Já byl po úmrtí mé maminky vychováván babinkou a dědečkem-a díky oboum jsem prožil doslova a dopísmene neskutečné dětství-oba byli značně nekonvenční a Babinka měla o dění kolem nás lidí, tolik teorií-byla nesmírně lidská-prošla co by dítě koncentrák a protože nikdy nezapomenula na úmrtí své maminky při vzniku JZD a úlohu straníků při této události-tak nesnášela jakýkoli diktát a měla díky vzdělanosti neskutečný nadhled.                                                                                   Brzo ještě před školní docházkou jsem četl-to víte to byl Jirásek-to byl Verne-May-Flos-Běhounek -Grey a tolik dalších spisovatelů kteří obohatili mou fantazii-a proto muselo přijít to co přišlo-já co by zvídavé dítě chtěl jsem nabyté poznatky a vědomosti přetavit v činy-chtěl jsem pomáhat slabým proti silným-chtěl jsem bránit chudé proti bohatým-dobývat neznámé světy,a babička s dědečkem mne ve všem podporovali-ba co víc pokud jsem neměl protivníků z řad dětí(stejných uličníků jako já),dělali tu Němce které jsem kosil ze svého dřevěného samopalu s čepicí(lodičkou) na které odznáček s rudou hvězdou hlásil k jaké straně patřím(náhodou jsem ji ukořistil ruským vojákům kteří ve vesnici pomáhali ani už nevím s čím)-tu hradní pány jejichž hrad mnou byl dobyt a vypleněn-tu bohaté cestující v dostavníku,které jsem obral o neexistující zlato s mými imaginárními indiánskými přáteli z kmene Meskalérů-babička s dědou měli ještě vlastnost-no vlastnost-aŤ jsem kdekoli cokoli provedl,bránili mne-byl jsem prostě jejich andílek-což tehdy možná platilo vzhledově-úplně bílé  vlásky a modré oči-ale jinak-nebylo skoro týdne abych si nezasloužil pár na zadek nebo za ucho-a někdy i těm dvěma lidičkám došla trpělivost a opravdu přišel trest.A o jednom takovém trestu Vám dnes chci napsat.                                                      Jednou jsme bydleli v domečku na venkově kde byla kuchyně jakoby utopená a muselo se do ní scházet po několika schodech-okna kuchyně byla zároveŇ s trávníkem zahrady.Já vždy po odpoledním vyučování šel domů.odemkl-na stole v kuchyni byla nachystána bandaska,kterou jsem měl vždy vypláchnout a jít za babinkou do JZD kde pracovala-a po většinu času se mi to i dařilo-tedy pokud nebyl zaběhnutý rituál narušen např.-třeba když jsem byl po škole za vyplenění aktovek a následným zbaštěním nejchutnějších svačin-nebo zapojením do stavění hradu z balíků slámy na podzim po sklizni  těch důvodů by se našlo mnoho-protože malý Petřík čuchal kdekoli závan dobrodružství a tím pádem vše ostatní šlo stranou.                                                                                             Ještě jedno musím říci-babinkou s dědečkem byl fantasticky propracován systém trestů-vždy to mělo býti výchovné-k zamyšlení nad sebou samým-a taky aby Petřík utrpěl co nejmenší újmu. Ovšem jediné co na mne opravdu platilo-byly babinčiny slzy a Čert-ANO ČERT-V našem chlívku na dvorku a vlastně celému dvorku a zahradě kralovalo rohaté zvíře-to zvíře kdykoli mne vidělo,projevilo radost tím,že mne trknutím porazilo na zem-babinka mne udržovalo v tom že ji k nám poslali čerti při pohledu na moje rošt´árny -že je to čert převlečený za kozu,protože opravdového čerta by nám JZD sebralo.                                                                               No a já věřil-jo fakt věřil-já když ji viděl vylézt ze chlívka a nebylo kam utéci-no mnohdy to končilo tím že jsem si pak ostudně šel převléci pomočené trenýrky nebo punčochy!!!            