„Čokoládu jsem si zlegalizovala“, směje se Jana, které se podařilo zhubnout 11 kilo

„Musím přiznat, že jsem trochu ujížděla na vyplňování tabulek v Sebekoučinku! Byla to pro mě taková každodenní strategická hra, abych poskládala jídelníček s doporučeným množstvím energie, bílkovin, sacharidů, cukrů, tuků, tekutin, zeleniny a měla plný počet bodů. Zeleně svítící semaforky mě fakt uspokojovaly”, přiznává se se smíchem Jana Dolečková (54), a my ji chápeme. 

STOBí aplikaci Sebekoučink pořád zdokonalujeme a zakládáme si na tom, že je zábavná, barevná a najdete v ní i inspiraci k vaření a hledání nových chutí. Proto dobře víme, že je možné si na ní vypěstovat i jistý návyk. Někdy říkáme klientkám v poradnách, že už ani snad psát nemusejí, ale ony se Sebekoučinku rády drží dál, protože jim dává klid v duši. Lidé „zvenčí”, tedy bez zkušenosti, to ale někdy nechápou. 

Sama Jana Dolečková přiznává, že i na ni občas lidé koukali překvapeně: „Vím, že na hodně lidí to moje zapisování, odměřování a vážení působilo spíše odstrašujícím dojmem, ale mně to strašně moc pomohlo v navnímání potravin a jejich kombinací. Teď už nějakou dobu nevážím, ale vím, jaká kombinace mi dodá dost energie a bílkovin a dokážu odhadnout množství.” Jana se díky Sebekoučinku naučila vymýšlet si jídelníček dopředu a dobře se tím občas bavila: „Většinou jsem si plánovala snídani, oběd a svačinu včetně gramů den dopředu a večeře pak zachraňovala a vyrovnávala případné výkyvy – takže některé večerní kombinace byly opravdu vtipné a netradiční.”

Pozvánka na svatbu rozhodla

Jana si musela váhu hlídat dlouhodobě. Měla své vyzkoušené postupy, které fungovaly, třeba kalanetiku a plavání, uměla si i upravit jídelníček na lehčí variantu. S postupem času ale zjišťovala, že se musí snažit víc a víc, aby dosáhla aspoň trochu uspokojivého výsledku. 

Jednoho dne Janě ve schránce přistála pozvánka na důležitou svatbu – a s ní přišly i pochybnosti, jak bude vypadat v oblíbených šatech… Šťastnou shodou okolností tehdy v rádiu slyšela rozhovor s naší lektorkou Lenkou Vymlátilovou a rozhodla se, že práce podle STOBí metodiky by mohla dávat smysl. Přihlásila se do kurzu STOBu, který Lenka vedla, a výsledky byly brzy vidět. 

Lenka o Janě: 

Jana je krásným živým příkladem toho, že změna životního stylu může být radostná a hravá. Do každého úkolu šla s otevřenou myslí, s chutí a zvídavostí, ať už šlo o zapisování do Sebekoučinku, zkoušení nových receptů a surovin, všímavé jedení i hledání radostí v týdnu apod. Vše brala jako výzvu, ne jako trest. Měla skvělou sebereflexi – když jí něco z úkolů a doporučení dávalo smysl, hledala způsoby, jak to udělat a návyk ve svém životě udržet. Byla ochotná vše zkusit – a právě to stačilo. Ve skupině byla aktivní, sdílela recepty, své dojmy a tím inspirovala ostatní.  Jana je určitě důkazem, že i ve zralém věku se dá objevovat nové – s radostí a lehkostí.

