Datum registrace: 04. 01. 2011
zzzuzka
Získané body
Počítadlo pohybu
| Můj pohyb | |
|---|---|
| Chůze: | 0 km |
| Kolo: | 0 km |
| Cvičení: | 0 h 0 min |
| Všichni uživatelé | |
| Chůze: | 136535.25 km |
| Kolo: | 66634.70 km |
| Cvičení: | 5679 h 47 min |
Stob skupiny
zzzuzka
Jak psát blog?Jak na dobrou náladu...a pohyb
22. 01. 2011
Zdravím všechny spoluhubňulky...
Jsem třetí týden na Stobu a opět začínám mít své stavy lítosti a beznaděje...Když jsem na začátku roku začínala, byla jsem opět naladěná a nastartovaná na dodržování všeho, co jsem si předsevzala (ostatně už po několikáté). Říkala jsem si, jak začnu cvičit, zdravě jíst a budu šťastná, jak to jde krásně...Bohužel jsem věčná dietářka a proto jsem se doslova "vyžrala" (omluvte ten výraz, ale jiný mě opravdu nenapadá) do pásma těžké obezity...jsem z toho už zoufalá, špatně se mi chodí a o cvičení si můžu nechat zdát. Chodím 2x týdně na tzv. zdravotní cvičení a i při tom mě nohy bolí jak čert. Myslela jsem si jak začnu cvičit jako dříve, chodila jsem na aerobik a ten mě hodně bavil...teď tady máme zumbu, ale já nevím, jak bych to zvládala a jsem z toho otrávená a unavená z věčné sebelítosti...Okolí už nade mnou také zlomilo hůl, protože jsem vždycky zhubla a pak se zase vypapala do obrovských rozměrů...V duchu cítím, že chci změnu, ale tělo mě neposlouchá...trápím se tím, že nemůžu tohle a onohle a tím se jenom stresuju, pozoruji lidi, kteří chodí a můžou všechno a zase se začnu litovat...vím, že musím mít silnou vůli a o zdravé výživě bych mohla napsat tisíce knížek, ale jak to změnit v hlavě a nezblbnout...
Tak už jsem se asi vypovídala, děkuji za tyto stránky, kam můžu napsat, co si myslím a cítím a nikdo mě neukamenuje. :-)
Zuzka
Hodnocení (8 hlasů):
Sdílet:
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
22. 01. 2011 18:13
sklenda
Ahoj Zuzko, vím co prožíváš, ale nevzdávej to, přesně tohle jsem prožívala já. Jsi mladá a určite to zvládneš,je to dlouhá cesta,nevím jestli mám právo radit,s váhou bojuji od 17 let. Postupem let jsem se naučila mít ráda sama sebe. Kdysi jsem byla v kurzu pro prac přímé péče, přednášel nám tam psycholog a na té přednášce jsem ten pojem poprvé slyšela. Nemohla jsem pochopit,že bych měla být na prvním místě a potom děti a rodina. To jsem nedokázala,ale začala jsem o to přemýšlet a číst různou literaturu. Teď jsou děti dospělí a opravdu si na sebe čas udělám. Je to 2roky co se mi podařilo shodit 10kg a do letošnách Vánoc jse zase 9 nabrala. Věř,že sebekaučink Ti pomůže. Na cvičení ve skupině se už necítím, hlavně bydlí na vesnici a spojení žádné (strávila bych mnoho času na cestě) Kopila jsem si rotoped a hůlky a občas cvičím doma při kazetě. hůlky jsou výborná věc. Je pravda,že zpočátku jsem se za ně styděla a házela je do příkopu,když jelo auto. Musela jsem si to srovnat v hlavě, že to dělám pro sebe a kdo se mi směje,že je hloupý. Přeji Ti hodně vůle, stojí to za to.Marie
22. 01. 2011 16:31
Nezapomeň, že mi ostatní, prožíváme každodenně situace jako ty- bojuju, jestli si vzít nebo nevzít /čokoládu a tisíc jiných věcí/ atd.... Nezapomeňme na rčení - V JEDNOTĚ JE SÍLA - možná je to zastaralé, ale pravdivé....