Ale zpět k osudné události-přijdu domů vemu bandasku-roztočím kovový kroužek vodovodního kohoutku a jelikož mi přišlo,že voda teče neustále pomalu-roztočil jsem ho až na doraz-jelikož začala voda cákat na kobereček na dřevěnou podlahu pokusil jsem se ho otočit opačným směrem a vodu přivřít,ale ouha kohoutek se ani nehnul a voda cákala a cákala-to se mé dětské dušičky začaly zmocŇovat děsy-a voda cákala a cákala-no nepadlo mne nic jiného než si dojít do dědovy dílny pro kladivo a zkusit údery pohnout uzávěrem-chyba-po druhém úderu celý kohout odletěl a teprve nyní to začalo být zajímavé-voda už necákala-voda doslova ze zdi lítala do kuchyně-no jo ale co dělat-sednul jsem si na schůdeček a začal přemítat jak já to jen té babičce vysvětlím aby pochopila,že za to vlastně ani moc nemohu-a jak přemýšlíma voda teče a teče-a voda na podlaze začíná hýbat koberečkem a já jsem nucen si poposednout výš-a tak to běží dál a dál-já vymýšlím výmluvy a voda stoupá-no jasně nic nemohlo být vymyšleno-oči vyvalené a pomalu jsem se vydal za babinkou-loudajíc se snažil jsem se zformovat myšlenky ale nebylo mi přáno-začala převládat panika.                                       Přeskočím za jak dlouho přijeli hasiči -důležité je že na mne dospělí pozapomněli z důvodu záchrany věcí před totálním rozmočením-a já se stal hrdinou pro kluky z vesnice,protože při takovéto události se vždy seběhne pomáhat či jen přihlížet celá vesnice-no a já se stal králem té nejmladší populace-líčil jsem jim jak jsem vyplaval oknem ven atd.nevšimnuv si babičky která procházela okolo-a kupodivu nebyla uchvácena mým výkonem.                                             uchopila mne za límec a je nabíledni co následovalo,začla mne vláčet po dvorku směrem ke chlívku s rohatou kozou alias Čertem-to vše se slovy -doufám,že si tě konečně odnese-můžeš klidně zlobit čerty já už nemám na to nervy-a já řval to co se řve-babičko-babičko-já už budu hodný-já už nidky-já už budu-já ...Zůstal jsem nevyslyšen za laŤkovými dvířky chlévka -to jest-svírajíce dětskými ručičkami latě a prosíc-kvílíc,že se bojím-nic platno babička odešla pomáhat s vynášením věcí z domu.A já řval a řval ,občas se ohlédnuv na čerta-a tak to nějaký čas běželo, mé kvílení nabíralo na hlasitosti-čert totiž začal přecházet po chlívku a já si myslel že se mne chystá odnést-a tak řvu ještě víc,volám babičku,prosím,kvílím,tečou mi slzy,nudle mám až na triku-ale nic.                                                                                                                  No a jak se tak při výčtu všech činností otočím na čerta-tak najednou vidím,že čert si lehá do slámy a divně pomekává-malinko zklidněn,že mne čert co chvíli neuchopí a nezmizí pryč,začnu zase kvílet-no po čase zkontroluji čerta a  ......Něco šíleného -z čerta najednou leze něco-ne něco -z čerta leze malý čert-a já pochopil že udeřilo-že jeden čert by mne neunesl a tak si pozval dalšího-co jednoho -on už leze další-ježíši a další-no a nakonec jsou tu krom jednoho velkého čerta ještě 3malý čerti-no a ti čertíci se snaží zvednout ze slámy-nikdo-opravdu nikdo si neumí představit co vše mi běželo hlavou-ale řval jsem úplně do ochraptění-babičko,babičko-prosímtě-prosímtě-tady lezou další čerti-prosím vem mě-prosííííím-já už budu...-                                  Babinka při tom strašlivém řevu samozřejmě zpozorněla-ovšem když jí došlo co řvu a kvílím-jediné co jí napadlo-to není možné tak ten kluk si i tedˇ vymýšlí-a křikla na mne -hochu tak za to lhaní, tak to tam budeš do rána-ale to už moje dušička nevydržela a omdlel jsem.Jo samozřejmě jim bylo divný proč je najednou klid a tím pádem se zjistilo,že se nám narodili kůzlátka.      No a Petřík? Jo chvíli mi to vydrželo, být hodný-ale  okolí skýtalo tolik dobrodružství-že to bylo opravdu jen chvíli. mějte krásný den