Zhubl/a jsem, ale váhu jsem opět nabral/la

Děkuji za příspěvky. Mimochodem, vážím (teď) 96,1 kg při 165 cm výšce a věku 68 let. Do dneška od ledna jsem zhubla 20 kilo, což je stále málo. To čtrnáctidenní zastavení hubnutí - i přes dodrživání KJ a určených poměrů živin bylo na 97,5 kg. Teď jsem to vyřešila tak, že jsem omezila příjem sacharidů do 50 gramů a i ty čerpám převážně ze zeleniny. Stále se zatím držím 5000 KJ na den, ale nedělám si starosti s bílkovinami ani tuky. Po skončení čtyř týdnů si pomalu začnu příjem zvyšovat. Uvidíme. Zatím hubnu a hlad nemám. Jen nesmím mít doma žádné dpbrpty pro vnuky, ale oni si už zvykli na to, že mám vždy sýr a grahamové plátky, sýr si v mikrovlnce nechávají na těch plátcích probublat a jsou spokojeni. Také mám pro ně popkorn, protože ten mě neláká. :-) Dokonce nemůžu obléknout sukni, kterou jsem si pořídila v létě (ale to jsem vážila skoro 120). Prostě mi spadla přes boky na zem. Nic mě tak nepotěšilo. Také obléknu džíny, na které jsem se jen koukala a i ty patří do nadměrných velikostí (v pase 120 - a neškrtí mě) Na začátku jsem měla míry od shora dolů 135. Cukrová vata na dvou silnějších špejlích. Ale přesto jsem na STOB nezanevřela, protože tam mám docela slušnou databázi vlastních potravin a je tam šikovný program na vlastní recepty, jen musím odhadnout, kolik porcí jsem to vlastně vytvořila. Je to dřina, ale tu hrozící cukrovku opravdu nechci dostat. Milé je, že už se nemusím na váze předklánět, abych "přes sebe" viděla na displey. :-) Ještě jednou díky, vidím, že v tom nelítám sama...

Merula: V 59 jsem se STOBEM zhubla za 3 měs. 10 kg, ve 62 letech také 10 kg. Polovinu ztracených kg vždy naberu, ale zbytek zůstává. Stačilo mě na to 6 500 Kj. Teď mě je 64 let a celý květen jsem opět hubla při 6500 Kj a nic, ani 1/2 kg. V červnu jsem to podle STOB snížila na 5400 Kj a už se váha hnula směrem dolů. Myslím, že s přibývajícími léty to jde hůře a je potřeb i větší trpělivost.

Merula: Jak říká Evusja, 5000 kJ je strašně málo. při95 kg jsi při 5000 kJ téměř zaručeně pod bazálem, tedy BMR. Mně na počátku hubnutí ři mých 160 cm a počátečních 72,5 kg váhy napočítali cca BMR cca 6000 kJ. Později se bazál začne postupně snižovat - jak člověk na sobě nenosí tolik špeků a nepotřebuje tedy vynakládat námahu na jejich živení, ale tam ještě nejsi. Spočítej si svůj BMR - najdeš to nejen zde, ale i na jiných webových stránkách a určitě nechoď pod něj. Tělo pak začne příliš šetřit, což je asi to, co se Ti stalo. Prostě musíš do sebe dostat více energie - možná až okolo 7000 kJ, jak radí Evusja. Přenastav si kJ v sebekoučinku a nech si poradit, například zde na STOBu. Držím palce.

Myslím, že máš velmi malý příjem, program stále z "neznámých" důvodů nastavuje malý příjem pod bazální metabolismus, tedy pod kJ, které potřebujeme jen k tomu, abychom žili. Vzhledem k tvé váze je opravdu nesmysl, abys jedla 5000 kJ. Koukni se do záložky Zábavné hubnutí, Spočítejte si - a tam orientačně zjistíš úroveň příjmu, pod kterou bys neměla jít. Nevím, kolik měříš, ale kdybys měla třeba 168 cm a váhu 95,4, měla bys bazální příjem asi 6293 a jíst bys měla asi 6900 kJ. Trvalý příjem 5000 je podle mého názoru nesmysl. To maximálně pár týdnů na začátku zdravého stravování.

