Chci to změnit. Nevím, jak velká je pravděpodobnost, že to teď už konečně dokážu, pokoušela jsem se milionkrát a nejvyšší úspěch byl před rokem, kdy jsem během dvou měsíců shodila zdravě kolem 10 kilo. Mám zkušenosti i s výživovou poradkyní a už mě moc nenapadá, co bych mohla udělat jinak než v dřívějších pokusech, které selhaly. Nejtěžší je pro mě zvládání těch "relapsů" a rozhodně je u mě největší problém v psychice, protože se přejídáním uklidňuju a bohužel to dost pomáhá.  Jsem na jídle závislá.

Byla jsem tlustá vždycky, stejně jako moje rodiče i prarodiče. A všichni obézní i zemřeli nebo pravděpodobně zemřou. Mám odmalička návyk všechny pocity zajídat - když je mi smutno, utěším se čokoládou, když jsem ve stresu, uvolním napětí chroustáním křupek, když se cítím sama, udělá mi společnost aspoň nutella, když mám radost, "oslavím" ji jídlem... 

Navíc mám vážnou depresi, sociální fobii a hraniční poruchu osobnosti, takže je pro mě těžké najít si nějaký nový koníček, něco, co by mi místo jídla dělalo radost. Mám za sebou z mládí pár pokusů o sebevraždu a i když to dnes odeznělo, stále mívám období, kdy úplně se vším seknu, protože v tom přestanu vidět smysl. Špatně se to popisuje lidem, kteří to nezažili. Najednou je všechno černé, jediný cíl je přežít další hodinu a nevidím důvod se dál snažit cokoli změnit. To je hlavní důvod, proč jsem zatím nedokázala shodit víc než 10 kilo nebo se nějak změnit - tyhle opakující se relapsy, kdy nemám žádnou berličku. Jde u mě hlavně o to naučit se je zvládat.  A také o to odolávat nátlaku okolí, protože rodiče mě v hubnutí vůbec nepodporují, rozmlouvají mi to a denně mi připomínají, že jsem to mnohokrát nezvládla, tak proč by to mělo vyjít tentokrát... Nezlepšuje to ani skutečnost, že jsem na tom hodně finančně špatně a matka mi vyčítá, že je můj nový jídelníček drahý, i když jím úplně normálně. Nerada mi kupuje věci jako jogurty, cottage, celozrnný chléb a těstoviny, tofu, tvarohy, tuňák, šunku... Prý si to nemůžeme dovolit. A vážně je to dražší, když jsem zvyklá jíst chléb a instantní polévky. 

Nutno podotknout, že u mě rozhodně nejde jen o hubnutí. Musím změnit všechno. Nemám žádné kamarády (už roky vážně ani jednoho), nemám žádné koníčky, nic mi nedělá radost. Mám sociální fobii, bojím se lidí a i obyčejný nákup je pro mě peklo. Je hrozně těžké i jen vyjít na ulici.

Taky jsem chorobný prokrastinátor, což je dnes kdekdo, ale u mě to překračuje všechny meze přijatelnosti... Krom toho jsem internetový závislák.

A tak dále a tak dále.

Budu si sem pravidelně psát, může mi to pomoci se motivovat. Můj současný životní styl je vážně hrozný a já nechci zemřít ve třiceti na infarkt. A ani se nechci kvůli tloušťce do těch třiceti cítit tak příšerně... A vím a jsem naprosto smířená s tím, že změna nepřijde zvenčí, že je to už jenom na mě a musím se změnit a pracovat na sobě. Protože si za to můžu sama a dost dlouho mě brzdil pocit, že to všechno je vina hlavně rodičů a toho, že jsme měla špatné dětství.

Teď už beru odpovědnost jen sama na sebe...