné ? Snad jsou jen k zamyšlení.. Já osobně žádný pesimista nejsem. Mám rád život, ale je mi již tolik, kolik mi je. A tak ta bezbřehá veselost, která je dnes v kurzu, mne již nenakazí. Myslím si, že je třeba se občas i zamyslet, než jen tleskat, jásat a nevidět, co bychom vidět také měli...
13. 05. 2013 08:58
Myslím, ze nekterí lidé si prejí pohreb jen v úzkém rodinném kruhu. Treba to chtel i zesnulý. Já jsem pohrbívala svou maminku a svého nevlastního tatku, pohreb byl pro vsechny, kremace a vse co má být. Já moje rodice nosím v srdci porád s kazdým mým nadýchnutím a myslím, ze jim by bylo celkem jedno, jaký delám pohreb. Jsou nákladné pompézní pohrby a pozustalý se rychle oklepou a za pár dní si ani nevzpomenou a muzou být rodiny které na drahý pohreb opravdu finance nemají a na cloveka kterého ztratili vzpomínají a mají ho v srdci porád. Také jsem se chtela zeptat, proc jsou Tvé básne porád tak smutné? I kdyz se mi teda líbí moc.
13. 05. 2013 08:46
Možná to tak chtěl zesnulý. A někdo to tu už zmínil, ale osobně mi víc vadí myšlenky "co si pomyslí okolí". Kdo se chce rozloučit, rozloučí se po svém.
S velkými pohřby mám dost rozdílné zkušenosti. Třeba můj táta byl mladý, tak by asi podle vás měl mít veřejný otevřený pohřeb. A bylo to pěkně nepříjemné. Přijde mi to jako společenská událost - přišlo mi parte, viděl jsem parte, zaslechl jsem, měl bych se tam ukázat.
"Měl bych se tam ukázat." a "Budeme tam muset zajet." to pro mě nezní jako "Chci se s ním jet rozloučit."
Finance už vůbec neřeším. Ale prostě, je to věc zesnulého a jeho nejbližší rodiny a nikdo by se neměl cítit být dotčen, natož nějak rozhněván. Takto to vnímám já a vaše názory vám nikomu neberu.
S velkými pohřby mám dost rozdílné zkušenosti. Třeba můj táta byl mladý, tak by asi podle vás měl mít veřejný otevřený pohřeb. A bylo to pěkně nepříjemné. Přijde mi to jako společenská událost - přišlo mi parte, viděl jsem parte, zaslechl jsem, měl bych se tam ukázat.
"Měl bych se tam ukázat." a "Budeme tam muset zajet." to pro mě nezní jako "Chci se s ním jet rozloučit."
Finance už vůbec neřeším. Ale prostě, je to věc zesnulého a jeho nejbližší rodiny a nikdo by se neměl cítit být dotčen, natož nějak rozhněván. Takto to vnímám já a vaše názory vám nikomu neberu.
12. 05. 2013 21:57
Rozloučení veřejné, formou obřadu pohřbu, je velmi důležité... To Vám řekne každý psycholog.
12. 05. 2013 21:53
Každého člověka, kterého jsme v životě potkali a podařilo se nám s ním prohodit pár slov, si musíme vážit......
12. 05. 2013 20:54
Velice pravdivé,mám dojem že rozloučení ke smrti patří, je hodně lidí kteří to nerespektují.
12. 05. 2013 20:54
Ano, je zlé, pokud se nedokážeme se zemřelým důstojně rozloučit. Ale rozloučení "v úzkém rodinném kruhu" může být i přáním zemřelého - těžko být soudcem a soudit rodinu. I pro ně to může být těžký boj mezi plněním přání zemřelého a odpovědí na otázku "co si o mně pomyslí okolí". Ne vždy je úcta přímo úměrná počtu účastníků, počtu slz, počtu zoufalých výkřiků
12. 05. 2013 20:38
Loučení je vždycky smutné, je jedno jestli v kruhu rodinném nebo veřejně ...
