Když jsem se dnes s kamarádkou procházela po cestičkách v okolí zámku Kozel,  nedaleko Plzně, hned jsem si vzpomněla na Barušku (ffloa). Bylo neobyčejně příjemné počasí právě na procházku - svítilo sluníčko, ale když zafoukal vítr, bylo cítit, že už je chladný a že pomalu, ale jistě přijde podzim, který má tak ráda!. S Evičkou jsme povídaly o všem možném a já si vůbec neuvědomila, že šlapu už delší dobu do kopce! Cestou jsem se shýbala ke spadlým žaludům, abych Vanessce vyrobila panáčka, aby "chudinka nezblbla" z těch drahých hraček, kterých má v dětském pokojíku tolik, že už jí tam zbývá málo místa k pohybu!!! Kdyby mě tak slyšeli její rodiče!!!! Vycházka byla vydatná a odměnou bylo posezení venku u krásné malé čajovny při kávičce a švestkovém koláči. Je pravda, že to prostředí ve mně vyvolalo představu, že jdu s někým ruku v ruce, na chvilku se zastavíme, on mě pohladí a vezme kolem ramen a řekne něco moc milého....anebo jsme zticha a jen tak cítíme, že jsme SPOLU! No tak, Zori spadni na zem! Přesto, co mi proběhlo hlavou a co se nestalo, bylo to odpoledne moc příjemné a taky jsme se hodně nasmály!!! Je fajn, když si člověk večer může říct - byl to PRIMA DEN!!