Ideální čas na hubnutí je zřídkakdy… pečujte o sebe pořád, radí Petra Mocová

Rozhovor s psychoterapeutkou Mgr. Petrou Mocovou vedla Karolina Ponocná Kamberská.

Psychoterapeutku a oblíbenou lektorku STOBu Petru Mocovou mnozí z vás znají ze skupinových kurzů, ale třeba i ze zajímavých online seminářů. Náš rozhovor vznikal uprostřed chřipkové epidemie a zimního nečasu, a tak se hlavní téma nabídlo samo. Má smysl snažit se hubnout, když vám není dobře a nesršíte zrovna energií?

Řekneš někdy svým klientkám, ať v náročné situaci s hubnutím počkají „na lepší časy”?

Já mám trochu strach z takové té černobílosti. Že teď máte těžké období, tak si večer otevřete láhev vína a k ní slupnete celý sáček oříšků… A hubnutí odložíte, až bude líp, třeba na léto - jenže v létě přijde něco jiného, kvůli čemu se to nehodí. Však to všichni známe.

Zároveň je ale jasné, že když je člověk v krizi, chtít ještě k tomu zhubnout je někdy zkrátka moc. Občas je dostatečně náročným úkolem se z toho všeho nezbláznit! Někdy stačí dát si v oblasti zdravého životního stylu snazší cíl - a to nepřibrat. Spousta klientů odkládá hubnutí až na dobu, kdy přijdou ideální podmínky. Jenže když se objeví ideální podmínky jednou za rok na pár dní, těžko pak čekat nějaký výsledek.

A tak je lepší koukat na to takhle: zdravý životní styl je jedním z pilířů, co nás dokáže v tom těžkém období podržet. Jasně, že když to na mě přijde, zobnu si čokoládu nebo si zajdu na skleničku, ale beru to jen jako vybočení. Jinak se držím toho, co mi prospívá.

>> Kurz zdravého hubnutí pod vedením Petry Mocové již od 2. 2. <<

Jsou i typy osobností, které zaměření na zdraví dokáže přes krizi úplně přenést. Možná jim pomáhá pocit, že mají aspoň nad něčím ve svém životě kontrolu?

Znám lidi, kterým v krizi právě tohle může pomoci. Třeba začnou běhat, a to je úžasně drží nad vodou a dodává jim to sílu. Každý máme trochu jiný způsob, jak se vyrovnáváme s náročnými situacemi. A jedním ze způsobů je právě ta kontrola – někoho uklidňuje, když drží situaci pevně v rukou a vidí výsledky.

Jenže se to pak může zvrtnout i v extrém, mám na mysli třeba anorexii. Tito lidé mají v hlavě kalkulačku, neustále přemýšlí v číslech příjem-výdej, a i když jsou na hranici svých možností, jdou si zasportovat, protože je k tomu nutí jejich nemocný hlas.

Váhala bych proto s tím slovem kontrola. Může mít i trochu negativní význam. Pro někoho je podpůrné, když se všechno kolem hroutí, mít alespoň něco pod kontrolou. Naopak pro jiné lidi může být kontrola zdrojem stresu. Případné neúspěchy můžou vyvolávat pocity selhání a frustrace, což může vést k přejídání.

Ano, to nezní zrovna lákavě. Jak si tedy neudělat z hubnutí další nepříjemnou povinnost?

Většina našich klientek jsou ženy ve středním věku, a mají fakt hodně naloženo. Přes den jsou v práci, pak vyzvedávají děti, doma večeře, úkoly, úklid, třeba ještě hádka s manželem, protože vyčerpaní jsou oba. Nepotřebují si přidávat další úkol, a proto bývá kontraproduktivní vnímat zdravý životní styl jako další nárok na sebe.

Pojďme tomu zdravému přístupu naopak říkat „péče”. Může pomoci, když v krizovém období bereme zdravý životní styl jako něco, co nám pomáhá o sebe pečovat.

Jak to tedy udělat?

Přijde mi, že téma sebepéče je pro naše klientky často nelehké. Na prvním místě mají děti, manžela, práci či domácnost a svoje potřeby odkládají. Nezřídka bývá přejídání jedním ze symptomů přetížení nebo jiných neuspokojených potřeb.

Hubnutí se daří snáz, když na sebe ženy víc myslí a tolik se nezanedbávají. Tím nechci říct, že to tak dělají všechny, ale vídám to často. Když mluvíme o sebepéči a zdravém životním stylu, asi nebudu říkat nic nového pod sluncem.