12. 05. 2013 18:03
Smrt k životu patří.
Jen odchod někoho bolí víc a někoho méně, ty nejbližší ale nosíme v srdci stále!
Jen odchod někoho bolí víc a někoho méně, ty nejbližší ale nosíme v srdci stále!
12. 05. 2013 12:39
verím tomu, že mŕtvemu je jedno, aký honosný obrad je vystrojený a koľko ľudí príde a aké kytice prinesú. verím tomu, že ak človek zomrie rozlúčiť sa sním môžem kdekoľvek na zemi, pretože on to proste vie... preto si radšej tie desaťtisíce užijme za živa ;)
12. 05. 2013 10:21
Bohužel problém s - rozloučení v úzkém rodinném kruhu - jsme řešili nedávno. Zemřel kamarád, kluk který celý život věnoval basketu, dětem - a na parte byl tento dovětek. Všichni jsme brali tak, že se rodina chce rozloučit sama... a následně jsme se dozvěděli, že naopak byla rodina velmi dotčena, že se nepřišel rozloučit nikdo z basketbalu, jeho bývalý spoluhráči, kamarádi .. :-( Velmi mne to mrzelo :-(
12. 05. 2013 10:12
Velmi pěkné ale už dřív jsem se chtěla optat .Proč pořád tak smutně ? Jinak souhlasím s příspěvky níže .Pohřeb je věc velice nákladná a ne každý na něj má .Hlavně že se s nejbližšími rozloučíme v srdci .Já osobně jsem se s tatínkem rozloučila loni se vším co k pohřbu patří .Chybíš mě tatínku .
12. 05. 2013 09:41
manžel zemřel velmi mladý, rozloučit se s ním tehdy přišlo velmi mnoho známých, měl tedy pohřeb se v ším všudy - s rodinou, kamarády, čestnou stráží u rakve i s kapelou. A už tehdy to byla velmi nákladná záležitost, jen převoz z Prahy k domů stál víc než můj tehdejší měsíční příjem. Ničeho nelituji a považuji to za správné. Přesto ale neodsuzuji nikoho, kdo poslední rozloučení nedělá, nevím jaké důvody ho k tomu vedou a pohřeb v současné době je opravdu velice nákladná věc
12. 05. 2013 09:33
Pohřeb je důstojné rozloučení s člověkem, kterého jsme měli rádi. Zažila jsem mnoho pohřbův kostelech katolických, evangelických i v obřadních síních. Liší se svým pojetím, ale i obřad občanský může být velmi důstojný.
Je to ovšem velmi drahá záležitost.
Je to ovšem velmi drahá záležitost.
12. 05. 2013 09:23
Vypravit pohřeb může být pro někoho finančně nedostupné a jiný si pompézností obřadu utišuje vlastní svědomí...osobně si myslím, že každý člověk si zaslouží, aby se s ním blízcí a přátelé rozloučili...a na formě rozloučení vůbec nezáleží...a už vůbec nemám ráda profesionální obřadníky, kteří mluví o člověku, kterého vůbec neznali...
12. 05. 2013 09:14
my jsme měli pohřeb babičky předevčerem. V poledne, v kostele, a nad oltářem lítal ptáček. Kněz mluvil o naději. A i když je rozloučení smutné, tu naději i klid jsem cítila.
12. 05. 2013 08:20
Je to hezky napsané, zařizovala jsem ho 26.12.2012 a nestačila jsem se divit, co vše se tam počítá, kolik dní nechávají zemřelé v "mrazáku", aby byl větší zisk, atd. Souhlasím plně s Sarkou 1958. Máme se k sobě chovat hezky teď, až budu mrtvá, tak mi bude fuk, kdo bude pozdě plakat na mém hrobě. Již jsem dala příkaz, že chci pouze zpopelnit, jinak je budu chodit strašit.
12. 05. 2013 07:45
Na sociálce jsem měla na starosti i sociální pohřby. Ani obřad v úzkém kruhu rodinném se nekonal. Nebyl, kdo by se postaral...
nocar
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
