Co vám dnes udělalo radost? IX

Věrka sice založila blog, ale je to blog, ne diskuze. Vyhledávací políčko na STOBu mi tuhle diskuzi našlo. í Já to tady teď testuju, a jestli to nebude fungovat, napíšu do technické poradny..

Jinak co se vos týče, na chatičce sem tam nějaká je, ale asi ne moc. Zřejmě tam nikde nemáme hnízdo. Jedna mi lezla po prstech u nohou a šimrala. Naštěstí jsem si říkala, že by to mohla být i vosa, tak jsem to nijak neplácala a nesetřepávala, jen jsem zavolala manžela, ať se podívá, co to je. Vosu jemně vyplašil, žihadlo jsem nedostala. Já ani manžel alergická na žihadla nejsme. Ale já se občas po něčem osypu, teda ono je to jen několik pupínků, jenže já si to rozdrápu a jak se mi všechno špatně hojí, tak trvá jednak strašně dlouho, než se to zahojí, a pak ještě delší dobu, než zmizí následky. Zejména v létě, na sluníčku, tak zůstane tmavší opálená skvrna až do zimy.

Děvčata, jenom zkouším.. jestli se příspěvek zobrazí.

Já mám velkou radost z toho, že jsem vůbec nenatekla a nic mě nebolí :-) A i když jsem ráno neměla moc dobrou náladu a v práci jsem docela dost " bublala", tak kolegyně a kolega věděli, že to není kvůli nim, jen prostě špatný den. Odpoledne se to vylepšilo a doma jsem udělala dost práce. Jen mi trochu zkazilo radost, že kolegyně mi přinesla na zkoušku 8 střihů kalhot a s bídou mi sedí jedny:-( . No jo, postava jablko. Vše mě škrtí v pase a přes boky a nohy je mi vše volné. Asi mi nezbyde nic jiného, než opět začít vážit jídlo a shodit 3 - 4 kila.
Ivo, dobrá zpráva je, že to dobře dopadlo a doufám, že se výlet podaří :-)

Mě něco poštípalo ze soboty na neděli, na třech místech, natekla jsem a musela si vzít jednorázovou dávku kortikoidů, ale v pondělí už jsem byla splasklá. Nějaké štípance s puchýřkem jak neštovice nevím co to bylo. Něco mě muselo poštípat v chatě v noci. Ale dcera tam spala se mnou a nic. Vosi řádí i u nás.
Těší mě vaše radosti a zážitky z prázdnin. Mě zítra čeká výlet pěší na Stvořidla a ve čtvrtek výlet do Jihlavy.

Mě něco poštípalo ze soboty na neděli, na třech místech, natekla jsem a musela si vzít jednorázovou dávku kortikoidů, ale v pondělí už jsem byla splasklá. Nějaké štípance s puchýřkem jak neštovice nevím co to bylo. Něco mě muselo poštípat v chatě v noci. Ale dcera tam spala se mnou a nic. Vosi řádíi u nás.
Těší mě vaše radosti a zážitky z prázdnin. Mě zítra čeká výlet pěší na Stvořidla a ve čtvrtek výlet do Jihlavy.

…..nj, ty děcka toho nakecají!…… jsou nějaké chytré :-)

Hanko, zatím to vypadá dost dobře ! Nic se nezvětšuje a nebolí :-)

Věruš, v lékárně ti dají nějakou bobuli - kdyby něco :-)

Jiřinko, je fajn, že jsi to užila a máte skvělou partu:-)
Moje dnešní radost je z hodně udělané práce, jak v práci, tak doma. A navečer jsem dostala skvělý nápad, že půjdu na hřbitov podívat se na hrob rodičů. Uklidila jsem tam a šla ke studni pro vodu a bez varování na mě vlítly vosy:-( Dostala jsem žihadlo do pravého víčka a do pravé ruky. Rychle jsem běžela domů a nastříkala SOS sprejem od Eurony. Mám s ním dobré zkušenosti a zatím všem pomohl. Už je to skoro hodinu a víčko nateklo jen trochu a ruka je dobrá. Jen mně teď trochu vyděsila dcera, když mi napsala, že nejhorší je to druhý, třetí den. To jsem fakt nechtěla slyšet. V práci jsme v kanceláři 2 ze 4 a jestli odpadnu, tak nevím co budeme dělat.

