Teda, je fakt, že mi to kdysi dávno bylo řečeno o chůzi pozpátku, ale šlo o hru, takže jsem to brala spíš jako nadsázku. Nicméně, před několika lety jsem četla, že když chce někdo hubnout, není nutné podávat vrcholné sportovní výkony, ale důležité je, hýbat se pravidelně. Psali tam, že chuze (normální) je skvělá, protože je přirozená a nikdo se nemůže vymlouvat, že nemá čas, když stačí třeba vystoupit o zastávku dřív a jít pěšky. Ideální prý je ujít každý den 10 000 kroků. Oprášila jsem tedy svůj tehdy zakoupený krokoměr a rozhodla se, že pokud nepůjdu cvičit, budu alespoň chodit pěšky.  Nezdá se to, ale 10 000 kroků je dlouhá štreka. Včera jsem šla z práce domů pěšky a docela jsem se zapotila. Bylo to nějakých 10 a kus zastávek tramvaje a těch 10 000 kroků jsem měla s odřenýma ušima. Dnes ráno jsem uvažovala, že bych šla pěšky i do práce, ale zdálo se mi, že v té zimě vrány krákají zvlášť výhružně :-), tak jsem raději jela a pěšky pak došla jen 2 poslední zastávky.
Musím se trochu brzdit v nadšení z toho, jak vzorně jím. Pořád si připomínám, že jsem na úplném začátku a není důležité, jestli jím vzorně třetí den, ale jestli budu takhle vzorná a odhodlaná i za měsíce, za dva a pak už pořád. Taky mě trochu zneklidňuje ten stále červený semaforek u tuku, že jich je málo. Musím nastudovat víc receptů a nebát se přidávat i jiné než pouze netučné potraviny.