Dveře hospody se otevřely. Kdosi dost nejistým krokem vstoupil a hnal se k o bar opřenému Blonďákovi.Blonďák uhnul očima, ale bouřlivému pozdravu kámoše z mokré čtvrti neušel.

- Co tu děláš? Hledám tě v Maximě, čekám, a ty seš tady, volééé..A co to chlastáš, kde máš rumíka?

- Hele, neřvi tady, Vegasi...já du stejně za chvíli domu...no došly prachy, tak cucám pivo..

- Týýý Blonďáku, že zas dlužíš, na koho se koukneš, proto nešels do Ratolesti a zašil se tady...Ňákej pátek už se známe...

Poznámka o švorckapse a dluzích Pepu rozčílila:

- Starej se vo sebe a dej mi pokoj, separátore, měls kliku, že tě vzali na tu třídicí linku. To zedník - omítkář jako já vo kloudnou práci nezavadí!

- Von by zavadil, kdyby neměl v krvi imrvére dvě promile, ááále kašli na to, zaplatím ti ruma.

Pepa Blonďák ještě chvíli dělal uraženého. Vytáhnul ze zadní kapsy riflí špinavý hřeben, sundal modrou kšiltovku a pročísnul svoji chloubu, dlouhé vlasy žluté jako zralé obilí. Vzápětí přikvačila servírka s rumem. Nasadil čapku a ťukli si s panáky...

- Tak popojedééém, krucinál, ať žije Las Vegas!, hlučel Vegas po několika frťanech.

Čekala v tichém nočním bytě na jeho příchod. Raději se večer nepřevlékla do košile, kdyby musela utéct. Blízko domu, ve staré kůlně, měla připravené zavazadlo na přežití. Podívala se na děti v malém pokojíčku.Obě dcery klidně oddechovaly. Jedna končila devátou třídu...opakovala poslední rok, bylo jí patnáct pryč. Druhá, třináctiletá, spala v protější části místnosti, a válendu s ní sdílel milovaný Šáša...hadrový panák. Třetí dítě, Pepa junior, spal s ní ve stísněné ložničce.Pepa měl rozestláno v obýváku. V duchu zkontrolovala vše, kvůli čemu by se její druh po příchodu z hospody mohl rozzuřit...večeře je v mikrovlnce, hračky sklizené, aby o některou nedejbože nezakopnul.

Nejlepší varianta je, když přijde zchlastanej našrot. Žuchne sebou v chodbě na zem a je klid. Po nějaké době pak přijde jeho procitání z nejtěžší opilosti. Většinou začne mlátit dlaněma, jako by sám sobě tleskal, ale jsou to tak hlasité rány, že se vzbudí děti a vyděšené choulí v postelích. Jednou mu v zoufalství ruce ovázala plenama, aby ho ztišila, a ráno na to čuměl a řval na ni, jestli už definitivně zcvokla.

Potáceli se společně z putyky. Blonďák sotva šel. Vegas koupil ve večerce ještě láhev rumu.

- Týýý Blonďáku, přeci to nebudem chlastat tady v tý kose, zajdem ještě k vám. Třeba dostanem i kousek žvance.

- Ty máš asi tasemnici, separátore, hubenej jak lunt sa furt bys žral...no tak deme k nám.

Vrzly dveře. Byl tady. Jéžíš, on někoho přitáhnul s sebou...no to je ta nejhorší možnost ze všech...

- Krávo, poď nám dát večeři, kámoš má hlad! A uvař kafe. Dělej. Nebo uvidíš, svině líná...Rychle se probrala z vyčerpávajícího polospánku a vzala pantofle.

- Pepo, prosímtě, tiše, děti spí...hned to bude...Rozdělila guláš na dvě porce a ohřála jej pro Pepu i nevítanou návštěvu. Sedli si v kuchyni, mlaskali a drobili si chleba do talířů. Nenávidí to opilecké žraní, mlácení lžící o dno talíře... Vegas, kterého znala jen zběžně, vytáhnul ze šosu láhev. Oba si střídavě přihýbali. Chtěla se vytratit a jít si lehnout, cítila bolest v hlavě a strašnou únavu.Pepa šišlal /vždy špatně vyslovoval sykavky a zvlášť opilý/ něco v tom smyslu, že dokud nepude spát on, ona taky ne. Tak uvařila další kávu a noc se přehoupla do druhé poloviny.Přála si, aby už začalo svítat.

Pepa si po chvíli odskočil. Zůstala s Vegasem sama. Ten se k ní naklonil a začal ji osahávat.

- Víš, že nejsi ošklivá, jen kdybys nebyla taková ubulená kráva... Začala couvat do obýváku.

- Týýý ,Pepo, s tou tvojí ženskou nic není...

- Říkal jsem ti, že je to blbá kráva...vrátil se Blonďák do místnosti.

- Vole Blonďáku, pošli ten kyselej ksicht pryč, ať nám nekazí zábavu...

- Slyšíš, sypej spát, šišlal Pepa, a strčil ji do dveří ložnice k synkovi.

- Konečně si s tebou můžu promluvit, začala napůl šeptat Vegas a naklonil se k Pepovi s otevřenou peněženkou.

- Hele, ty potřebuješ prachy a já..no víš co, přeci trochu toho povyražení...a co vím, ty holky stejně nejsou tvoje. Já budu hodnej strejda, neboj se o ně...hučel do silně opilého Blonďáka. Ten nejdřív chytil Vegase pod krkem, ale pak ho napadlo - ta debilní kráva nic neví a nikdo by jí stejně nevěřil, teď je doma na propustce z psychiatrie.A holky nic neřeknou, bojí se děcáku. Tím je straším, když chodím z hospody domů a mámu maj ve cvokárně. Tak ten hodnej sem já a tomu se nic neodmítá...

Ulehla jen na okraj pelesti, spíš do polosedu, kdyby něco, a naslouchala, co se děje vedle. Byli nějak tiše, pak zaslechla šuškání a smích...pomalu usínala, když jí připadalo, že někdo zvenčí otočil klíčem v jejích dveřích...nevadí, malej tu má nočník a já do rána vydržím, a konečně usnula. Léky na schizofrenii a proti úzkosti navozují tvrdý spánek.

Pepa něco hledal v poličce v koupelně u zrcadla. Našel a podal to Vegasovi. Pepa Blonďák otevřel dveře do pokojíčku...

Ráno ležela na stole pětistovka. S ostatním penězi odešel Blonďák na flám.