Poslední dva týdny se se mnou děje něco opravdu zajímavého. Tedy ne se mnou, ale s mojí stravou a semaforky stobu. Zatímco váha sice stojí, já pozoruji obrat o 180 stupňu. Cítím se ale pořád dobře, tak mě váha zas tolik netrápí.
A co se to děje?
Zatímco v prvních týdnech tady mi neustále chyběl poměrně velký objem bílkovin, teď už je to v pořádku. Nenám pocit, že bych hladověla, což je výborné. Co mi ale chybí jsou teď sacharidy, které ze začátku byly hodně nad doporučenými procenty, teď se na těch sto obvykle nedostanu. Mimoto jsem začala mírně přešvihávat tuky. Musím říct, že nejsem fanoušek jogurtů a tvarohů, takže bílkoviny doplňuju spíš masem, se kterým se mi ty tuky pak hromadí. Taky jsem si to maso začala ávat bez chleba, takže mi odpadlo spoustu cukru sežraného jen tak.
Budu se to snažit zase vyrovnat zpět, ale myslím, že je lepší mít 110% tuků než 150% sacharidů.
 
Jsem na tuhle změnu stravy docela pyšná a hlavně se pořád cítím hezky. Nemám pocit, že bych zhubla, ale na sebe rozhodně pohlížím s větším zalíbením než předtím. Myslím, že je to hlavně vědomím, že teď dělám něco pro sebe místo sezení na zadku, žraní čokolády a litování se. Dokonce jsem si dnes jen tak zacvičila podle videa pilates, což bych ještě před pár měsíci považovala za sprosté slovo.
Díky, že jste mě tu podrželi, když mi bylo mizerně a chtěla jsem to vzdát.