Jsem rozčarovaná. Dodržovala jsem předepsaný příjem 5000 i semaforky mi svítily zeleně. Ze 120 jsem od minulého léta bez STOBu zhubla na 115. Pak jsem začala se STOBem (ani nevím pokolikáté už). Teď vážím 95,4 a už tři týdny při veškerém dodržování předpisu mi tato váha stojí a nehne se. Provedla jsem experiment. Znovu a znovu jsem zadávala údaje - jakože začínám. Měnila jsem jenom váhu. Došla jsem až k fiktivní váze 72 kilo a VŽDYCKY mi program doporučil oněch 5000. Obávám se, že asi po celý zbytek života - je mi 67, mám zvýšený cukr , ale ještě ne cukrovku, proto jsem vlastně zčala s hubnutím - nudu muset držet tuto celkem přísnou dietu. Zdá se mi, že došlo k jojo efektu. Jsem pěkně naštvaná. Dělají si autoři programu vtípky? Teď program používám jen proto, že tam mám spoustu vlastních potravin a proto, že jsou tam potravinové tabulky. Zvýšila jsem si příjem bílkovin - teda nikoliv v nastavení, tam to jde jen o málo. Dodržuju celkový příjem, který jsem si také zvedla o 1000, sacharidy získávám ve valné většině jenom ze zeleniny Do 50 g za den. Pak je začnu opatrně zvyšovat , abych až začne zima, nemusela jíst tolik drahé zeleniny. U nás je jenom prodejna COOP - zelenina je nejen drahá, ale i málokdy čerstvá, takže když se občas s našima dostanu do Lidlu, je můj vozík plný zeleniny jako pro obživu kozy. Začala jsem znovu hubnout. Vím, že bych asi měla jít k dietologovi, ale jelikož se potýkám s psychickým onemocněním a jednou z potíží je skoro nemožnost nastoupit do hromadné dopravy . Můj syn a snacha (mají sedm dětí od 2 do 16), syn chodí pochopitelně do práce mě ne vždy v lékařem určený termín (znáte dlouhé čekací doby, že) mohou odvézt, je příliš mnoho proměnných (nemoci dětí nebo jiné rodinné překážky). Kromě mé psychiatričky ( a veterinářky - mám kočky)) není žádný odborný lékař schopen mi vyhovět v tom, aby mě vzal i mimo určené pořadí. Chápu je, a tak se většinou na odborná vyšetření nedostavuji - viz výše popsaná situace s odvozem. Myslím, že se sem hodí okřídlené ... a teď, babo, raď ... ha, sama jsem už baba a poradit si neumím.
Tak jsem si postěžovala a ptám se, má někdo z vás podobné problémy? Četla jsem si na různých fórech příspěvky a skoro všechny se nesou v duchu - vydrž. Ale ty tři týdny setrvávání na stejné váze zrovna moc nepřesvědčily. Moje babička byla v koncentráku, kde při denním příjmu 600 kcal přitozeně hodně zhubla - vím to jednak od ní a jednak z fotografií. Po roce normálního jídla hodně přibrala, i když se dost pohybovala - starost o hospodářství , ale už nikdy nezhubla (ono na tom tenkrát tak nezáleželo, prostě to k babičkám a maminkám patřilo. Naše tělo je úžasné, ale na cílené hubnutí není moc dělané. Pravidelné cvičení dopomůže akorát k tomu, aby moc nezlenivěly svaly, kůže, co najednou po hubnutí visí, se i navzdory cvčení nesmrskne. A ke zvýšení mé váhy nedošlo naráz, přispěly k tomu prášky, co musím brát až do smrti. Endogenní deprese jsou na houby. Opravdu nepomáhá "sluníčkové myšlení" a poznámky typu "seber se, vždyť jsi byla tak aktivní" a podobné. Někdo při té nemoci nemůže jíst hubne, já jsem své ve vlnách přicházející depky řešila jídlem. Váhu jsem zastrčila hluboko pod skříň, protože každé zvážení mi prohloubilo depku a tak jsem jedla. Klasické kolečko.
No, uvidím, jak to dopadne s mým pokusem. Dám vědět. Merula

