S jakými druhy soli se můžeme setkat

zdroj: http://mene-solit.cz/

Podle způsobu, jakým se sůl získává, se dělí kuchyňská sůl na mořskou, vakuovanou a kamennou.

MOŘSKÁ SŮL

Nejstarším způsobem získávání soli je odpařováním mořské vody. Mořskou vodou se naplní mělké nádrže a za působení slunečního záření a proudění vzduchu se voda vypařuje. Barva soli je po odpaření vody mírně našedlá, pokud projde procesem rafinace (technologický postup, kterým se čistí vstupní surovina) je sůl čistě bílá.

Obsah solí se v jednotlivých vodách liší. Průměrné koncentrace se pohybují kolem 3,5 %. Nejslanější je Mrtvé moře, jeho slanost je desetkrát až dvacetkrát vyšší než v ostatních mořích a oceánech z důvodu neustálého zásobení vodou z řek bez následného odtoku. Jedná se tedy spíše o jezero, než o moře. Kromě sodíku a chloru Mrtvé moře obsahuje významné množství hořčíku, bromu, jodu, vápníku i draslíku.

Mořská sůl přirozeně obsahuje jod, jehož množství se odvíjí od konkrétního místa naleziště. Přirozený obsah jodu (uvádí se 0,5 až 5 mg jodu/kg) ale není považován za dostatečný, proto se zpravidla i mořská sůl obohacuje jodem. Podle zákona musí mít sůl označená jako„sůl s jodem“  koncentraci 27 mg jodu/kg soli.

KAMENNÁ SŮL

V pevném skupenství je sůl získávána klasickou těžbou v dolech či povrchově v lomech. Ložiska kamenné soli vznikala v teplých oblastech vysrážením mořské vody z laguny či zátoky, která se utvořila oddělením od  otevřeného moře přírodní hrází. Další ložiska lze najít na pobřeží solných jezer. Počátky těžby soli jsou datovány kolem roku 1000 př. n. l.

Vytěžená sůl se upravuje mletím, proséváním a čištěním. Obvykle je využívána jako průmyslová nebo jedlá a bývá obohacována jodem.

VAKUOVANÁ SŮL

Vakuovaná sůl vzniká ze solného roztoku zvaného solanka. Do podzemního ložiska soli je vháněna voda, která rozpustí sůl na solanku, po odpaření vody a krystalizaci vznikne velmi čistá jedlá sůl. Její výhodou je, že tak snadno nenavlhne jako mletá kamenná sůl. Nevýhodou zase, že se pomaleji rozpouští a je proto snazší s ní pokrm přesolit.

Mimo výše popsaných existují ještě speciální druhy soli…

HIMALÁJSKÁ SŮL je získávána z panenské přírody himalájských hor. Má typické oranžové až růžové zbarvení, které je způsobeno oxidem železitým. Mimo sodík obsahuje i další minerální látky - hořčík, draslík, vápník, sodík, fosfor, zinek, selen, jód nebo měď.  Množství sodíku je však oproti kuchyňské soli nižší pouze cca o 2 %.

BAMBUSOVÁ KOREJSKÁ SŮL je mořská sůl, jež se peče v dutině bambusu ucpané žlutým jílem. Z bambusu a jílu sůl absorbuje různé minerální látky. Jíl zároveň absorbuje nečistoty soli.

ČERNÁ SŮL - V Indii je tato nerafinovaná vulkanická sůl nazývaná kala namak nebo sanchal. Má velmi silnou příchuť síry. Na indických trzích se prodává v kusech nebo i mletá.

UZENÁ SŮL se udí na pečlivě vybraném dřevě, např. olše, dub, buk nebo jabloň. Sůl ze dřeva nasaje jeho specifickou chuť a vůni. Jedná se o gurmánskou záležitost.

FLEUR DE SEL neboli Solný květ se za ideálních podmínek tvoří na mořské vodě a odtud se i ručně sbírá a suší na slunci, více se již neupravuje. Tato sůl patří mezi nejdražší.

Nezapomínejte, že sůl bude vždy sůl! Některé druhy soli bývají často vyzdvihovány díky obsahu dalších minerálních látek a jsou doporučovány jako "zdravé" náhražky. Kuchyňská sůl obsahuje cca 97-99 % chloridu sodného, speciální soli mívají o jednotky procent méně, což je opravdu nepatrný rozdíl. Určitě se nespoléhejte na uváděné „zdravotní“ účinky solí, nejsou podloženy klinickými studiemi. U všech možný druhů soli platí tedy podobně jako u cukru - stále se jedná o sůl a obsah příznivých látek je opravdu minimální, zato cena několikanásobně vyšší...