Milé spolubojovnice a kamarádky,
po dlouhé době se vracím o hodně kilo těžší, ale s přesvědčením, že "takhle už to dál nejde".
Od loňského podzimu jsem měla problém s kolenem, místy to bylo až k nevydržení, ale snažila jsem se to rozchodit, a to i přes doporučení lékaře, že bych si měla nechat udělat artroskopii. Jsem přece hrdinka a mně nikdo koleno vrtat nebude (ani pro pětník - ani jinak). Celkem to šlo až do jara. Od té doby se to stupňovalo až do mého souhlasu s atroskopiií. V září jsem ji postoupila a musím říct, že jsem byla naprosto pitomá, že jsem nešla dřív. Vyčistili mi úlomky rozmláceného menisku, ohladili šrámy na chrupavce, které tam potvory nadělaly, zašili 2 dírky a hotovo. Koleno jak nové, ale má bohužel smůlu, že musí tahat "batoh másel" navíc.
K nim jsem přišla postupně, plíživě ale viditelně. Nemohla jsem cvičit, pak ani moc chodit, no a už to jelo... a konec konců i různé lahůdky, ovocíčko, čokoládičky, vínko atd. se musely někde projevit :-(
Teď už jsem se oklepala a vzhledem k tomu, že jsem si musela koupit o 2 čísla větší kalhoty,
Občas jsem sem nakukovala, záviděla úspěchy říkala si a od pondělka atd. No, znáte to.
Tak jsem tady a uvidím, co se dá dělat.
Moc se těším na vánoční srazík, ale asi se budu stydět před vámi hubeňourkami :-).

Tak jsem se rozhodla a jdu na to!
Doufám, že tu bednu másel rozpustím, nebo aspoň část a věřím, že mne opět nakopne i vaše podpora, která tady vždycky byla naprosto skvělá.
Jana