Jiřinko, to je dobře, jak jsi to parádně zvládla. Jen tak dál, ale opatrně:-)
Já si včera udělala hezký den. Měla jsem navařeno, tak jsem se 10 km prošla a odpoledne jsme s dcerou a vnučkami popojeli do Přibyslavi a projeli si celou příjemnou cyklostezku do Sázavy a zpět. Holky byly pochváleny a za odměnu byl večerní bazén. To už já doma a ony také doma. Ty nedělní výlety se mi líbí. Uvidím, co příští týden, co počasí a jestli ukecám manžela zase někam "na ryby".

po 8 dnech jsme z Lukášova doma. Byl to krásný týden plný letního počasí, které okolní Jizerky činily příjemným, s dobrými kamarády pejskaři, kteří, vědomi si toho, že jsem do jisté míry omezená v aktivitách mi díky nenápadné pomoci umožnili být s nimi. Tábor je pod rozhlednou, asi v polovině Prosečského hřebene. k rozhledně jsem se vypravila už v úterý a DOBRÝ. A tak po týdnu ve společnosti chlupatých i lidských kamarádů jsme si včera připili na vydařený tábor 2024 a sklenku pozvedli se slovy díky za krásný týden. Ať žije tábor v Lukášově 2025.
(pravda tento přípitek byl okamžitě okomentován slovy: no to nemyslíte vážně. Kdy se zase sejdeme? Zítra na mém domovském cvičáku v Kyjích. A pokaždé, když budeme mít chuť a čas se vidět

No, tak sláva Evi! Hlavně že jsi odpočatá a můžeš se znovu vrhnout do "procesu" :-)

Moje červencové radosti: První týden dovolená na Seči se 4 vnoučaty. No co vám budu povídat, byly chvilky, kdy jsem si řekla už nikdy více, ale víc toho bylo pěkného. Pěší výlet na Oheb, na kolech na Lichnici, koupání v přehradě i v krytém bazénu na Ústupkách, když se ochladilo, hry denní i noční. Největší prudič samozřejmě náš puberťák - bohužel tam byla wifina. Manžel je, co se týče dětí, pouhý tichý pozorovatel a popřípadě řešitel velkých malérů.
Pak 3 dny práce, měla jsem pocit, jako bych chyběla měsíc a další chybět budu.
A další 4 dny volna, klídek - Jiřík, vaření klukům na střeše, naši a přemluvení manžela k nedělnímu výletu, samozřejmě jsme přibrali 3 vnoučata, víc se nám nevešlo do auta. Moc pěkná ZOO Na hrádečku, občerstvení Na kovárně v Lutové, odtud manžel autem a já s dětmi na kolech na Majdalenu na ryby a koupačku. Děti byly vzorné, až na jeden kolopád s odřeným kolínkem a rukou to nemělo chybu:-)

Hani: máš naprostou pravdu.

Ivano, tady ti musím dát zcela za pravdu. Myslím, že starý člověk by měl raději zavčas do domu s pečovatelskou službou, kde ještě může být relativně samostatný pokud chce. Jakmile sebou někde doma "flakne" a je bez dozoru je budoucnost nedobrá. Přitom opravdu ústavy jsou vybavené moderní technikou i různými pomůckami ale není dost rukou na obsluhu. Mají i zábavné programy i hezké zahrady ale jakmile je člověk jen v posteli, nedej bože s pár kily navíc - může to mít v hlavě v pořádku jak chce ale není šance na individuální přístup.