Zásadní je dovolit si myslet i na sebe. Přemýšlet o jídle a jeho přípravě předem, jíst pravidelně, zdravě, to, co nám chutná a co nás zasytí, věnovat se příjemné fyzické aktivitě s někým milým. Odpočívat a věnovat se koníčkům, které nás nabíjí. A odpouštět si, když se nám vždycky nedaří tak, jak bychom si představovaly. Tak jsem na vás navalila seznam úkolů … Nicméně věřím, že díky tomu si můžeme zachovat sílu na zvládání náročnýchobdobí - a cítit se lépe.

Je známá věc, že na hubnutí je potřeba se pořádně vyspat. Ale někdy to vypadá jako nemožný úkol, že?

Je důležité zjistit, co je spouštěč případné nespavosti. Občas stačí malá změna, třeba nekoukat večer do obrazovek, neprobírat náročná témata, nejíst před spaním, dodržovat pravidelný režim uléhání a vstávání… Nespavost někdy zažila víc než polovina lidí západního světa.

Jednou z příčin nespavosti je často akutní stres - začíná to krátkodobým „špatným spaním”, když se něco děje, ale protože s tím často lidé neumí zacházet, z akutní nespavosti se může stát chronická. A to už je problém. Mohou mít úzkost, že neusnou, ta jim pak brání v usnutí a vzniká začarovaný kruh. Dá se s tím ale pracovat. A jako vždy platí, že čím dřív se problém začne řešit, tím to bývá snazší.

Spoustu rad, jak řešit problémy s nespavostí, najdete v e-booku Chci se dobře vyspat.

Proč je vlastně spánek tak důležitý při hubnutí?

Velmi zjednodušeně v těle máme dva hormony - hormon nasycení leptin a hormon hladu ghrelin. Když jsem unavená a nevyspalá, mám zvýšenou hladinu ghrelinu, a proto vyhledávám sladké a tučné potraviny. Potřebuju dohnat chybějící energii. Ale když jsem odpočatá, mám vyšší hladinu leptinu, tedy hormonu nasycení. Zkrátka když mám energii, můžu ji věnovat zdravým volbám a nebudu to cítit jako žádnou újmu.

Petro, ve své terapeutické praxi pracuješ s hubnoucími klienty, ale i s lidmi, kteří přicházejí s jiným typem problémů - třeba se vztahovými nebo duševními potížemi. V čem je pro tebe práce s hubnoucími jiná?

Zaprvé mě baví ☺. Hodně v ní jde o sebepéči a tohle téma je mi blízké. Oproti „klasické psychoterapii“ můžu jako výživový poradce dávat konkrétní rady. Třeba když má někdo hodně sacharidový jídelníček a chutě na sladké, zaměříme se na větší konzumaci bílkovin a zeleniny a chutě se sníží. Tento jednoduchý princip - udělejte A a stane se B - v psychoterapii obvykle k dispozici nemáme. Je to hodně individuální a jako terapeut nikdy nejsem větší odborník na klientův život, než je on sám. Jsem vděčná, že mi lidé důvěřují a sdílejí se mnou často citlivá a nelehká témata. Může pomoci nebýt v těžké situaci sám a sdílet to s někým, kdo je vám podporou a provede vás tím.

Skupinové kurzy hubnutí se STOBem jsou už třicet let velmi oblíbené. V čem je jejich kouzlo?

Tady bych navázala na tu podporu. Je radost vidět skupinu lidí, kteří jsou v podobné situaci, rozumí si a podporují se. To je myslím velmi důležitý pilíř. Už jen to, že lidé přijdou na skupinu, proberou s ostatními, jak se měli, co se jim v uplynulém týdnu dařilo a co ne, posdílí osvědčené tipy... Dostane se jim ocenění, a i kdyby zrovna zaškobrtli, skupina je podrží. Díky takové podpoře se snadno vrátí na zdravou cestu.

Myslím, že se Ivě Málkové podařilo vytvořit nadčasovou metodiku, která je prověřená léty. Věnujeme se výživě, pohybu, ale i psychice, v čemž je myslím STOB jedinečný. Protože bez „té hlavy“ to často dlouhodobě nefunguje. Mám ráda laskavý přístup k hubnutí. Drsné cíle, které bychom urvali silou vůle, nefungují dlouhodobě. Naopak roztáčejí kolotoč hubnutí a nabírání, který spousta hubnoucích bohužel zná. Na závěr bych vás tedy znovu chtěla podpořit v tom, abyste se o sebe starali. I to hubnutí pak půjde snáz.

Petro, děkujeme za inspirativní rozhovor. A co vy, milí čtenáři a čtenářky? Dokážete se o sebe starat v těžkých obdobích? Podělte se s námi o vaše nápady a zkušenosti v diskusi!

Hubněte s podporou odborníka a skupiny

Naše dlouholeté zkušenosti a tisíce úspěšných absolventů kurzů zdravého hubnutí říkají jediné – s podporou se zkrátka hubne lépe. Přihlaste se do kurzu a buďte při hubnutí úspěšní.