Bylo nebylo - uvědomuji si, že toto asi nikdo nebude moc číst, a tak to pojmu jako veselé vyprávění ze života tlouštíka - takže bylo nebylo, byl jeden "vrcholový sportovec" výšky 180cm a hmotnosti 75 kg. Blbnul s atletikou, akrobacií a mnoha bojovými uměními (Wu-Shu, Musado, Aikido, SEB a nyní Sorudo) , a co jej naplňovalo životem  a adrenalinem, byla akrobacie a Parkour samotný, parkour, ve kterém mladý běhají po střechách a přes překážky. Jaká to radost z pohybu, jaká to radost ze života! A tento člověk si našel v 25 letech milou ženu, oženil se s ní, založil rodinu a v záchvatu zodpovědnosti zabalil své sportovní aktivity, a soustředil svou sílu na vydělávání peněz, placení hypotéky a výchovu dětí a přestal se o sebe starat. Po 16 letech zanedbávání sebe samého se koukl do zrcadla a uviděl 130 kilového utahaného starce, a obličej , kdysi snad sympatického klučiny jako by tam někde byl, ale utopený v sádle. Co naplat, že získávál ocenění a patenty ve svém oboru a byl váženou osobností (zde si dovolím odbočit, strašně jsem se smál, když mi na konferenci někdo tvrdil, že jsem "chemik evropského formátu" :oD  ) ,  když mu šlo zdraví úplně do kytek, a mimo posměšných ohlasů na jeho hnusobu se přidal vysoký tlak, fibrilace srdce a nevěra té milé paní. Uklidil se nás tlustoprdík do workoholismu, kde dále sklízel uznání, pil 5 semtexů a dva litry kávy denně a rozváděl se. Bylo mu s jeho osobností natolik všechno jedno, a bylil to na tomto světě natolik, že si sám z nouze počal trhat a vrtat zuby,a dělal další nehezké věci. K neduhám se přidala nespavost. Chemik jel onehdá po ránu za kamarádem řezníkem, bylo kolem 4 , a vpadl mu do zad do kanceláře ve chvíli, kdy se řezník probíral z mrákot a vařil si vodu na kafe. A milý řezník si odplivne  a povídá "Tfuj, ty vole to sem se leknul, to mi nedělej.Podívej se na to mýma očima, ty máš jateční váhu, já ještě neměl po ránu kafe. Leknu se, splaší se mi palice a odpoledne budeme mít na krámě exotické klobásky a zlevněnou šunku".

Z leknutí řezníka bylo našemu "hrdinovi" jasné, že je opravdu tlustej, a že by se měl pomalu na porážku připravovat a naučit se holit si štětiny z mordy zvonem, a za pomocí klafuny. 

Meten kotrmelci životními, navštívil náš hlavní hrdina univerzitu s nějakými vzorky, a místo očekávané osoby na něj z laborky jukla ženská v umaštěných montérkách, rozevlátého vzhledu , čpící acetonem a jinými rozpouštědly a zeptala se, zdali by mi místo kolegy nestačila ona. Poprvé po dlouhé době mu na poli pracovním a vědeckém nejen stíhal, ale daleko přesahoval znalosti v příbuzném oboru, ale hlavě trpěl zžíravým sarkastickým humorem, a tepal to do mě od první minuty. I počal chemik opratrně s paní Ing. XY. PhD. komunikovat (tituly sem píšu, protože si to uživatelka Biggles přečte a bude držkovat co jsem to za vola, nesnáší titulování - ahoj !  :oD) a zjištovat retrospektivou jak ten život brutálně k ničemu vede. Mimo práce neexistuje. Vzpomínal na to jak bylo dobře v Číně u mnichů na cvičení v Emei Shanu, vzpomínal na věci staré staré 20 let a chtěl se vrátit zpět. Jenomže kudy do toho, musel se začít omezovat a opravdu pomalu se snažit znovu žít. Biggles jej mírně usměrnila, dokopala na kardio a tam jsme zjistili "veselé" věci -  tlak 195/110, tep 120 nebyl vyjímkou. Jaká byla legrace, když lékař obecný řekl chemikovi, ať se hýbe, ale maximálně do tepu 120 za minutu. povídá chemik lékaři "Ale to má v klidu a v sedě" , vece na to chemik . Přišla medikace a přišlo rozsouzení s bývalou paní, manželství se rozvádí a děti se svěřují do střídavé péče rodičů týden/ týden. Což bylo druhé světlo , záblesk dobrého v životě chemika. /o tomto příběhu by šla napsat kniha, rozvod, děti, založení nyní prosperující firmy, likvidace staré a zadlužené firmy a zmrtvých vstání./ 

A dál počkám na Vaše ohlasy, a bude li to jakž takž pro, napíšu pár dalších řádek. Ahoj všem.