Oba rodiče jsem měla v domově seniorů (každého v jiném) a oba stály zaprd. Je to tam pěkné pro lidi, kteří jsou schopní se o sebe postarat, ale jakmile jsou odkázáni na pomoc tak je to bída. A čím je tomu člověku hůř, tím míň se o něj starají.Tak mi to aspoň přišlo. Hlavně je mít ve 3 všechny v postelích, o půl 5 jídlo a pak už nikdo nepřišel do večera. Hromadně všem prášek na spaní aby měli klid. A covid ten tomu ještě pomohl z mamky chodící s chodítkem nám udělali v LDN ležáka a pak už to spělo jen k horšímu.

U nás teď drobně prší, z čehož mám radost. Pod velkými stromy je sice ještě místy sucho, ale vypadá to, že déšť ještě chvíli vydrží.

Diskusní příspěvky na tomhle webu jsou čistě textové - rozšířené kódování obrázkových znaků to nebere :-( To mě sice nebere, ty základní dva umím textově :-) Víc mi vadí, že se sem nedá dát přímý webový odkaz.
Takže, holky, smajlíky, zdvižené palce, přiťukávací skleničky, vánoční stromečky ani blikající policejní auta sem nedávat :-) Koneckonců, všechno lze vyjádřit slovně. Při přímé řeči obrázkové symboly taky nepoužíváme. :-)

Pro Želvíka - stob cizi smajly nebere, pozor na to!
Pojď se mnou a piš:

Dvojtečka pomlčka závorka zavřená = :-) smajlik
Dvojtečka pomlčka závorka otevřená = :-( mračík
Zkus to! :-)

Věruš, není nad osobní zkušenost. Je to nová životní etapa pro vás všechny. Když jsem si přečetla tvůj příspěvek a všechny následující - jak jsem rada, že vás znám osobně :-) Taky jsem tady před rokem dostala mnoho slov útěchy a podpory. Chápu jak tě trápí, že nevíš jak nejlépe pomoci. Za sebe ti můžu napsat, že někdy si ti staří lidé nevědí rady sami se sebou a jejich hlavní starosti je - nebýt na obtíž okolí. Někdy asi dlouho trvá, než se starý člověk smirí se svou situací. Po zkušenostech s ústavní péčí bych dělala vše proto, abychom nemuseli mamku dát do celodenní péče. Co se týče tety - děkuj bohu, źe to dopadlo jak to dopadlo. Věřím, že bys chtěla aby to bylo co nejpozději ale věř, že každý starý člověk by to takto chtěl. Tedy jsem si jistá, že minimálně moje mamka (už přes rok to poslouchám) a já taky.
A teď si vezmi, že nějaký trouba v teve řekne, že zaměstnavatelům se nedaří ženské “dostat do pracovního procesu” protože pečují o děti nebo o rodiče! Některé o obojí zároveň…… Drž se.

Doplňuji, že ???? u Stáni byl palec nahoru, u mého muže symbol nemocnice. Teď bych dala smějícího se smajlika, ale neumim to

Holky moje zlaté, jak dobře je, že jsem s vámi v přátelství a vaše slova umí povzbudit, pomoci i uklidnit. Všechno, co popisujete, se nějak dotýká , dotklo nebo dotkne každé z nás. A opravdu, jak píše Jiřinka, nejdůležitější je nebýt na to sám a nevzdávat se /Stáňo ????/. Já 70 a muž 76 už jsme také v té kategorii, která už víc péče potřebuje než dává. Já bojuju, muž rezignuje. Teď je v ???? a je to s ním asi jako s tchanem Veve. Pro info: Hledač. 5 minut mi do tlf vyhoudá, že jsem mu odnesla pyžamový kabátek . Proč asi? Tak jsem ho navigovala, ať koukne do skříně, otevře baťoh a projde všechny jeho přihrádky , koukne do nočniho stolku.....Aha, je tu. Dal si ho tam sám už při příjmu. Sestře v úterý na dotaz, jestli má pyžamo řekl, že ano, ale že chce jejich. Klika, že mají na pokoji klimošku.
Jinak všem vám přeju hodně sil a trpělivosti při překonávání životních trablú . STOBačky, držte se.

