Dnes dopoledne jsem znovuobjevila oblíbený cvičební (nyní mučící) nástroj mého dětství, a to švihadlo. Šla jsem do hračkářství koupit pár narozeninových přání a ejhle, koukla jsem a uviděla ho. K mému překvapení dřevěné rukojeti, docela ucházející materiál na lanku ke skákání, délka 2,20 metru (to by mohlo stačit :), cena Kč 39,-  a už jsem si ho nesla k pokladně.

Dcera se na mne docela nedůvěřivě koukla, a řekla: „To jako vážně, jo???“ a já na to: „ANO“. Plna nadšení a odhodlání.

Až odpoledne jsem našla odvahu. Potichu, aby mne nikdo neslyšel, jsem se vykradla na chodbu, rozbalila balíček se švihadlem a zkusila si to, co jsem už neuvěřitelných 30 let nedělala. Skákala přes švihadlo :) Nejprve to drhlo, ale musím dát za pravdu těm co říkají, že co se jednou naučíš, už nezapomeneš. Skákala jsem jako laňka, jen pět minut (samozřejmě s přestávkami na rozmotávání švihadla kolem ramen, hlavy či nohou) a byla jsem zralá na infarkt.

Musím uznat, že je to super a možná ještě dnes jdu do toho znovu :)

Sportu zdar a švihadlu zvláště whale