“Přeprogramování” - základ úspěchu

V Janině vyprávění mě pobavil výrok „Lenka nám pomohla přeprogramovat hlavy”. Zní to jako z nějakého sci-fi filmu, který už by dneska pomalu mohl být realitou – ale v tomto případě šlo všechno bez zapojení robotů a chipů v mozku. V kurzech STOBu se zkrátka učíme, jak ovládnout začarované kruhy v našem myšlení, a naučit se používat mozek k podpoře kvality a zdraví. „Moc se mi líbilo, jak byl kurz vystavěný a vedený. Přestože jsem i před kurzem měla načteno o stravování hodně věcí, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých a inspirujících informací a došlo mi, jaké chyby jsem celé roky dělala.” Zpětně vzato Jana vidí, jak přirozeně a nenásilně začala v průběhu kurzu měnit své návyky, aniž by si toho vlastně všimla. Oceňuje, že Lenka vedla absolventky kurzu k hledání jejich individuální cesty k hubnutí a zdraví – takové, která dobře funguje v souladu s jejich životním stylem. Pomohla jim změnit priority, přestat mít z jídla strach a více si užívat života. 

Jana si drží nové rituály a zvyky, které se během kurzu naučila. Kromě pravidelného pohybu, který už si užívá a oceňuje ho i její duše, je to třeba vystavení ovoce a zeleniny na kuchyňské lince – díky tomu je pro ni jednodušší ho pravidelně zařazovat do jídelníčku. A hlídá si bílkoviny – pořád má v ledničce třeba cottage, řecký jogurt a syrečky. 

Co mi pomohlo – očima Jany:  

• Strava:

Jím 4x až 5x denně, změnila jsem skladbu, jím výrazně více zeleniny, a hlavně mám na ni chuť. Hlídám si dostatečný příjem bílkovin a na druhé straně přijatelný příjem cukru a tuků.

• Pohyb:

Skoro každý den alespoň hodinu chodím, při čištění zubů dělám dřepy a těším se, až opět otevřou koupaliště a budu chodit plavat.

• Psychika:

Procházky mi hodně pomáhají se snížením stresu a snažím se stres vykompenzovat i tím, že si dělám drobné radosti. 

• Spánek:

Snažím se více spát a když to nejde, pořádně se dospat později. Opravdu je ten den jiný, když ho začnu odpočatá. 

• Největší pomocník: 

Náš pes Percy. Postupně jsme spolu prodlužovali naše ranní a večerní procházky, které by mě samotnou určitě tolik nebavily. Někdy se mi moc nechtělo, hlavně v zimě, ale Percyho nadšení bylo nakažlivé. Teď už se na každou procházku opravdu těším a chybí mi to, když jde někdo jiný.

Vybočení si užívám a ráda se pak vracím…

Jana má ráda i STOBí koncept „plánovaných vybočení”, která se nedramatizují a jsou součástí cesty. Těší ji, že může mít svůj režim pod kontrolou, a přitom si dovolit i občasné „úlety”, aniž by musela mít výčitky svědomí a pocit neschopnosti. Ráda si třeba dá musaku v restauraci nebo oblíbenou sladkost, a druhý den si malinko upraví režim, aby vybočení vyvážila. „Je to hodně osvobozující, žádné výčitky, žádný stres. Díky tomu není důvod to hned zabalit, stačí si trochu upravit další den. Většinou si tělo samo řekne, nemívám druhý den velký hlad na snídani, přidám si trošku pohybu a naplánuji nějakou chutnou, lehkou a zdravou kompenzaci,” upřesňuje Jana vyzkoušený postup. 

Poté, co Jana zhubla 11 kilo, se cítí jako znovuzrozená. Má mnohem víc energie, lépe spí, má chuť na pohyb a nové zážitky. A co je také důležité: vejde se zas do oblíbených šatů! Nejvíc si ale váží toho, jak se uzdravil její vztah k jídlu. Už se ho nebojí, umí si ho užít, a má radost, že ve správném množství si může dát v podstatě cokoli. 

A na závěr Janina zlatá rada: 

“Když máte na něco chuť, dejte si to, ale jenom trochu a pořádně si to vychutnejte. Všímavé jedení mi moc pomohlo, protože jsem si nemusela nic kompletně zakázat, stačilo jenom snížit množství. Zlegalizovala jsem si tak třeba čokoládu, vychutnávám si ji v malém množství a bez výčitek.”

Hubněte s podporou odborníka a skupiny

Naše dlouholeté zkušenosti a tisíce úspěšných absolventů kurzů zdravého hubnutí říkají jediné – s podporou se zkrátka hubne lépe. Přihlaste se do kurzu a buďte při hubnutí úspěšní.