Jak malo v zivote staci a vsechno co si clovek naplanuje,je jak mavnutim kouzelneho proutku uplne jinak.
Prakticky koukam,ze jsem zde byla pred rokem a ctvrt,plna odhodlani a planu jak se vsechno zmeni a bude lip.Jak se sebou konecne neco udelam.
Pak staci jeden den a otoci se vam zivot vzhuru nohama.
Mesic potom co jsem se takto rozhodla a slavila i prvni uspechy (cca -6kg),jsme odjeli cela rodina na dovolenou na cca 3tydny,nechala jsem doma tatinka ktery s nami bydli v te dobe 82lety prakticky sobestacny,jen ty nohy ho trochu neposlouchaly,ale doma mel vse nakoupene,ze nemusel cele tri tydny prakticky nic nakupovat.Mel za nim prijet stryc na navstevu a s mensi prestavkou tam byt s nim po celou dobu pro pripad,ze by se neco stalo.Vlastne ted si vzpominam na dalsi,jeste predtim nez jsme odjeli cca 14 dni predtim nam vypadl temer 15lety kocour z balkonu z sesteho patra,nic si nezlomil,ale odnesly to plice a vypadalo to velmi vazne cca5dni byl na veterine hospitalizovan pak se jeho stav stabilizoval.Takze jsem jeste tatu nabadala aby se o nej peclive staral a daval mu jen spec.jidlo!.V te dobe mel jeste tata pejska cca 12letou psi damu mopslika a dalsiho clena domacnosti cerneho kocourka(2leteho).Jenze den pred odjezdem nam stryc zavolal,ze je v nemocnici a ceka ho vazna operace.To uz nas melo varovat...jenze manzel musel jet za rodinou na jare mu zemrela sestra a my jsme tam nebyly uz 4roky.Tata rikal at klidne jedeme,ze se o vsechno postara.Kdyz mi nebral telefon,rikala jsem si,ze to s telefonem moc neumi ,coz vsichni vime a tak jsem ani nebyla moc nervozni,prijeli jsme domu a doma zamceno,tata nikde,podotykam,ze jsme za sebou meli cestu 3500km v aute,tak si rikam tata je nekde v okoli baraku(dal se vzhledem s problemem s nohama nevydaval),ale nikde jsme ho nevideli,kdyz jsme sli domu.A pak koukam,vzdyt v lednici je temer vse nedotknute,tatova postel plna od kocicich vykalu(tu jsme pak vyhodili),tam kde maji zachod uplne plno...tak zvonim na sousedku o patro vys a ta rika ze je pravda,ze uz ho par dni neslysela jit s pejskem,ale ze taky neni cely den doma tak nevi.Manzel mezi tim uplne vytuhnul,prvni co me napadlo volat na policii a nebo do nemocnice.Tak jsem prvni volala do nemocnice a v telefonu mi rikaji,ano je tady hospitalizovan na popaleninach,ale vic vam k tomu nereknem.Hospitalizovali ho hned druhy den co jsme odjeli,nastesti zustalo par kapsicek a pytel se zradlem pro kocky venku a kocky si umely poradit a rozdrapaly ho,jak vydrzely bez vody dodnes nevim.Tata se udajne popalil venku o zabradli coz je pro nas take zahadou,protoze popaleniny byly tak vazne az se musela transplantovat kuze a pejsek pry zemrel,ale to nam nikdo nebyl schopen objasnit co se stalo i kde skoncil a tata si na to proste nepamatuje,nevi.No a tak se nam obratil svet naruby,nemohla jsem tatu nechat  nekde v ustavu,po trech mesicich kdy byl v LDNce temer lezici,jsme si ho vzali domu a pece o nej a dve deti...A na sebe jsem jaksi pozapomela,samozrejme ze si to vybralo svou dan a ja letos na jare byla hospitalizovana se zapalem plic,do toho mi lekar nasel myom...
Ale az ted,je to cca 10dni kdy jsem hovorila se svou kolegyni a v hovoru se dostaly na otazku hubnuti a ja ji rikam,ze mam cukrovku a k tomu monstrozni obezita..Vyvalila na me oci a rika,ze to vubec nevedela,ze mam cukrovku(nebavily jsme se o tom no)a ze ji budu mit ted za "krkem",:-)ze pracovala na metabolickem oddeleni a ze tohle,jako ja,je casovana bomba,ze to muze byt i otazka tydne a je vse vyreseno.A ja jakobych konecne prozrela,ano jde mi o zivot,diky tomu ze jsem se vzdy hybala,jako mala jsem delala gymnastiku,pak scenicky tanec,diky tomu vsemu se i pri sve vaze dokazu pohybovat a proste jsem si to jak jsem na tom a ze vek uz se pomalu zacne hlasit(bylo mi 40),neuvedomovala.
Pred deseti dny mi vaha hlasila erorr,dnes 163.5...jdu se obleknout a jdu do fitka cvicit a plavat,to mam v planu 3x tydne (alespon) a dodrzovat jidelnicek(od pana ing.Havlicka,ktery na me funguje fantasticky,jen ho dodrzovat!!!) za tyden jsem objednana k dietni sestre na obezitologii...
Znuvu stojim na startovni care,tentokrat je to ale jine,tentokrat chci dat sanci svemu zivotu a jen budu doufat,ze neni prilis pozde.
Dekuji pokud jste docetli az sem :-) a drzte mi palce,nevim zda je tu nekdo s takovou vahou jako ja,ale verim,ze jsem tu spravne a kde jinde se sverit,nez tam kde mame vsichni podobny cil. :-)
Vera