jaro 2013

Poslední roky jsem se oblékala do toho, co se mi při mých proporcích podařilo sehnat, takže výsledek byl „Kredenc schovaná v pytli“. Prostě holka, za kterou se každý otočí – aby nevěřícně pozvedl oči v sloup. Před rokem jsem nastoupila do nového zaměstnání a později jsem se dozvěděla, že mi většina nových kolegů hádala o 15 let víc. Stará – mladá. I to byl jeden z hnacích motorů. Před tím, než jsem tak nehezky přibrala, mi všichni naopak hádali o 10 let méně. Jednou jsem v pětadvaceti musela v hospodě prokazovat svou plnoletost. A najednou jsem v pětatřiceti vypadala jako svoje vlastní máma.

Tak jsem se tomu postavila, a když jsem se opravdu vnitřně rozhodla to změnit, začaly se pomalu dostavovat malé úspěchy, které popisuji v blogu Jak mi nešlo hubnutí.

10.3.2013 jsem úspěšně zakončila další hubnoucí cyklus a dosáhla na gram svého dílčího cíle: mít na konci cyklu 82kg. To znamená o 15 kg méně než před dvěma lety. Odměnila jsem se nákupem nového svetru, vytáhla legíny, kozačky a vyfešákovaná vyrazila do práce. Trochu jsem se obávala, jak na mě budou kolegové koukat. Přeci jen mě znají jen zahalenou do sedmi cibulových vrstev. Všimli si všichni, kolegyně mi řekla, že vypadám jako z titulní stránky časopisu a včerejší dopoledne jsem strávila vyprávěním o STOBu a zdravém životním stylu. Začíná jaro (pár vloček venku mi to nerozmluví) a já vytáhla kabát, který jsem 7 let nedokázala zapnout. Je mi krapet volný. Nevadí, popošiju knoflíky.

Manžel mě ráno neviděl odcházet, takže jsem se neskutečně těšila odpoledne domů a dala si záležet, aby mě viděl v novém „ohozu“. Úspěch byl fantastický. Ještě lepší, než náhodná srážka z blogu „Co mě motivovalo aneb…“

Moc vám všem, kteří jste tady, děkuju. Bez motivace, kterou mi poskytují vaše příběhy, bych nikdy vnitřně neuvěřila, že to můžu dokázat taky.

Moc děkuji Ivě Málkové a jejímu týmu, který spravuje tyhle stránky, bez kterých bych si ještě dnes matlala taveňák na suchary a plácala se nahoru a dolů jako jo-jo.

Má smysl začít bojovat se svými špatnými návyky. Každý den, kdy odhodíme byť jen 5 deka zbytečné zátěže, má cenu. Na zhubnutí 1 kg tělesného tuku je potřeba energetický deficit zhruba 25000–30000 kJ.  Zbavit se 5ti deka tuku denně znamená vydat 1500KJ denně navíc. To je jedna svižná procházka s hůlkami trvající něco přes hodinu. A 50g denně x 360 dní = 18.000 gramů, což je 18 kilo tuku.

Udělat denně jednu hodinovou procházku s hůlkami znamená zbavit se 50g tuku, což znamená shodit za rok 18 kil tuku.

Někdo má od Tří králů na dveřích nápis K+M+B. Navrhuji k němu přidat ještě jednu větu: Jednou pořádnou procházkou denně se můžu za rok zbavit 18-ti kil tuku! Pak po příchodu z práce ani nesundám boty, rovnou popadnu hůlky a jdu ven za každého počasí.

Díky STOBe 

13.5.2013:

Po dalších dvou měsících, kdy nemám hlad i když nehřeším, začínám váhu sedmičkou! Dnes mám o 18 kg méně, než na začátku, kdy jsem nevěřila ve shození víc než pěti kil. Váha se pohupuje +- 1 kg, ale v průměru jde (nebo spíš leze a plazí se) pořád dolů. Trpělivost růže přináší a kila odnáší. Všem vám moc fandím.