Když jsem se před čtyřmi měsíci registrovala, věřila jsem, že to tentokrát už zvládnu. Jenže nezvládla. Začínala jsem tehdy na 106 kilo, shodila jsem 3,2 kila, ale teď jsem zas přibrala a mám 110 kilo. Jsem podruhé na své nejvyšší váze v životě.

Začínat znovu je těžší a těžší. Nejen proto, že čím déle nezdravě jím, tím jsem na to zvyklejší a je těžké se to přeučit, ale i kvůli tomu pocitu, že to tisíckrát nevyšlo, tak proč by teď mělo... 

Jenže jídlo je pro mě vážně obrovský problém, je to závislost a já už nějak nemám sílu bojovat, zápasit... Jsem zvyklá jíst obrovský množství jídla, navíc téměř výhradně nezdravého, moje tělo je zvyklé na obrovské dávky cukru, moje psychika je zvyklá, že každý problém "zajím"...

Můžu chtít sebevíc, můžu být jakkoli odhodlaná a snažit se sebeusilovněji, stejně vím, že přijde krize a bude rozně těžké se s ní vypořádat....

Navíc zjišťuju, že jsem na tom psychicky hůř, než jsem si myslela. V srpnu jsem nastoupila do práce na místo prodavačky ve večerce, ale po měsíci jsem musela odejít, protože jsem to nezvládala, psychicky jsem se hroutila, měla jsem šílený úzkosti. Fakt se bojím, co se mnou bude, zaměstnání nutně potřebuju, ale očividně nic nezvládnu...

No, co teď? Koncem září jsem si naplánovala, že zase začnu hubnout, ale nedaří se. Jediný krok, který jsem udělala je, že si aspoň všechno jídlo zapisuju. Jím průměrně 14 000 kJ denně - a to jím lépe, než normálně, takže ani nechci vědět, kolik jím, když se nehlídám ani trošku. Podle tabulek bych přitom měla jíst skoro dvakrát méně. 

Snažím se zas začít pořádně, ale nějak se v tom pořád jenom plácám.... Matka je navíc čím dál méně ochotna mi kupovat zdravé jídlo a když mám kolem sebe samé rohlíky, čokolády, sušenky a uzeniny, zatímco věci jako bílé jogurty, kvalitní maso, celozrnné pečivo a podobně vůbec, jde to prostě blbě.

Na jednu stranu to strašně moc chci změnit, na druhou stranu se v tom současným stavu cítím divně uvězněná..