Naše tiskárna stávkuje. Manžel tvrdí, že jí nic není, ale mám pocit, že na tiskárnu „bez poruchy“ tiskne docela neochotně a pouze občas.Takže si recepty už netisknu, ale protože jsem holka šikovná, jen si je přečtu a pak jdu do kuchyně tvořit.

No, holka šikovná možná jsem, ale sklerózu mám asi pořádnou…Kuhnj dala tuhle na svůj blog seznam jídel, která vaří a dokonce nám dala i několik receptů, které mi od počátku lechtaly chuťové pohárky.

Cuketová nádivka se ten recept jmenoval. Moc se mi líbil. Aprotože jsem rodinu  již nakrmila, mé nádivce nestály v cestě žádné obličeje (už zase cuketýýýý?). Přečetla jsem si recept, prohodila pár slov s mužem, který si něco mírumilovně pájel a odsunula jsem se do kuchyně.

Občas si v kuchyni zpívám, tentokrát mě chytla samomluva.

„Cuketýýý. Mňam. Třičtvrtě kila cuket. To budu mít i na zítra. Fajn. Aha, tak né. Mám jen tři malý, to je tak půl kila. No tak to nějak dopočítám, no. To není problém.“

Škrab škrab, strouh strouh…

„Hmm, ale mrkev mám ráda, tak jí tam plácnu plnou dávku, akorát tu mám dvě velký, to byla škoda nechat tam jen tu jednu…“

Škrab škrab, strouh strouh…

„No jo, no. Vajíčka. Hmm. Měly tam být čtyři, cuket mám o třetinu míň, tak asi tři. Aha, ale já už mám jen úplně poslední vajíčko. Co teď? Mrsknu ho tam a přidám trochu chia semínek, ty to udrží a ještě tam bude ta mouka, to bude dobrota.“

Míchy míchy.

„Cibule a česnek, to je v pohodě, cha jsem holka šikovná. Uzeninu nemusím, tak tam dám místo toho… jo! Slunečnicový semínka. Paráda. A teď sýr. Sakra! Mě zplesnivěl sýr! Tak to bude bez sýra.“

Míchy míchy.

„Olej. No jo, olej, ten já moc nemůžu. Je tam padesát mililitrů, tak bude stačit dvacet. Musí. Je to nějaký divný. Takový jakože málo hmota. No, na plechu se to srovná.“

Šup s tím do trouby. Po dvaceti minutách pečení uklízím kuchyni.

„Uááááááá mouku a prášek do pečiva mám ještě na váze! Co mám dělat! To už na ten plech asi  nemá smysl přisypávat! Uááááááá!“

Manžel pak tvrdil, že musel pájku vypnout, protože nad tím, co se linulo z kuchyně se smál tak, že by si akorát k něčemu připájel prst.

Nicméně, cuketová nádivka (když mě pak ještě napadlo si ji na talíři i trochu dokořenit) byla moc dobrá. A už se těším na příští pokus, protože to MUSÍ být daleko lepší!