22. 01. 2011 13:30
Zuzi nestresuj se, já začala ani ne před týdnem a protože jsem na tom po fyzičnu taky dost špatně udělala jsem to následovně:Cvičení s mojí váhou a s ohledem na klouby zatím moc neřeším, jen občas jogu, mírné posilování doma,ale i s cvičením i s jídlem jsem to zkoulela. Ber si co tě baví/co ti chutná....baví mě chůze....jdu pomalu, ale jdu, není to 10km/h ale postupně prodlužuju vzdálenost, každý den o kousek. Uvidíš, že za chvíli to bude lepší, jestli ti můžu doporučit tak super je nordic walking, a zase je to spíš pomalejší styl....má se jít tak rychle abys mohla mluvit:-)a jídlo? to samé....mám ráda jídlo jako celek, ale jsou prostě druhy zeleniny, které do mě nedostaneš ani kvůli hubnutí. Tak si tu z tabulek potravin vytisknu a vyznačim co mám ráda a to kombinuju:-)občas jsou to teda pěkný mišmaše, ale aspoň zatím mě žádné chutě ani nic nepřepadá. Vím, je to těžké ale drž se:-)jsme tu s tebou a rádi tě podržíme:-)
22. 01. 2011 13:28
Zuzko, přesně jako bys popsala, co se odehrává ve mě. Odhodlání, chvíle nadšení a za pár dnů konec a zase sebelítost a závist všem hubeňourům.. A můžu si říkat pořád dokola, že taky můžu být jedna z nich, jen zatnout zuby a pustit se do toho. Všechno marný. Doufám, že teď už to ale vyjde. Tahle naše komunita je úžasná, všichni se snaží pomáhat. Sebekoučink je taky skvělý. S kým a s čím jiným už by se mi to mělo podařit? Tak hlavu vzhůru, určitě to dokážeme :)
22. 01. 2011 13:15
Tak jsem se dostala k pc a po přečtení Vašich komentářů tady řvu jak želva...je tady tolik lidí, kteří mě vůbec neznají a přesto mi dávají tolik sil jít dál...Moc Vám všem děkuji a přeji hodně sil na zvládnutí našich cílů .... Děkuji
22. 01. 2011 13:13
Zuzko, určitě to zvládneš! Uvidíš, že den ode dne to bude lepší. Obdivuji Tebe i všechny ostatní bojovnice, které se rozhodly zhubnout včas. To je strašně důležité! Kdybych mohla vrátit léta zpátky.... Já jsem bohužel vlastní vinou strávila víc než 35 let života s obezitou a teprve žlučník, klouby a křečové žíla mě donutily něco s tím dělat. Škoda těch let, které jsem mohla prožít trochu jinak. Tak vám mladým moc fandím (a nám starším taky). Dokážeme to !
22. 01. 2011 12:50
Zuzko, depky jsou na nic, musíš si v hlavě dokola opakovat, že to dokážeš, ne zítra, ale třeba za ten měsíc. Prostě jednou to tu bude a pak už bude jen a jen líp... Čím víc se budeš trápit, tím to bude horší, takže poslouchej: Rozhodla ses se sebou něco udělat a to je dobře! Rozhodla ses zlepšit kvalitu svého života a to je dobře! Rozhodla ses to nevzdat a to je dobře! Jde to pomalu, takže to taky dlouho vydrží a to chceš! Usměj se na sebe do zrcadla a zrekapituluj, co se ti už povedlo a pak té kočce v zrcadle slib, že to nevzdáš, protože my tě to vzdát nenecháme!!! Jasné? ;) Drž se!
22. 01. 2011 12:25
to Bojovnice: já vím, jen se na procházky konkrétně po tmě sama bojím, není s kým pokecat, prostě lenost :o)), ale zrovna dneska mám chuť, ráno jsem chvilku eliptikovala a za chvíli se vydám na hodinovou procházku s cílem :o) a sama
22. 01. 2011 12:11
Vzpomínám na doby minulé, kdy jsem "s plnou polní" byla na začátku schopná z 30 minutové kazety lehkého kondičního cvičení pro začátečníky odcvičit jen prvních 10 minut. Postupně jsem tělo zvykala a když se k tomu přidalo ubývání váhy, začalo to jít. Teď si mohu dovolit luxus ranního denního cvičení, další pohybové aktivity a hlavně mnohem víc chodím. Už jsem se dostala do stavu, že mi pohyb a chůze přináší potěšení. Určitě se k tomu dopracujte. Není to hned a zadarmo, ale je to báječný pocit! Naďa
22. 01. 2011 11:46
omlouvám se Zuzi,nějak jsem to špatně zapsala,chtěla jsem ti hlavně říct,nevzdávej to,budu ráda,když se ozveš,jak válčíš..já pročítám tyto stránky a hledám tu pomoc a podporu,vidím že nejsu se svým váhovým PROBLEMEM sama,a to mně hodně povzbuzuje,vydržme
22. 01. 2011 11:43
Ahoj Zuzi,při čtení tvého blogu,jsem měla pocit,že mě to někdo píše za mně.Tyto pocity znám,,do 100 kg mě chybí pár kilo,a není dávno,co jsem měla o nějakých 20,25 mín.u mě
22. 01. 2011 10:53
Myslím, že to podstatné řekla Gladlys. Chce to menší cíle, a když velké, tak dlouhodobé. Nakonec půlhodiny svižné procházky na čerstvém vzduchu ti dá možná víc, než hoďka ploužení ve fitku. Chce to podle mě vůli, cíl a vysněnou odměnu, věc (zážitek) pro kterou člověk nějaké to tučné jídlo a bolení nohou prostě oželí a překoná. Někdo si dá jako odměnu krásné šaty, jiný dovolenou..... Samozřejmě bez psychické podpory to nejde, ale od té jsme tady my ostatní ne ;-)? Řídím se v tomto směru heslem: "dostáváš, tak i dávej"! Držím pěsti, a hlavu vzhůru, když to šlo nahoru, musí to i dolu!
