Jak to tak sleduji, tak už mám celkem jistotu, že my (nic ve zlém) starší uživatelky Stobklubu - není myšlen věk ale čas, jsme na tom až na vzácné výjimky, všechny stejně. Podařilo se nám zbavit se nějakých másel, nadšeně jsme zde referovaly o každém úspěchu, vzájemně jsme si fandily a někam to dotáhly. (Dnešní vlna děvčat je na tom úplně stejně...) Skončily jsme na nějakém bodě. Někdo v cíli, někdo na půl cesty. Pozor, ty z nás, které to dotáhly do vysněného cíle za cenu denního lámání rekordů s Jill, v běhu, posilováním s domácími fitnes stroji, a omezením všech laskomin atd., se v momentě, kdy si vychutnaly svůj moment slávy, nechaly ukolébat a jak jsem si všimla (pokud se ozvaly, že nestíhají cvičit a dodržovat jídelníček a tím pádem váha zase roste, ale my to máme zmáknuté), mají pocit, že nebezpečí nehrozí). Tak bacha, to je přesně cesta do pekla čili zase tam, kde jsme začínaly. Možná, že díky tomu, co jsme hubnutí věnovaly, tedy díky tomu, co jsme se tady naučily, ten propad budeme schopné stopnout, ale ze své zkušenosti vím, že to není tak jednoduché. Chybí motiv (vždyť já to umím a vypadám líp než dříve)...
Proč jsem tak chytrá???
No, protože jsem to zažila před pár lety a musím se přiznat, mám  k tomu hodně blízko i nyní, bohužel :-(, ale dokud si to uvědomuji, tak to snad přeperu.
To přeji nám všem.
Jana