Ryby v jídelníčku malých dětí

Mgr. Tereza Rogalewiczová

Význam ryb ve výživě je každému z nás jistě velmi dobře znám. Jak je to ale s jejich konzumací u těch nejmenších, konkrétně u dětí do tří let věku?

Protože bílkoviny v rybím mase patří k jedněm z nejčastějších alergenů, platilo dříve doporučení nepodávat ho dětem do tří let. Toto stanovisko bylo však přehodnoceno, nebyl prokázán ochranný vliv tohoto doporučení na rozvoj alergických onemocnění a od roku 2008 platí názor, že benefity z konzumace ryb převažují nad možnými negativy. Přesto je důležité začít s rybami po velmi malých dávkách (jedno až dvě sousta), protože alergické reakce mohou být velmi závažné. Toto platí dvojnásob pro děti s rizikovou anamnézou (podezření na alergii na bílkovinu kravského mléka, potravinové alergie v rodině atp.), kde je dobré postup konzultovat s pediatrem. U dobře prospívajících kojených dětí můžeme začít se zařazením rybího masa do jídelníčku po ukončeném 6. měsíci, čímž využijeme tzv. okno imunologické tolerance (více informací naleznete v článku Zelenina v kojeneckém a batolecím věku).

Přes vysoký obsah kvalitních bílkovin, nízký obsah nasycených mastných kyselin, vysoký obsah omega-3 nenasycených mastných kyselin a další nesporné výhody i zde platí staré známé pravidlo „všeho s mírou“. Je potřeba mít na paměti, že ryby mohou v různých koncentracích obsahovat i toxické a jinak škodlivé látky. V souvislosti s touto problematikou se nejvíce zmiňuje obsah karcinogenních dioxinů nebo methylrtuti. Množství škodlivých látek závisí na více faktorech, například na tom, kde a jak dlouho ryba žije nebo čím se živí. V tomto ohledu jsou určitě méně vhodné dravé druhy ryb, jako třeba žralok, mečoun, štika, bolen. Méně škodlivých látek bylo zjištěno v makrele, tresce, kaprovi, pstruhovi, sumci, hejkovi. Oblíbený losos může obsahovat více zmiňovaných dioxinů (zejména pochází-li z Baltského moře), avšak jsou známy lokality, ve kterých tomu u lososů zde žijících tak není a netřeba se tím znepokojovat. Proto platí doporučení konzumovat ryby jednou až dvakrát týdně a není opodstatněné z výše uvedeného dětem pro jistotu ryby nepodávat. Vše je o pestrosti a míře. Tedy dětem ryby ano, maximálně dvakrát týdně a střídat vhodné druhy.

Vybírejte čerstvé kusy bez nepříjemného zápachu, nebo kupte rybu mraženou a opět se řiďte při její přípravě čichem, který nás přesvědčí o čerstvosti při zamražování nebo o přerušení mrazírenského řetězce.

V neposlední řadě je zásadní maso vhodně a dostatečně tepelně upravit. Ideální je příprava v páře, případně pečení v troubě. Tradičně se začíná s podáváním tresky nebo tuňáka, ale není to dogma. Dobře přijímán bývá také třeba pstruh, losos nebo chuťově nevýrazný pangasius. Pokud dítě samotné rybí maso odmítá, můžeme mu jej po troškách přidávat do jiného pokrmu, který mu chutná a množství postupně zvyšovat. Při přípravě se vyhýbáme soli, ale můžeme klidně v malé míře použít různé bylinky, jako například bazalku, šalvěj, saturejku, oregano, majoránku, tymián či kopr. Vyzkoušet můžeme také rybičkovou pomazánku připravenou z tvarohu, lučiny, žervé. V tom případě se nemusíme bát sáhnout po kvalitní konzervě. Samozřejmě volíme nekořeněné, nesolené výrobky, spíše ty ve vlastní šťávě nebo v oleji. V ideálním případě si můžeme pomoci vrozenou schopností nápodoby. Když dítě vidí, že si rodič na rybě sám pochutnává, je pak kritičnost malého strávníka menší. Většina dětí si s aktivní pomocí rodičů cestu k rybě najde. My dbejme na to, aby v ní zatím nenašly kost. :-) 

Více o tom, jak naučit děti jíst ryby, se můžete dočíst v tomto článku.