Jiřinko, to jsou neskutečně moudrá slova, až mne to dojalo. Mluvíš mi z duše. Přeji hodně sil, zdraví i radosti v životě.

Čtu vaše příspěvky na téma stáří a dívám se na to z pohledu vás, které ochotně a s láskou pečujete o své blízké. Vím, není to snadné. O maminku jsem se starala 20 let, k tomu nějaký čas o tátu. Mamka byla jen velmi málo mobilní a ke konci už žila v jiném světě, taťka měl leukémii, manžel měl CHOPN a rok a půl byl doma na kyslíku, k tomu bércové vředy. Mamka s tátou se snažili se svými neduhy jednak bojovat - poslouchali doktory- a jednak vycházet - život žili tak, jak jen to šlo. Manžel ani nebojoval a byl pyšný na množství léků, kterými bojovali lékaři. Pro zkvalitnění života nedělal vůbec nic a jeho jediná zábava byl televizní ovladač. Nebylo to snadné období, chodila jsem do práce , starala se postupně nejprve o tátu, než zemřel, pak o maminku a ke konci o maminku a o manžela. Nad vodou mně drželi a pomáhali mi moji psi - nalezenec Kiminka -povoláním asistenční pes maminky, později Dara - noční služba u manžela. My tři holky jsme měly společného koníčka. Každý den nás pouštěli na 3 hodiny na cvičák.
Dnes jsem na stejném břehu, na kterém byli taťka, mamka a na konec i manžel. Po loňském mozkovém infarktu náročná operace srdce a teď rehabilitace. Pomáhám doktorům co to dá. Poslouchám jejich doporučení, provádím dechová cvičení, chodím. Teď už nějakých 6 km denně.
Za pomoci svých kamarádů pejskařů, kteří když je potřeba přijdou a bez řečí, s naprostou samozřejmostí pomohou a zdělají co je třeba. A stejně se chová i přítelova rodina, sousedi.
Mým motorem je co nejdřív se osamostatnit, být soběstačná a moci se zase na plno věnovat pejskařině.
Ano, zdravotními problémy patřím na tu stranu, kde byli moji blízcí . Ale dělám všechno pro to, abych zůstala v akci. A jak já a moji kamarádi říkáme. Stáří není pro sraby, stojí za h.... ale dělejme všechno pro to, ať nám to ještě nějakou dobu vydrží.
Držím vám co pečujete všechny prsty, které mám, přeju ať na tu péči nejste sami a pst: držte si nějakého koníčka. Až se sami dostanete na břeh, kde jsou teď ti, o které se staráte, pomůže vám to vrátit se spátky

Děvčata, děkuji za komentáře. Věřím, že vše dobře dopadne, jen to bude chvilku trvat.

Veve: nemáš to jednoduché drž se. Nenapadlo mě že by se rozlišovalo umístění mezi muž-žena.
Macatice: to je všude stejný, mamka taky nechtěla pedikuru a jak si pak libovala že je to fajn, peníze na to měla a kdyby ne tak bychom jí to zaplatily. Jendou jsem jí dovezla rohlíčky na vánoce a ona mi je chtěla platit. Už jsem se viděla jak dělím mouku, máslo a cukr a počítám kolik jsem udělala rohlíčků. Jsou s nimi starosti, ale buďte rádi, že ještě máte "rodiče".Já už bohužel ne.