Romfor: víš kolikrát mě se nechce jít samotné cvičit? Checht, ale musím, bez toho to totiž nepůjde. Nakonec nikdo nemusí vědět,že chodíš abys zhubla, prostě jenom někam spěcháš ;-)
Romfor: víš kolikrát mě se nechce jít samotné cvičit? Checht, ale musím, bez toho to totiž nepůjde. Nakonec nikdo nemusí vědět,že chodíš abys zhubla, prostě jenom někam spěcháš ;-)
22. 01. 2011 10:49
Zuzu každej v sobě máme toho čertíka, co nás pokouší a pokouší...ale asi nezbývá než ho nechat "vykecat" a myslet na světlé zítřky:) Bojuju s chutí do pohybu každý den, protože jsem zarytej necvičenec a lenoch...mám za sebou prvních 14 dní a teprve teď tomu začínám přicházet na chuť. Mě pomohlo dát si každej den nějakou dobu, kterou prostě musím strávit pohybem...začínala jsem na 20 minutách:)))) Ale nic se ze dne na jentak nezmění, a takhle jsem se ukecávala ze začátku já:) Třeba ti to k něčemu bude...každopádně ti přeju, abys vytrvala :)
22. 01. 2011 10:33
Zuzi... tak jinak - nemysli na minulost... Nesrovnávej to. Minulost je pryč. (možná bohužel, ale je to tak). Vyjdi z toho, co je teď s nadějí, že to bude jen lepší. Pokud Ti dřív při jiných tělesných rozměrech něco šlo lépe, je to pochopitelné, nesnaž se TEĎ HNED být jako dřív. Dej si jako dlouhodobý cíl, že to tam dotáhneš zas. Hlavu vzhůru, uvidíš, že postupem času se tam dostaneš. Třeba teď budeš chodit se psem na půl hodiny... za měsíc možná na třičtvrtě a za další i na tu hodinu. Nedávej si zbytečně veliké cíle, abys pak byla zklamaná a shodila svou sebedůvěru, že "na to nemáš". Máš. Je lepší být překvapená, že místo půlhodiny vydržíš už třičtvrtě než být zklamaná, že jsem nesplnila co jsem si předsevzala. Nezklamávej sama sebe.... pak se to odráží i na psychice.