No, vaše příspěvky jsou velkým poučením, uvidím, jak se s tím vypořádám, protože můj hubnoucí cíl je nadohled. Zatím je, jak tu říkají některé, vše sluncem zalité. Pravda, po vánocích se váha moc nehýbe, ale ani nahoru a ty cca 2 kila už nějak udělám a kdyby ne, už i tak jsem pod maximální váhou, kterou jsem si pro sebe stanovila. Ten zbytek je právě vyronávací polštářek. Ale začínám si docela lámat hlavu s tím, jak zase nepřibrat. Já dávám dolů cca 17 kg, z toho 15 (počítáno od loňského ledna už mám). Určitě najedu na 4. cyklus, tentokrát udržovací, abych ty potraviny měla pod kontrolou. A po každé oslavě to vidím tak na nejméně týden stávajícího režimu. No, uvidíme, největší boj mám asi ještě před sebou.

Souhlasím s vámi. Akorát že i když se snažím žít rozumně, hýbat se a necpat se sacharidy a tuky, zhubnu jen při zapisování. Na druhou stranu je dobře, že jsme přišli na to, jak jde v případě potřeby váhu vrátit. Taky mám pohyb hlavně se psem, když k nám přišel, šlo i pár kilo dolů, ale pak si tělo zvyklo... Zajímavé je, že pes je pořád štíhlý. Pravidelně se ztrácí, tak toho naběhá mnohem víc než já :)

pejska: jo,jo, je to tak,jak píšeš. Ještě že máme naše hafiny, které nás nenechají ležet na gauči:-))

dolly : jak velice dobře tento stav znám !!! S hlídáním se prostě musím naučit sžít ( jsem věčný učeň) :-(

Šárko, jak se říká " neštěstí druhého potěší":-)) Jsem na tom naprosto stejně: zhubnu a jak se pustím ze řetězu, je to zpátky. Mému muži občas hrdě hlásím, že jsem zhubla x kg, ale už ne kolik jsem zase nabrala zpátky. Jednou mi řekl, že podle toho, co na toto téma slyšel, musím mít už zápornou hodnotu:-)) To hlídání se, máme asi už napořád.

Taky jsem zjistila,že hubnutí a hlavně udržení zhubnutých kilíček je nekonečný příběh.....Pořád musím myslet kolik a kdy a čeho. Jakmile se pustím ze řetězu a jím podle chutě (chutí) leze váha zase nahoru.

Jak já se v mnoha příspěvcích vidím... Je to ale zároveň i povzbuzení, že nejen já jsem znovu přibrala, nejen já jsem "zklamala" a nejen já jdu do toho znovu. Poučný je pro mě příspěvek sonjany - také mi STOB nabídl příjem "pod bazál" a ještě k tomu při něm téměř nehubnu. (viz můj blog) Určitě si půjdu nechat změřit bazál na přístroj k odborníkům, abych si ještě více nezdevastovala zdraví/metabolismus.

