pidisku - názorný příklad, že "přírodní výběr" ne vždy funguje správně. :-)))))
Co se týče kamenů, tak ty nejsou způsobené kastrací, ale krmivem. Jde hlavně o nevhodně zvolené krmivo s vysokým obsahem soli, což je pro kočky častý problém. Souvislost s kastrací to má jen tu, že kasrovaný kocour se víc drží doma, tudíž se víc zajímá o žrádlo a je tedy náchylnější k tvorbě kamenů. ;-)
Vhodná doba pro kastraci je cca 1 rok, kdy je kotě už dospělé (pokud by se vykastrovalo dřív, nebudou se tvořit hormony a kočka nedospěje), ale je to velmi indiviuální, my jsme kočku kastrovali ve dvou letech a kocoura v 10 měsících.

Teď odbočím...máme fenku, malý kříženec. 11 let jsme jí při každém hárání uhlídali, a teď při posledním se k nám doslova prokousal plotem sousedovi rotvajler a naši sotva 10 kilovou starou paní "znásilnil". Kdyby mi jí nebylo tak líto, asi se směju ;-) Tak jsme měsíc čekali a pak šli na ultrazvuk - úleva, nepodařilo se. Jinak by totiž musela na operaci - vyjmutí dělohy - protože by tak velká štěňíátka nedokázala donosit a porodit.

Dobře, chápu u starých lidí, kteří na to nemájí jak finančně, tak fyzicky. Ale co ti ostatní, bohužel se setkávám i s názory, že kočka musí mít koťata a že pro ně není dobré je kastrovat. Není to pravda. Kočky jsou pak klidnější a nechat nevykastrovanou kočku/kocoura v bytě je podle mě týrání...
S kamenama u kocourů je problém, ale nemyslím si, že je to jen kastrací... třeba jsem četla, že kameny hodně způsobuje, když jsou krmení převážně granulema...

jen teda bacha na správný čas kastrování, my čekali dost dlouho a i tak má náš Barnabáš občas problémy s moč. kamenama ... musíme ho držet na dietních granulích, jednou jsme je zkusili vysadit a bylo zle ... tak mě zrovna napadlo, že jsme doma vlastně dietáři dva :-D

také naši kocouři byli kastrovaní. A jako perlička- dědeček to dělal pěkně na kuchyňském stole a jednou jsem měla vedle talíře se svíčkovou párek kocouřích kuliček :-) Byl veterinář. A jako veterinář tělem i duší pracoval i doma, pro okolí, zadarmo.

Pod tohle se PODEPÍŠU PODEPÍŠU PODEPÍŠU! Sama mám doma dvě kočky, které měly svůj život skončit buhvijak. Chápu, ze třeba staří lidé a zvlášť na vesnici tohle berou jinak, ale všichni ostatni by se měli pořádně chytit za nos.

Je to těžký...u mý babičky na vesnici, kde se narodila (pak žila v Praze) a na důchod se tam zase vrátila, je kastrace koček opravdu nemyslitelná, a já to chápu. Když má někdo důchod 8000 nebo kolik, tak vzít auto (to už ani nemají, takže vlak), nacpat kočky do pytle (přepravky samozřejmě nemají), dojet do města, tam vypláznout několik stovek za kocoura a několik tisíc za kočku, pak se o ně pooperačně starat, když jsou rádi, že se postarají o sebe a o zahradu...no prostě to nejde. Ale když byla kočka hodně nemocná, tak s ní zajeli pro uspávací injekci, aby se netrápila, to jo. Ale zkuste se na to kouknout z téhle stránky. Na vesnici se to takhle prostě neřeší. No a jaký je rozdíl, zabíjet zvířata na maso, nebo topit koťata?
Chápu, že je to hrozné, trošku to odlehčím - jako malá jsem s bráchou uspořádala u babičky na zahradě "demonstraci" proti topení koťat - chodili jsme po dvoře s popsaným prostěradlem a ve dvou skandovali, a s babičkou a dědou několik dní nemluvili...no ale je to život, každý rok babička jedno dvě koťata z vrhu nechala, aby o kočičí rodinu nepřišla, a zbytek vrhu a další vrhy se utopil. Dělal to děda, a vždycky co nejdříve, hned jak přišli na to, že se koťata narodila, žádný topení odrostlých!
Ale dva roky zpátky jsem měla dost silný a nepříjemný zážitek - přijela jsem na víkend za babičkou a dědou, sama, pomáhat se sázením brambor. A děda přede mě postavil košík s pěti koťatam, některá už viděla (prostě s nimi kočka byla tak schovaná na půdě, že se tam děda nemohl dostat). No a řekl, ať si dvě vyberu, že dvě nechá. Úplná Sophiina volba, bylo mi fakt zle. Moc jsem si je radši neprohlížela, žádný koukání na barvy nebo pohlaví, prostě jsem vzala dvě největší, přitiskla si je na prsa a utekla s nimi se vybrečet. Hrůza, no :-(

též mám vykastrovaného koucourka,je to i blbost nechat kočku s pohlavními žlázami v paneláku...navíc na chalupě se dost toulal když vykastrovanej nebyl,ale to byl ještě kotě...ono je to těžké,třebas na vesnici je kočka holt spotřební zboží a kastrace? ty lidi za to peníze nedají raději to utopí stejně jako štěnata,bývalá tchýně utopila osm štěnat v žumpě a zasypala je vápnem,už nikdy jsem tam nejela a s přítelem se rozešla,ale to je ta vesnice,někdo na to žaludek má někdo ne.

Máme doma dvě čičiny, původně jednu, pak se narodila koťata, než jsme ji stihli vykastrovat, zdála se nám moc mladá. Ze tří koťat jsme dvě rozdali, na třetí byl taky zájemce, ale nakoned jsme se rozhodli si ho nechat. Mladší kočičku jsme stihli vykastrovat zavčas.

V pohodě, stáhla jsem si obrázek odsud a poslala ho našim, aby dali konečně ty naše dvě kočky vykastrovat, kurva!
Omlouvám se, ale přemlouvám je už pár let, že je to nejlepší řešení. U 13 let starý kočky jsem nad tím mávla rukou, ale ty mladý měly nechat vykastrovat. Ta jedna je už zase v tom a ta druhá je nějaká natěšená.

Varda: posláno
Někdo další?

Mně to prosím pošli na mail Varda@seznam.cz mám kočky moc ráda a můj brácha ještě víc - už má doma v bytě 8 kočiček zachráněných z ulice a víc se mu jich tam opravdu nevejde. Radši jedna vykastrovaná kočička se spokojeným životem, než dvacet utopených koťat.

Taky miluju kočičky, jednoho lumpíka doma mám a vzorně jsem ho vykastrovala :-) A zcela s tím souhlasím

Taky souhlasím

Kdyžtak to šiřte dál... zájemcům klidně pošlu obrázek na mail... :-)

Také souhlasím.

Souhlas!

Já mám moc ráda kočičky. Jsem na tvé straně