Datum registrace: 21. 01. 2013
nocar
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 136806.62 km |
Kolo: | 66657.70 km |
Cvičení: | 5694 h 36 min |
nocar
Jak psát blog?Nerozumím
26. 05. 2013
Nerozumím světu, ve kterém dnes žiji.
Kde digitální čas, ne hodiny co bijí.
Kde nežijí jen lidé poctiví a dobří,
kde žijí VIP, superstar a mediální obři.
Před kopou let jsem čutal, měl rád míč,
na provázku na krku jsem musel nosit klíč.
Jak moc za ten provaz jsme se styděli,
na krku byl jen, když rodiče nás viděli.
Dnes kráčí mladý, úspěšný muž a by ho zdobil,
na krku má provázek a na něm klíč a mobil !
Do míče nekope, o úspěch mu kráčí.
Zakope si až doma. V počítači .
Před půl stoletím, když u fotografa se stálo
a malé dítě - batole- vlásků mělo málo,
tak vyčesalo se mu do „kohouta“ chmýří,
aby fešák bylo, když čočka na něj míří.
Dnes mladý muž prý dívky upoutá,
když na hlavě své dospělé má „kohouta“ !
Vlasy ztužené nahoru mu trčí,
pyšně vykračuje, že prý to tak frčí .
Před půl stoletím, když v létě výheň sála,
matka dítěti kapesník na hlavičku dala .
My tehdy již velcí kluci
na hlavu ho nevzali, to raděj revoluci !
Dnes mladý muž, módní doplněk, snad módní finta
na hlavě šátek má jak od kapitána Flinta !
Nevím, zda bambitka jeho nabitá
však móda je již asi mrtvá, zabitá.
Před půl stoletím taška na zádech neměla křivit záda,
většina z nás kluků ji tak však nenosila ráda,
kdo poslušný byl a páteř chtěl mít jak rodič chtěl,
těm, co se s taškou prali, jen tiše záviděl.
Dnes, úspěšný,elegantní mladý muž
s batůžkem na zádech vykračuje už !
Páteř rovnou bude mít když stane na váze.
Nevím, zda stejnou ale má i ve své povaze.
Nerozumím světu, ve kterém dnes žiji.
Kde digitální čas, ne hodiny co bijí.
Kde všichni se mají rádi, ale jen na oko.
Již jiný dnes je svět. Pryč je baroko.
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
A tahle - možná se cítím dotčena, coby mladší osoba. Ale nemyslím si, že je tak důležité, co má člověk na sobě. Každý má svůj vkus a ačkoliv roztrhané džíny nenosím, pokud bych je nosila a nemířila v nich zrovna do Národního divadla, pak si myslím, že do toho nikomu nic není.
Můžete si o nich pomyslet své, ale Vaše báseň mi přijde odsuzující. Jestli na to máte právo, z pohledu toho, co jste odžil, možná. Já nesouhlasím. Lidé jsou jací jsou. Vždy byli tací, co využívali všeho, čeho šlo, vždy byli i ti hodní, co se nechali za jiné bít. A tak to bude i dále. Je na mně, jakým člověkem budu, není to na společnosti a době. Té se musíme přizpůsobit všichni, nebo alespoň se s ní smířit.
co na tom dnes mladí vidí
že důležitější,než rozum v hlavě
je proplout životem hravě
nocar
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?