Ahoj všem,
zhubla jsem tu před dvěma lety 27 kg,začínala jsem po té co jsem sama zhubla ze 130 kg na 113 kg a zde jsem skončila na 86 při výšce 183 cm. A nabrala sem všechno zpět. Teď mám za sebou zase 13 kg dole a tak vážím 99,už sem konečně zvedla zadek a šla si nechat vše změřit na přístroji a ne od stobu. Zjistila jsem ,že to proč mi vypadala půlka vlasů při hubnutí zde a to proč se dostavilo mega rychlé jojo kdy jsem vše měla zpět za 6 měsíců má jeden a ten samý důvod. Hladověla jsem se stobem!!! můj bazální metabolismus je vyšší než co mi stob vypočítá i bez zaškrtnutí položky už jste 3 krát v životě hubla. A to o 1600 KJ. Hubla jsem tu vždy vzorově kilo týdně takže sem si myslela,že je to v pořádku. Ale psychicky sem byla v háji,vlasy padali a tuk na břiše se držel zato hublo vše ostatní. Takže moje rada pro všechny kdo jsou jako já a stobu věří a nebo jim váha stojí a nevědí proč: mazejte se nechat změřit!!! už jen samo trávení jídla a dýchání nám sežere 1000 KJ a i to se připočítává k tomu bazálu...pro srovnání mám 183 cm a 99 kg můj bazální metabolismus je 7600,to je základní bazální metabolismus který bych měla jíst i kdybych se nehnula z postele. Pokud k němu přičtu práci,nákupy,vaření a cokoliv u čeho se hýbu podle tabulek-to znamená bez sportu!!!! tak bych denně měla sníst 8657 KJ abych hubla bez sportu. Cokoliv navíc si musím připočítat. Stob mi doporučoval 6500 a v druhém cyklu hubnutí 6300 a váha dolů prostě už nešla.Zvyšuji postupně po 400 kj,jsem na 7600 zatím a začala sem zase hubnout a furt jím. Tak nebuďte prosím jako já,moje vlasy a nehty mi velmi chybí :(

díky Stobu jsem zhubla nejvíc 5 kg, ale váhu jsem si neudržela, pořád to kolísá, ale jojo efekt se nedostavil, tak to jsem moc ráda, je dobré to pořád hlídat a mít už to zafixované jako životní styl

aknel015
v roce 2009 březnu jsem měla 100 kilo!!při výšce 175cm fakt moc,hubla jsem pomocí STOBu a zhubla 30 kilo za rok,do března 2010 jsem měla 70 kilo!!denně jsem cvičila,alespon 15-30 minut,jedla jen nízko tučné věci,kuřecí,krůtí maso,ovoce,zeleninu,vysadila zcela sladké,můj velký problém.Jde to jen chtít,ale loni jsem začala nabírat,jelikož jsem po dlouhých letech přestala kouřit,už mám zas 100 kilo-jojo efekt jak vyšitý!Rozežranost se tomu taky říká!Zas jsem začala hubnout,letos mi bylo 50...jde to je to jen o vůli a chuti s tím něco konečně udělat:-) Lenka

kéž bych mohla o sobě napsat že vím že přibírám kvůli tomu, že jsem snědla něco navíc:-( ale já nejím a tloustnu:-(((

Jo, tak na téma opětovného přibírání bych mohla napsat dizertační práci:-) Já mám problém s tím, že jsem stresový žrout. Docela uvažuju, že bych zkusila navštívit nějakého odborníka na psýchu, protože to sama zjevně nezvládám. Podotýkám, že jsem - až na asi dvě cca třídenní výjimky - nikdy nehubla hladovkami nebo nějakými šílenými dietami, ale podle mne celkem zdravě, takže tělo obecně si nemělo na co stěžovat. Většinou to vypadá tak, že všechno jde v pohodě, a pak mi buď - zdánlivě bezdůvodně - rupne v hlavě, nebo se objeví nějaké velké stresy, a hubnutí/udržování jde do kopru. Ale nevzdávám to, tentokrát to určitě vyjde:-)

volnal: Díky za odpověď a držím palce i Tobě, ať se i nadále daří. Kdyby mně šlo 5 kg každých 6 týdnů, byla bych šťastná jako blecha. Já teď, díky tabulkám v sebekoučinku, které slouží k hodnocení jídelníčku, zjišťuju, že moje takzvaně krocení se v jídle doteď bylo částečně špatně. Věděla jsem, která jídla jsou kaloricky a výživově správně, ale na redukční režim jsem jedla pořád moc velká množství. A do toho téměř každodenní chuť na sladké, kterou jsem málokdy udržela na uzdě. Prostě teď nastavuju režim, kdy se dobrovolně vzdávám své "drogy" (v jiných drogách, než cukru nejedu - nekouřím, alkohol mi nechutná). Tak ještě jednou díky a budeme si držet palce! :-)

27869mandelinka: Tak já jsem začala 20. listopadu, dole mám 5 kg a teď už cítím, že kalhoty tak napresované nejsou. Jsem typ jablko a to břicho se hubne až nakonec :-) a věk už taky cítím, je mi letos 54. Držím pěsti ať to jde jak po másle.

