Chceš-li rozesmát Boha, řekni mu své plány.

Minulý týden byl strašný a to je také důvod, proč jsem vypadla z nastavovaného režimu. Nebyla jsem ani schopná si zapisovat jídelníček. A já když nevidím, jak na mě mrkají ty semaforky...

Žiji s přítelem a jeho rodiči. Tchýňovci jsou dva tvrdohlaví sedmdesátníci. A právě díky své tvrdohlavosti se tchýni podařilo si minulý týden zlomit v nejmenovaném hobby marketu ruku (protože ona pomoc nepotřebuje a už vůbec si o ní nebude říkat).

Takže na mě padla starost o zásobování a stravu dalších dvou lidí. Museli jsme logisticky vyřešit nákupy a obědy (o zbytek jídel je schopný postarat se tchán), tchýně je navíc diabetička, ale díky bohu, nejsou to vybíravý strávníci (malá výjimka je u tchána, který nemá rád vařenou mrkev a rajskou). Navíc je ještě třeba tchýni vozit na kontroly do nemocnice, což také padlo na mě, protože přítel se během dne nemůže jen tak sebrat a jít odvézt svou nebohou starou matičku (u řidiče z povolání takové věci prostě nejdou).

Dobré je, že se mi jakž takž dařilo vyvarovat se sladkostem (po kterých bych se v takových stresových situacích normálně utloukla), a to včetně energiťáků a sladkých nápojů. Protože teď vařím pro více lidí (vařím vždy na dva dny), není v mých silách si ještě vařit pro sebe (to bych to musela dělat tak, že jeden den bych vařila pro plebs a druhý den pro sebe, ale na to fakt nemám sílu). Přes pracovní dny to řeším tak, že chodím na obědy s kolegyněmi z práce (máme všechny rády zdravá jídla, jedna je vegetariánka, takže svíčková se šesti s nimi nehrozí). Teď jenom přemýšlím, co budu dělat o víkendu, protože přítel chce dělat špagety (dělá je tedy výborné, ale přeci jen kaloricky náročnější- pancetta, hříbky, smetana, zásadně pouze bílé špagety), tak si možná pro sebe udělám jen špagety s pestem.

V důsledku toho veškerýho stresovýho návalu (ono je toho víc, než jsem psala- doděláváme třeba rekonstrukci půdních prostor na byt, díky bohu jsou ty nejhorší práce za námi, ale teď jsem naháněla technika na žaluzie, kvůli světlu do kuchyně si s eshopem voláme už dva týdny /ale zase mi dali velmi slušnou slevu, protože to zdržování bylo na jejich straně/, objednával se stůl /což byla celkem očista se dohodnout/, vybírali a objednávali se některé malé kuchyňské spotřebiče /velké už mám zabudované v lince a chybí mi jen volně stojící lednice/, myla se a seřizovala okna...) se mi váha na chvíli zastavila. Když jsem se vážila v den daný Koučinkem, měla jsem stejně, jako předchozí týden (120,8 kg). Mým drobným zlozvykem je vážit se ještě plus mínus uprostřed týdne, abych znovu nabyla to sebevědomí, že se to hýbe. A hle- dneska mi váha ukázala 119,8 kg, což znamená, že jsem se KONEČNĚ dostala pod těch strašných 120 kg (v lednu, kdy jsem ještě nebyla na STOBu, jsem měla 127 kg). Můj cíl ve dvanáctitýdenním programu je 111 kg. Myslím si, že to do půlky srpna dám. :-)