Tak už pár týdnu jezdím do práce na kole. A musím teda povědět, že zvlášť ráno se mi chce celou cestu smát a křičet na kolemjdoucí: Dobrééé ráááno! Tak krásný pocit euforie mám málokdy. Odpoledne si to zase (celá upocená jak jinak) šlapu kolem sešikovaných aut s netrpělivými a nervozními řidiči uvnitř. Nezávidím jim a nejradši bych je všechny vzala na nosič. Kolo tak nádherně uklidňuje. V zimě, když jsem jezdila do práce MHD, byla jsem bez energie. Doma jsem raději zalezla do peřin a nevylezla. Možná to dělá i to počasí, ale jakmile slezu z kola, zdolala bych klidně K2 :D

Od té doby, co mi problikávají semaforky jsem měla jen JEDNU Milu! Což je u mě něco tak neuvěřitelného, že bych to klidně mohla pokládat za výhru zlaté medaile za pevnou vůli :)

Tak dál šířím nadšení a přeji všem klidný prodloužený víkend :) nejlépe na kole! :D