Tak dlouho jsem uvažovala, jak nazvat můj dnešní blog, až mi blesklo hlavou, že jsem si včera koupila nové letní šaty. Byly ve výloze, tmavě modré s pruhy na prsou, bez ramínek, přesně by se hodily k mým novým plavkám.
Mimochodem, plavky jsem si koupila nedávno - zvlášť podprsenku, která bezva sedí a zvlášť kalhotky... které jsem musela vyměnit. Jak se tak vidím stále tlustě, objednala jsem si 40/42. Dostala jsem skoro záchvat smíchu, když jsem je vyndala z pytlíku a viděla tu ohromnou velikost. Byly mi velký a já si radostně objednala 36/38.
Ty šatky jsem si samozřejmě vyzkoušela taky 40/42. Co myslíte byly mi velké a já skončila zase u dvojčíslí 36/38. Přijde mi to neskutečný!
Tolik let se svým tělem bojuju, tolikrát jsem trošku zhubla, tolikrát jsem cvičila a zase přestala... Od svého ranného dětství si o sobě myslím, že jsem tlustá. Tuším, kde se ty moje myšlenky vzaly... Když dnes vidím sama sebe jako malou, vidím hezkou, roztomilou holčičku. Vidím i hezkou a rozhodně ne tlustou puberťačku. A na svatební fotce, kde mi bylo 20, vidím štíhlou nevěstu. Už pár let si to říkám, ano, tlustá jsem nebyla, ale teď, teď opravud jsem. Kilíčka mi ještě naskakovala až k osmdesátce. Letos v únoru jsem se konečně odvážila se zvážit. Vlastně to byla úleva a start.
Můj nový život začal už loni v říjnu. To jsem začala pravidelně cvičit a díky skvělým kamarádkám a naší vzájemné podpoře, stále cvičíme. Změna stravovacích návyků byl jen další nezbytný krok. Měla jsem i krize, kdo je nemá. Zvlášť mě zamrzelo, že si dlouho nikdo nevšiml, že jsem zhubla. Pak nastal nějaký skok a najednou všichni to vidí. Jedni známí, kteří mě neviděli rok, dokonce zůstali stát s otevřenou pusou... kromě štíhlejšího těla mám delší a kudrnaté vlasy. Jsem prostě jiný člověk.
Nejvíc mě ale těší, co říkají moji nejbližší, děti, manžel, mamka. Manžel obhlíží mé výrazně menší pozadí trochu nevěřícně, ale s obdivem. Řekl mi, že jsem normálně hubená a že se mám vyfotit, abych to konečně taky viděla. Psychika a zažité představy nám dávají zabrat, koukáme a nevidíme.
Myslím, že to chvilku potrvá než se budu opravdu cítit štíhle a budu to skutečně já ve svém těle. Někde jsem četla, že to trvá až rok. Jen si přeju, abych takhle přinejmenším zůstala, nejlíp napořád.