Ach , Věrko, přesně vím, o čem mluvíš. Žila jsem v tom mnoho let, ale na druhou stranu, až teď, víc než tři roky od tátovy smrti, jsem mnoho věcí pochopila. Stáří opravdu není pro sraby, ale je to jediná cesta, jak dojít k dlouhověkosti. Je to sice otřepaný vtip, ale taky hluboká pravda. I s náhlou smrtí jsem se několikrát mezi svými blízkými setkala. Příhoda s tetou je moc smutná, ale stalo se to a nejde to změnit. Co my víme, co má kdo ve svém osudu napsáno. Třeba to tak mělo být. Drž se. Pro manželova tatínka asi jednoznačně dobré a bezproblémové řešení asi neexistuje. Člověk tápe a hledá, jde od kroku ke kroku. Každou volbou něco ztratíš a něco získáš. Třeba se postupně k nějakému přijatelnému kompromisu dopracuješ. Moc bych ti to přála a Tvému tchánovi taky.

Veve12: Věrko, přečetla jsem (lépe řečeno hlasák mi přečetl) až do konce. Nemáš to jednoduché. Ale ber to z toho lepšího konce. Teta se aspoň netrápila. Kamarád měl něco podobného se svou maminkou. Také ji ráno našel pod schody a kriminálka to vyšetřovala, jestli ji náhodou nezamordoval. No, dostala mrtvici, spadla se schodů - a měla to za sebou.
My teď máme maminku v domově pro seniory na odlehčovacím pobytu, než se bratr vrátí z tábora.. Je jí 93 a tsaké to s ní není jednoduché. Nechápe, že když si nic nepamatuje, není možné, aby byla celý den doma sama, není schopná si vzít prášky ve správnou dobu, převléknout se a s udržováním hygieny je to u ní také už problematické. V domově být nechce, chce domů, jenže když jí bratr zajistil pečovatelku na každodenní docházení na hodinu, tak i po dvou týdnech odmítla, že přece nikoho nepotřebuje a žádnou cizí ženskou v baráku nechce, protože ji okrade. A i v tom domově si teď stěžuje, například, že jí ukradli tričko (které tam s sebou vůbec neměla).
Jsem ráda, že se mi minulý týden povedlo přimět ji, aby jí pedikérka obrousila nehty a dneska kadeřnice ostříhala. Ona říká, že je to drahé, že nemá peníze... ˇ
Žije v době, kdy měla nástupní plat 800 Kčs...

Domovy důchodců jsou plné jak které. Ty soukromé, co se draze platí, jsou ještě relativně volné. Ale máš možná pravdu v tom, že pro může je těch míst méně.

Držím ti place, ať se vše zdárně vyřeší ke všeobecné spokojenosti.

Děvčata u nás je to jak na houpačce. Jedna dobrá zpráva a hned ta špatná. Už to trvá dost dlouho. Pantáta v nemocnici od dubna, dvě větší operace. Hrozilo mu, že přijde o nohy :-( Nyní je na LDN a tam může být do konce srpna. Pomalu začíná chodit s chodítkem, ale doktoři řekli, že nemůže být v bytě sám a potřebuje celodenní péči. On si myslí, že to zvládne, ale pomalu mu dochází, že ne. Tak obíhám úřady a zajišťuji následnou péči. Bude mu za měsíc 80 let a v domovech mi známé řekly, že míst je málo. Ženy se dožijí déle a pro ně je míst více. Pantáta si vymýšlí každou chvíli něco jiného, zavolá mi co chce a když to přivezu tak mi řekne, že už to nechce :-( Jeden příklad z mnoha. Chtěl tablet, aby mohl koukat na filmy. Dostal tablet! Jeho odpověď: " co je to za sr...u, to je moc složité, já myslel, že je to jednoduché když na tom děti z mateřské školky jen tak posunují prstem nahoru dolů". Tak mu vysvětluji, že to je ono. Tak jsem ho hned odvezla, protože tohle on nechce. To jen jeden příklad tak z 10 za dva týdny.
Aby toho nebylo málo, tak mi zemřela teta. Mámy sestra, měly jsme k sobě blízko. 79 let, měla zdravotní problémy, což už v tom věku má každý, ale nebylo tak hrozné, šla si večer před spaním dát cigárko a zatím z neznámého důvodu upadla ze schodů a zlomila si vaz :-((( Syn ji našel ráno, po nočním dešti. Přijela kriminálka, zkoumali cizí zavinění, tetu odvezli na pitvu. Už jsme měli poslední rozloučení, ale zprávu o tom co se stalo nemáme.
Do toho stres v práci, je nás málo, tak chodíme na přesčasy a víc peněz nemáme.
Nikdo z mladých nechce pracovat a když je to opravdu zázrak :-) Jen tak na ukázku. Dnešní telefonát - slečna 18 let, má základu a čeká, jestli se někam dostane na školu. Nikdy nepracovala, nic neumí a neví jestli zvládne být celou směnu v práci, protože je to moc dlouhé:-(((
Trochu jsem se rozepsala a každému, kdo to přečte moc děkuji.
Mám takový pocit, že normální lidé jsme už jen mi tady ve skupince :-)))

