Včera jsme se zúčastnili závodů mtb v Butovicích.Syn (závodník) dospěl a osamostatnil se, tak si manžel našel novou oběť pro koučování ve mě. Po startu jsme vyrazili zvolna k cíli 35km trati, předjíždělo nás tolik závodníků, že jsem měla pocit, že v cíli budeme absolutně poslední. Přišly kopečky, které umím vyjíždět ze sedla ze spiningu, dale úzké stezky přes kořeny v lese a brod a já začala předjíždět ty co úvod přepálili .Můj drahý mě statečně povzbuzoval a já se snažila, co mi síli stačily.Před cílem nás předjeli jen dva závodníci z 60km tratě, to bylo dobré.Po projetí časomírou mi cinkla v mobilu zpráva , že jsem dojela 308 a ve své kategorii 2.To bylo radosti. Šli jsme se  převléci a posilnit a po návratu k podiu jsme zjistili, že vyhlašovací ceremoniál už proběhl beze mě. Takže můžu konstatovat kouč to prokoučoval! Ale svou stříbrnou medaili a dárky jsem si vyzvedla později.Je to jako pohádka Bylo nebylo! Jela na bednu nebyla na bedně!