Když jsem tak zasněně dneska pozoroval za okny kanceláře polojasné počasí, v hlavě mi klíčila myšlenka, které jsem se až do konce pracovní doby už nezbavil: dneska je hezky, dneska by to šlo! A bylo vykydáno, až na přeinstalaci síťovky v tajemníkově počítači a přeinstalaci operačního systému v mém telefonu, který je ovšem zvyklý, neb poznal víc Androidů než Fidel Castro hodnostářů ze spřátelených socialistických zemí, jsem již nic jiného nevymyslel. Vzhledem k tomu, že se blíží deadline pro podání žádosti o dotaci na kamerový systém, kterou mám jako správnej odborník (ajťák :-D, to je jako by dali kozlovi naprogramovat pokročilou funkci v PHP) na starosti, je to jev sice nežádoucí, ale na druhou stranu pro mou duši naprosto osvobozující.

Stránky http://www.yr.no hlásily v Nové Roli 8°C nad nulou, což je v lednu, kdy za kamna vlezem a únor, ještě tam budem, jev skoro stejně raritní jako Tomio Okamura Českým prezidentem, člověk prostě sáhne pro předpověď počasí ve své vísce na Norské stránky :-D a já jsem už nervózně podupával a nemohl se dočkat konce pracovní doby, však dotaci dodělám, až bude venku hnusně, muhehe...

Došel jsem domů, podíval jsem se na vysvědčení prcků, mám dvě mrňata ve střídavé péči, rozdal úkoly a pochvaly, tak půl na půl, protože vždycky je co zlepšovat a moje myšlenky se už ubíraly po cestě s větrem ve vlasech... Hihi. Ve vlasech. Doma jsem ze sebe serval svršky, džíny, košili, triko, dál v striptýzu nejdu, protože by mi mohlo v obýváku na skříni prasknout zrcadlo, moje kožní záhyby jsou jen pro otrlé :-D a začal na sebe navlékat triko, elastické lycrové cyklistické kalhoty, bavlněnou mikinu s dlouhým rukávem, kominickou kuklu, softshellovou bundu, cyklistickou helmu, brusičské brýle za 60 Kč, o kterých si všichni myslí, že to jsou značkové brýle za stokoruny, do kapsy lyžařské rukavice, tachometr, světla, na záda batoh s pěti prázdnými lahvemi od piva (to si prostě neumím odpustit, i když v dobách, kdy jsem cíleně a efektivně hubnul, jsem alkohol vysadil absolutně a všem, kteří to myslí vážně, to doporučuji) a vyrazil do sklepa pro bicykl. Po skoro patnácti letech jsem si pořídil nové kolo, které má jednak velký rám, bytelné zdvojené ráfky, kvalitní převody a brutálně efektivní hydraulické kotoučové brzdy. Začátkem léta jsem totiž na svém stařičkém Olpranu sjel cyklotrasu z Hor do Lokte (Karlovarský kraj), kde je převýšení místy okolo 45° a skoro zahučel z deset metrů vysokého srázu, kdy chabé mechanické brzdy naprosto nestíhaly a já se prakticky po druhé narodil a řekl jsem si: dost. A našel těch několik tisíc na investici do pořádného kola, když si uvědomím, kolik jsem na něm za ten půlrok najel, tak se mi to vlastně sakra vyplatilo, protože přes dva tisíce km od srpna do ledna je celkem dost :-D Tolik jsem snad neujel ani svou obstarožní Astrou. 

Inu sedl jsem na bicykl, zapnul tachometr, spustil aplikaci Sports Tracker, kterou si měřím trasy a vyrazil nach Chodau bei Falkenau. Bydlím totiž v Neu Rohlau bei Karlsbad, ale jelikož je cyklostezka do Varů po deštích a sněžení rozbředlá a mokrá, zvolil jsem silnici, byť po ní jezdím hodně nerad, jelikož soupeření s automobilisty, kteří si léčí své nedospělé ego tím, že cyklistovi na křehkém kole dokazují, že právě oni jsou tady šéf, mě moc nebere. Miluju les, přírodu, napolo zpevněné cesty a terén, proto jsem si pořídil horské kolo, které ale umí i po silnici jet celkem slušnou rychlostí, moje nohy našlapaly už slušnou vzdálenost a silnici beru jako nouzovku, která je v zimě prostě nutná.