Dnes v TYFLOCENTRU byla beseda o chytré televizi, je to výborné pro nevidomé lidi. Radost měl hlavně Ládík, je ještě mladý a snadno se učí nové věci i když nevidí.

Jednoznačně mi udělal radost déšť- A pak všechny vaše radosti a povídání. Mějte všichni krásné léto.

Tak u nás trochu zapršelo, nemusíme zalévat, to je vše. Radost mám že si můžu také chvíli číst.

Já mám radost, že nepadaly kroupy, jak vyhrožovali meteorologové. Jsme na chatičce, měla jsem tu přepravené flísové deky na přehození přes auto, kdyby něco začalo. Ale byla jen průtrž mračen. Ani jsem nestačila dosekat Náhorní planinu (tak říkáme jedné terase na zahrádce). Přišlo to náhle, s trochu nezvyklým jižním větrem. Než jsem uklidila sekačku a smotala šňůru, byla jsem úplně durch. Na manžela jsem ještě zavolala, ať honem sklidí sušící se dobromysl z lavic na verandě, aby ji vítr neodnesl a déšť nezmáčel. Stihl to včas.
Když jsem uklidila sekačku do dílny dole, popadla jsem vedle v koupelně velkou osušku a smotala ji do co nejmenšího objemu, aby mi cestou do obytné místnosti nv tom slejvanci nezmokla. Chatička je ve svahu, takže sklepo-délna je polozapuštěné do terénu, koupelna je taky dole, pod verandou, nahoru se chodí po venkovních schodech. Pod střechou jsem ze sebe všechno shodila. Včetně spodního prádla. A dala to manželovi přes zábradlí vyždímat, než se utřu. Když ždímal kalhotky, Musela jsem ho ujistit, že jsem se opravdu nepočůrala.
Když večer pršet přestalo, ještě jsem půl hodiny poplela skalku, ale pak mě vyhnala nová přeháňka, a také tma.
Teď už si tu sedíme hezky v suchu.
Jestli přestane v noci pršet a tráva ráno trochu proschne, ráda bych tu Náhorní planinu dosekala.

Trochu vyvazování rajčat, sebrané okurky na Nouzově, sebrané bylinky, úprava a zalévání na hřbitově.

Sifaka - dost dobrý :-))))
Dnes mám radost, že jsem udělala hodně práce doma - běžný úklid + sprchový kout, přebraná a srovnaná část skříně s oblečením, práce na zahradě a dala jsem sušit bazalku, petrželku a celerovou nať. Hotové bazalkové pesto... koupání v bazénu a ještě jsem si stihla chvilku číst v pergole a k tomu sklenka vína :-)))

…co čekaš od Švejků?! :-)

sifaka : kam ty na to chodíš :-) :-) :-)

Mám radost, že vám tady můžu napsat hezký letní ftip!
“Maruško, jsou ty houby jedlé??……nekecej a jez! Stejně se všichni nevejdeme do stanu!” :-)

Dostala jsem od vnučky a Martínka Arinku, včera mě jí přivezli, tak procházkuji a mazlím. Příští neděli přijedou pro Arinku a mám jet hlídat Martina. Ale já mám v pondělí zubaře, tak si ho tady asi nechám.

