Zhubnout 40 kilo? To nejde jen tak mezi řečí. Pojďme se inspirovat příběhem Lídy, která to dokázala – i když dobře ví, že to chce soustředění už navždy. Naštěstí ji zdravější a lehčí život baví. Nepřestává se vzdělávat, sleduje podcasty a knihy o výživě – a zůstává věrná i STOBu! Zamilovala si pohyb, i když s milou sebeironií dodává, že se pořád cítí trochu jako nemehlo. Obdivuhodná žena. 

„Tlustá“ jsem byla odmalička. V naší rodině se vždycky rádo jedlo, každý týden se pekly buchty... V době mého dětství znalosti o zdravé výživě nebyly skoro žádné a spektrum potravin omezené. 

Jako dítě jsem byla terčem posměchu spolužáků, říkali mi „bečka“. Byla jsem neohrabaná v tělocviku, což jsem se snažila kompenzovat dobrými výsledky v ostatních předmětech, ale dobře jsem se necítila… Poprvé jsem zkusila hubnout někdy v 11 letech – omezila jsem jídlo. Od té doby následovaly více i méně úspěšné hubnoucí periody. V těhotenství jsem přibrala 30 kg, to byl obrovský náraz. A po porodu mi skoro všechna kila zůstala.

Zkoušela jsem skoro všechno… ale nejlíp funguje přirozenost

Nikdy jsem nezkusila léky na hubnutí ani bariatrickou operaci, vyhnula jsem se také keto dietě – ale jinak jsem zkusila snad všechno. Jenže po striktních krátkodobých dietách vždycky přišel jojo efekt. 

Ten správný impuls nakonec přišel v podobě televizního pořadu „Jste to, co jíte“. Inspiroval mě k vyhledání kurzu hubnutí. Zpětně viděno to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat – kurz se STOBem ve mně nastartoval ten správný pohled na věc. Postupně se mi začalo dařit hubnout. Jasně, že to není přímá cesta, někdy se daří víc a někdy míň, ale k nejvyšší váze jsem se už nikdy nevrátila. Ráda používám různé materiály STOBu, třeba „Talířky“ a další brožury, inspirativní pro mě jsou individuální a skupinové kurzy hubnutí. 

Proč zrovna STOB? (slovy Lídy)

- metoda je zaměřena nejen na stravu a pohyb, ale také na psychiku 

- proces není násilný, ale postupný s využitím běžně dostupných surovin, účastníci nejsou nuceni do nákupu různých přípravků  

- pomůcky jsou jasné a srozumitelné 

- je možnost si vybrat hubnutí individuální či v kolektivu podle osobních preferencí

S čím nejvíc zápasím? S vlastní hlavou!

Asi největší problémy mám se svojí hlavou – zatím jsem nepřišla na to, proč mi v některých obdobích jde dodržování režimu bez problémů a jindy to nedokážu. Taky je pro mě výzvou dodržování pravidel ve večerních hodinách (neuždibovat ve stoje u ledničky – to se přece nepočítá, ne ☺?). Taky mívám vlčí hlad po delších výšlapech nordic walking. Takže pořád hledám, jak tyto „detaily“ vychytat.

Udržovat si zhubnutá kila vyžaduje práci. Mně funguje napojení na danou oblast – knihy, podcasty, weby, kurzy, cvičení atd. Prostě nebýt na to sám. Proto účast v kurzech opakuji (cca po 2 letech).

Co jsem změnila: 

• Strava: Stravu jsem upravila dost zásadně. Zdravá jídla mi začala chutnat, tělo se tomu přizpůsobilo a např. majonéza, špek, klobásy apod. jsou mi už odporné. Jinak ale nemám problémy s ničím, mám ráda veškeré ovoce a zeleninu, chutnají mi i různé rostlinné potraviny, jako tofu, tempeh apod. Tak nějak se dokážu přesvědčit, že když je to zdravé, tak je to i dobré. Nemám pocit žádné újmy. Jenom občas např. neodolám kousku štrůdlu nebo jiného koláče, v létě si dám sem tam zmrzlinu.
  
  
• Pohyb: Ze začátku jsem mohla jen chodit, a i to nebylo s velkou nadváhou jednoduché. Díky zhubnutí jsem se mohla pustit do nordic walkingových výšlapů, kde jsem našla i partu kamarádů. Ráda chodím na aqua aerobic, jógu atd. Jezdím na dámské cvičební víkendy a letní pobyty u moře. Pohyb se stal mou novou přirozeností a dělá mi radost. Ale musím říct, že nemehlo jsem pořád, to mi zůstalo od dětství (např. přejít úzkou lávku na řece, sejít hodně prudký kopec – to se bojím).
  
  
• Psychika:Tady mám určité rezervy, i když se snažím – např. v oblasti mindfulness. Zaměstnavatel mi umožňuje různá seberozvojová školení a kontakt s psycholožkou (pracuji ve vedoucí funkci). Je to ale běh na dlouhou trať.
  
  
• Spánek: I zde mám rezervy – snažím se spát nejméně sedm hodin denně, ale potřebovala bych více, což doháním o víkendu. Pomohlo mi nainstalovat na okna zatemňovací rolety.

Zdravý život je mým koníčkem, hltám nové informace

Během mé dlouhé hubnoucí cesty mi pomáhá sledovat názory odborníků, baví mě třeba podcasty Institutu moderní výživy či Petra Havlíčka, čtu hodně knih. Taky mi pomohl plastický chirurg, díky odstranění nadbytků kůže jsem získala nové sebevědomí. 

A určitě můj současný manžel! Měl mě rád i podstatně tlustší, ale nikdy mě nezrazoval od hubnoucích i sebezkrášlovacích aktivit. Jen by možná rád, kdybych občas uvařila méně zdravá jídla. Podporujeme se i se spřízněnými kolegyněmi v práci. 

Samozřejmě mi vadí, když cítím, že jsem něco přibrala – což se stane, jsem jen člověk. To pak začnu mít strach vlézt na váhu. Ale rychle znovu najdu odvahu podívat se pravdě do očí – a následuje návrat na zdravější cestu. 

Dobře žít a cítit se hezká

Pomáhá mi touha být zdravá (hlídám si zdravotní markery a např. zvýšený cholesterol už varuje). Taky chci dobře vypadat a obléknout všechny svoje hezké věci. A chci stačit mladším kolegům v nordic walkingu i jiných aktivitách. Když si lidé myslí, že jsem vnuččina maminka… to vyloženě potěší! 

Myslím, že tím, že jsem zhubla, jsem se nestala lepším člověkem. Člověk může být dobrý i špatný, ať vypadá jakkoliv. Nicméně to, že jsem zhubla, mi významně zjednodušilo život. Stojí to za to. Život bez zátěže je snazší a radostnější.