A je to tady!

... mám za sebou první měsíc a tak trošku bych si to hlavně pro sebe ráda zrekapitulovala ...

VÝCHOZÍ STAV:

Registrace 13.12.2010, reálný začátek sebekoučinku  - 6.1.2011.

Pocity:

-          strach ze selhání – na základě milionu předchozích zkušeností

-          nedůvěra v „zázračnost sebekoučinku“

-          nechuť zapisovat, zdání přílišné složitosti

-           ALE přesto chuť se do toho konečně pustit

-          nechuť aktivně se zapojit do komunity, potřeba co největší anonymity

PRŮBĚH:

-          totální „propadnutí číslům“ :o))

-          pocit velké zábavy při plánování, ale někdy i únava večer po příchodu z práce a nechuť plánovat, vážit, zapisovat …

-          14 dní nemoc – tedy nulová pohybová aktivita

-          pravidelné konzultace s psycholožkou STOBu

-          zvýšení 5000KJ na 7000KJ a velký strach z nabírání

NYNĚJŠÍ STAV:

První měsíc za mnou – 6.2.2011

Pocity:

-          přemožení vlastního strachu z lékařů – velká chvála a nadšení na obezitologické klinice    (= zdroj nočních můr, psych.  Problémů, když jsem se tam přihlásila dobrovolně a sama …)

-          manžel se přidal ke mně a hubne velmi úspěšně, velmi mě podporuje a miluje mě za teplé večeře :o)))))

-          získání „hubnoucích přátel“ na webu – neuvěřitelná podpora

Cíle, aneb co mi ještě chybí:

Jsem v pásmu velmi těžké obezity, mám před sebou nějakých 60Kg , které musím dát dolů. Po mnoha letech (bude mi 33let) tomu ale věřím … Chybí mi získat radost z pohybu, zatím toto cítím jen u plavání, které mi díky „nefungující“ gravitaci jde obstojně, v plánu mám nordic walking (od příštího víkendu), časem snad další pohyb – doma na mě zlověstně mrká „Eda“ – můj eliptický trenažér :oD.

ZÁVĚR: 

díky, díky, díky všem ze STOBu, autorům sebekoučinku, bez kterého si už svůj nový životní styl nedovedu představit, a DÍKY VÁM VŠEM, kteří se mnou komunikujete, odpovídáte na moje otázky a podporujete mě. Je to obrovský hnací motor.

Krásnou neděli všem, Romča :o)