Dnes bylo krásně, slunce šajnilo jak na jaře, ale o co víc svítilo, o to víc foukalo. Chvíle mi jsem se rozjel a vychutnával si na rovince rychlost 37 km/h, aby mne poryv větru vrátil do reality a já musel přeřadit na třetí rychlostní stupeň, kdy tuhle cestu normálně jezdím bez ztráty desítky na poslední, osmé kolečko. Chvílemi mi připadlo, že couvám a jen pohled na tachometr mě utvrzoval o tom, že jedu přískoky vpřed. 

Dokodrcal jsem se po sedmi kilometrech k Lidlu in Chodau (to jen pro zasmání, my tady v Sudetech mluvíme Česky), sundal helmu, kuklu, vystrašil zevlující pubescenty svým vražedným kukučem, vrátil flašky od piva, nakoupil pro dětičky, páč mají co? Páč mají prázdniny a potřebují taky něco jíst (jak já jim závidim) a vydal se zpět k Neumětelům. Záhy jsem seznal, jak jest zimní čas vrtkavý, kam se hrabe apríl. Nebe před chvílí ještě modré nabylo barvy olova. A kapka začla střídat kapku. Kdyby byly jen dvě, bylo by to fajn. Jak jsem byl dneska línej, tak mi po cestě domů noha parou cválala, bo jsem nechtěl zmoknout... :-D A co byste řekli(y)? Měl ho tam! Dešti jsem ujel. Před barákem jsem ještě u Vietnamců stihl koupit pšeničné tortily, páč tatínek dnes vařil, jako ostatně vždy, co taky chlapovi, kterej je zároveň hospodyňka, zbývá... Moje kulinářské snažení můžete ohodnotit tady: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1272573983232.2037568.1496396295&type=1&l=8427198574 Tedy radši nehodnoťte, jen se podívejte na ty šílenosti, kdy nouze naučila Dalibora housti.

Dojeli jsme zdárně domů (já  baťoh) a po těch 15 km jsem celkem fajn vyvětrán, nevím, jak na vás, ale na mě pohyb na čerstvém vzduchu působí jako balzám, vypnu a vnímám jen jízdu, jinak by mi praskla hlava. Trasu mojí dnešní jízdy mám tady http://www.sports-tracker.com/#/workout/vsliz/17he1j4s8ejd8eo8

A jelikož je třeba tělu po náročném pohybu dodat energii pro regeneraci, udělal jsem dnes plněné tortily (olivový olej, kýta z divočáka, kousek vepřové kýty, trochu chilli, fazole, rajčata, pórek, paprika, sůl a trochu strouhaného parmazánu pro chuť - fakt pravý parmazán, toho stačí špetka a jídlo chutná božsky). Dětičky mi sice vynadaly, že to pálí, ale vzhedem k tomu, že moje slinivka a žlučník drží bobříka mlčení, jim to až tak moc nevěřím :-D 

A až dopíšu tenhle blog, jdu už konečně postavit ten počítač, který jsem slíbil budoucí tchyni... Ale ještě nejsem ženatej :-D Muhehe.

Prostě a jasně... Dneska bylo hezky, dneska to šlo! Aneb: hejbejte se a můžete si dopřát i věci, u kterých byste přibrali(y) jen pouhou myšlenkou na ně. Stačí jen přemýšlet a trochu počítat.

Váš motivateur :-D

P.S. Ten protivítr mne donutil vydat 3134 kJ, abych vůbec dorazil domů, to už je celkem příjemná večeře, ne? Ale knedlíky co? Knedlíky prostě nejíme.