Dobrý den,
jsem tady staronová. Tedy přesněji, registrovaná už jsem dlouho, ale až ted jsem odhodlaná jít do toho hlava nehlava. Váha se mračí, zrcadlo se mnou nemluví a svádět škrtící oblečení pořád na pračku, že ho sráží, už dál nejde. (Stejně mi jí nechtěli vyreklamovat.) Dneska jsem vlezla na tu věc s číslicema a osmička na začátku se na mne vyculila. Opotilo se mi čelo a dost! Jsem na sebe naštvaná. Prostě se zapřu.
Plán by tu byl. Jsem registrovaná na STOBu, budu holt vyplňovat kolonky a hlídat se. Naštěstí mám zeleninu ráda a na ty své vysokooktanové sýry vyměním za nízkotučné. S pohybem to taky vymyslíme. Sice jsem se teď hýbala méně, když už nemáme pejska, ale najdu si nějaký jiný druh. Asi cyklistiku, ta u nás v kopcích bude něco jako zumba v tělocvičně. Jen nepřepálit začátek. Navíc se přihlásím jako dobrovolník u bratra na statku a to by bylo, aby nebylo.
Zbývá jen práce a stres. Nebudu si to tak brát. Co nestihnu já, stihne kolega. Bude muset. A končíme s čokoládkama na dobrou náladičku. Ty nahradí endorfiny.
Tak mi držte palce. Budu ráda za podporu i občasné vynadání. Bez toho by to stejně nešlo a kontrolu potřebuju jako sůl.
Mějte se tu hezky a snažení zdar, Lenka