Jiřinko, to mám radost, že můžeš zase jezdit na závody a je ti dobře :-) Přeju, ať se ti daří i dál.

Jiřinko, mám radost, že se ti dobře daří a přeji tobě i Ole, ať se závody vydaří.

Jiřinko, přeji hodně psích - závodních a cvičitelských radostí a úspěchů.

Jiřinko, to je dobře že se pomalu ale jistě vracíš do svých kolejí, užívej si své miláčky a trochu radostí i štěstí.

Já jsem dnes ráno potřebovala do Turnova, vše dobře dopadlo a ještě do Brodu, minulí týden jsem šla na krev. Tak jsem tam z vlaku zavolala a nemusela jsem tam jít, sestřička mne řekla že to je úplně v pořádku, moc mne to potěšilo, také mám ráda dobré zprávy.

Jirina55: Ta k to mám radost, že ses tam dostala a jen doufám, že jsi tošílené vedro zvládla bez následků.
Dneska den na chatičce, přijeli jsme u včera večer. Vlastně onoto bylo dneska, půl hodiny po půlnoci.
Ráno se ukázalo, že tu musela být překná čina. Velká větev z akátu za naší zahrádkou spadla na plot. Můj rododendron pod ní nebyl ani vidět...
Ukázalo se, že problém není tak velký, jak jsem se obávala. Nějakým zázrakem ta větev spadla na železný trubkový sloupek, takže plot zcel nepoškozen. Manžel to šikovně rozřezal na menší kusy, které se daly odtáhnout, dílenskou ruční přenosnou cirkulárkou. Rododendron vykoukl taky bez poškození, šalvěj vedle něj rovněž.

Večer jsem posekala kus zahrady a vyplela trochu keříků u plotu. Přes den se venku nedalo být. Nějaké nové řízky vedrem chcíply, ale objevila jsem barevný bžečťan, který už jsem loni odepsala, že se začíná rozrůstat.

Jeden rychlý pozdrav ze závodů ve Vratimově. Měla jsem z toho trochu obavy ale postupný návrat do pejskařského světa je pro mne skvělým lékem. A dostala jsem pozvánku na MM ČR seniorů, je to skvělá akce a já nebo přítel si s Olou s chutí zazávodíme

Věrko, ať Ti notebook slouží ke spokojenosti, také jsem dostala notebook a také mi ho vybral Markétky muž. Já tomu nerozumím a nechávám to na mladý. Dnes jsme jeli na výlet do Vrchlabí a navštívili jsme muzeum Krkonoš, moc se to všem líbilo, došli jsme si na oběd ke Švejkovi, dobře tam vaří.

Muri, my to také neslavíme:-) Je to u nás jen taková hra, kdo si dříve vzpomene a pak se zasmějeme :-) Letos jsem manželovi koupila povidlový koláček :-)

Věrko, gratuluji k výročí. My ho neslavime, ale brali jsme se rok před narozením prvního syna, tak to v červenci bude taky 35 let :-) Přeju, ať Ti nový notebook dělá radost.
Stáňo, mám radost, že se vám daří :-)

Děvčata, mám radost z vašich komentářů :-) Děkuji za gratulace k výročí:-) Mám radost z nového notebooku. Pomalu se sním seznamuji, je to zase vyšší liga :-) Stál 19 tisíc, manžel trochu kroutil hlavou, že je to dost, ale zeťáček mi ho vybral, pracuje v oboru a tak mu věřím. Tak doufám, že mám na pár let klid:-)