Inspirovala mě jedna z nás a chtěla bych se také svěřit se svým bojem s kily. Byla jsem nejdřív faldaté mimino, vykrmené Sunarem a cukry od pražské babičky a posléze oplácaný předškolák a školák po vydatné kuchyni babičky moravské. Měla jsem dost pohybu, protože jsme bydleli na vsi, celé dny jsem běhala po venku s kamarády a často jsme šli se spolužáky 3 km ze školy pěšky, ale příjem byl asi i tak vyšší než výdej. Moje váha mě v dětství nijak neomezovala, jen jsem neuměla tak rychle utíkat jako ostatní. Ale po plotech i stromech jsem lezla stejně jako oni.

 V pubertě jsem se začala více zabývat svým vzhledem a váha mi začala vadit. Na konci ZŠ jsem při svých 160 cm vážila 80 kg, protože různá pubertální trápení jsem si léčila čokoládou. Začala jsem cvičit a omezila sladké. Trochu jsem zhubla, ale víc se mi nedařilo. Několik let jsem se držela kolem 75 - 78 kg. Zlom nastal, až když jsem čekala svou 1. dceru. Tělo si samo říkalo, co chce, takže jsem jedla zeleninu a ovoce po kilech, ovesné vločky a jogurty a bílé maso... a váha šla dolů. Během těhotenství jsem zhubla 12 kg, těsně před porodem nabrala 3 a po něm ještě ubrala, takže jsem byla na 65!!! Cítila jsem se skvěle. Tuto váhu jsem si udržela dalších 9 let, ale změna nastala zase v těhotenství. Tentokrát jsem naopak přibírala a ze zeleniny mi bylo zle. Takže jsem se vrátila zpět na 80 kg, které jsem měla v 15 letech. Snažila jsem se zase zhubnout, ale při 2 dětech už jsem neměla pro sebe tolik času. Doufala jsem, že s nástupem do práce se mi povede váhu snížit a asi 3 kg se opravdu povedlo. Ale pak jsem musela absolvovat 3-leté specializační studium. Byl to pro mě strašný a hlavně dlouhodobý stres - práce, domácnost, studium a puberta starší dcery. Začala jsem postupně plíživě nabírat kila, i když ( nebo právě proto ) jsem jedla velice málo a zdravě. K tomu se přidala únava, poruchy paměti a po úspěšném složení závěrečné zkoušky i naprosté vyhoření. Najednou mě nic netěšilo - ani orientální tanec, vycházky do přírody, ruční práce, zahrádka, prostě nic. Několikrát jsem byla u obvodní lékařky, ale radila mi snížit váhu, prý se to zlepší. Snažila jsem se, ale vůbec mě to netěšilo. Byla jsem i u psychologa, ten řekl, že tomu mám dát čas. Nakonec jsem si vymohla od obvoďačky vyšetření na endokrinologii a ukázalo se, že mám autoimunitní zánět štítné žlázy. Užívám tedy více než rok Letrox a už nejsem tak unavená, ale váze se dolů nechce.A to odjakživa snídám, jím zeleninu, cvičím a necpu se sladkostmi a tučnými jídly a celkově se snažím žít zdravě. 3/4 roku také docházím na OB kliniku k dietoložce, dietní sestře a psycholožce. Dodržuji jejich doporučení, úspěch se však zatím nedostavil. Je to všechno strašně demotivující, ale chci vytrvat. Nechci už nosit všude s sebou jednu 30-tikilovou Andulku ( dceru ) navíc.

Naštěstí mě napadlo zajít na tyto stránky a mám pocit, že za týden jsem se tady dozvěděla víc, než za celou dobu na klinice. Tak mi, prosím, držte všichni palce.  Katka