Jsme tady s Tebou, připraveny Tě podpořit :-) Tak hlavu vzhůru a uvidíš, že to dáš ;-)
Jsme tady s Tebou, připraveny Tě podpořit :-) Tak hlavu vzhůru a uvidíš, že to dáš ;-)
22. 01. 2011 10:29
Zuzi, já nemít astma, taky už jsem přemýšlela o psu, že ten by mě donutil chodit, sama se mi nechce, manžel hodně v práci stojí a bolí ho nohy, moc se mu nehce, pořád si vozím svůj megazadek v autě, nestíhám, v práci jsem do večera, ale budu si muset najít prostor. Jinak i mě děsně pomáhá se vypsat a chtivě čtu každý komentářík, který mě namnoze dojímá a mám radost, že i "cizí" lidi mi dávají podporu. Romča
22. 01. 2011 10:25
Moooccc děkuji za krásné řádky od Vás...je to obrovská podpora a i když si může někdo říct, že je to jsou jen slova, mě osobně ohromně pomáhají...Co se týká pohybu, jak píše romfor...je to boj, máme psa a já jsem se zařekla, že s ním budu denně chodit na hodinové procházky, nejen, že mě to udělá dobře, ale on bude nadšený...ale bohužel, po půl hodině jsem unavená a nohy vleču jak po 10 km. Rotoped mám doma koupený už pěknou řádku let, jelikož byla období, kdy jsem jezdila denně 1,5 hodinu, ale bohužel je do 100 kg a to já teď nemůžu, tak jsem ho odnesla na půdu a tam se na něj práší...Všechny Vás obdivuji, jak máte pevnou vůli a odhodlání...mě vždycky odradí, jak moje tělo reaguje na věci, které jsem běžně dělala a teď to nejde...nevím jak z toho ven, ale já to pokořím...teda doufám...moc všem děkuji...opravdu si toho vážím...Zuzka
22. 01. 2011 10:16
Zuzi, zdá se mi, že píšeš o mě ... Teď máme tedy pozitivnější období (ale za podpory psychoterapeutky), ale tvoje pocity znám dokonale. Hlavně to, že bych hrozně ráda dělala věci a nemůžu kvůli tomu, že je buĎ nezvládnu psychicky nebo fyzicky. Pohyb mi zoufale chybí a dělá mnohem větší problémy, než zdravě jíst. Jsem líná, unavená, zadýchávám se. Chodím plavat, po (omlouvám se) prozvracených týdnech strachu z plavek jezdím do 30km vzdáleného Německa, protože u nás to nedávám. Plavání je to jediné, co mě baví a jde. Ale nezvládám časově ani finančně každý den, jak bych chtěla, takže se snažím aspoň 3x týdně. Jinak sjem si dala závazek, že aspoň každý jiný den pojedu 15 min na eliptikalu, já prostě víc nezvládám a štve mě to. Dneska jsem sinaordinovala hodinovou procházku a už teď vidím, že bolí nohy :o))), ale snad se to postupně poddá. Držím pěsti!
22. 01. 2011 10:13
Zuzi, hlavu vzhůru. Začni s tím pohybem opatrně tak, jak ti to tělo dovolí. Nemusíš se hned na začátku oddělat.
Tři týdny není zas tak dlouhá doba, abys klesala na mysli, navíc je vidět, že se váha hýbe, tak neklesej na mysli. Všechny jsme si ty svoje tělíčka vypapkaly samy a kila nám nenaskočila přes noc. Tak tomu dej čas a uvidíš, že to půjde. Možná to bude trvat, možná to nebude jednoduchá cesta, ale určitě je to ta správná k dosažení svého cíle. S tím cílem...začni pomalu, aby to bylo reálné, abys nebyla zklamaná, že to "zase nevyšlo". Prostě nejde si myslet, že když jsem za tři roky přibrala 10 kilo, že budou do měsíce pryč. Je to nesmysl.
Věřím Ti, že to zvládneš, protože na to máš. Máš odhodlání, skvělého pomocníka sebekoučing a lidi tady, kteří patří do stejné "krevní skupiny". Nejsi na to sama, Zuzi!!!
Uvidíš, že to půjde. Možná pomaleji, než by sis přála (kdo by nechtěl se probudit štíhlý...ehm, že?), ale půjde. Tak to prosím nevzdávej.
Petra
Tři týdny není zas tak dlouhá doba, abys klesala na mysli, navíc je vidět, že se váha hýbe, tak neklesej na mysli. Všechny jsme si ty svoje tělíčka vypapkaly samy a kila nám nenaskočila přes noc. Tak tomu dej čas a uvidíš, že to půjde. Možná to bude trvat, možná to nebude jednoduchá cesta, ale určitě je to ta správná k dosažení svého cíle. S tím cílem...začni pomalu, aby to bylo reálné, abys nebyla zklamaná, že to "zase nevyšlo". Prostě nejde si myslet, že když jsem za tři roky přibrala 10 kilo, že budou do měsíce pryč. Je to nesmysl.
Věřím Ti, že to zvládneš, protože na to máš. Máš odhodlání, skvělého pomocníka sebekoučing a lidi tady, kteří patří do stejné "krevní skupiny". Nejsi na to sama, Zuzi!!!
Uvidíš, že to půjde. Možná pomaleji, než by sis přála (kdo by nechtěl se probudit štíhlý...ehm, že?), ale půjde. Tak to prosím nevzdávej.
Petra
zzzuzka
Aktuality
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