Dobrý den všem ode mne, jsem tu nová a beru to jako poslední naději, je mi skoro 45 a kila na mě lezou sama, asi na mě přelézají z lidí kolem mě:-) Nechybí mi motivace, ale problém je výdrž. Jak necítím do týdne-dvou alespoň trochu víc místa v džínách, mám p ocit, že je to všechno nanic a přestanu si hlídat jídelníček. Je to určitě individuální, ale můžete mi (pár z vás) napsat, kdy jste cítili změny v objemu své postavey? udělám si z toho nějaký průměrný obrázek o tom, na co se mám připravit. Já už jsem jednou výrazně zhubla (před 9 lety 27 kg) a šlo to poměrně rychle, ale tělo stárne a já už nejsem asi tak ukázněná. Teď to víc drhne...

Mijuu a ircza: děkuji holky za podporu, je pravda že ten stres dělá hodně,mám problém s tím že chodím málo mezi lidi jelikož pracuji z domu, a večer to na mě padá s cvičením nemám problém skoro hoĎku co druhý den na rotopedu u televize ,ale slezu z rotopedu a uvažuju co "sežrat", nevím co je to cviční podle Jilian,ale zkusím na to mrknout zatím moc děkuji a přeji i vám hodně úspěchů
dám vědět jak to dopadlo

Co se týče toho rozvrhu, v tom má ircza pravdu, taky to dělám podobně...prostě jako plánuji jiné věci, tak i cvičení (a jídlo), postupně se to zaběhne :-)

Krokuska: já mám podobný problém s tím jídlem večer...bohužel přítel je velký labužník a na svoje dobroty si šáhnout nenechá i kdybych se na hlavu stavěla...takže nějaké to lákadlo doma vždycky bude. Já se snažím oblbnout třeba na plátky pokrájenou okurkou posypanou solí..to mám moc ráda a klidně si jí dám i více ať mi to vydrží aspoň půlku filmu :-) Cvičení ve fitkách jsem neměla nikdy ráda, jsou tam samý hubený holky a prohlíží si mě :-D Já také cvičím doma, ne tedy Jilian, ale taebo s Billy Blanksem, ale každý si na youtube může najít cokoliv ho zajímá. Našla jsem tam i cvičení na fitballu, pilates, aerobik atd... Nejlepší je udělat si rozvrh, který den budete cvičit a ten rozvrh dodržovat. Prostě dneska je pondělí, dneska musím cvičit - přes to vlak nejede. Mám to tak a výsledky jsou již znát, zkuste to a uvidíte :-)

Dobrý den Krokusko, já osobně mám podobnou zkušenost - den může být ukázkový, ale jakmile přijde večer... :-) Jediné, co platí, nemít žádná lákadla doma, pak není co sníst. Navíc v mém případě bývá hodně spouštěč psychika, stres, což bývá celkem obvyklý problém - prostě je třeba zjistit, co tyto stavy způsobuje, pak je možné s tím pracovat. Co se týče cvičení, hodně žen začíná s cvičením s Jillian - velice si to chválí, pokud jste nezkusila, doporučuji :-) Jinak přeji hodně sil a motivace do dalšího hubnutí, jistě to zvládnete :-) M.

Dobrý den, já jsem tady po několikáté vžd něco zhubnu a pak zase naberu, ze začátku to šlo dobře vydržela jsem celou dobu, ale teď to nejde nevím čím to je ,ale vydržím dva tři dny a pak zase jím všechno chodila jsem pravidelně do fitka pak jsem byla na operaci a přestala jsem a už se nemůžu donutit zpět, jsem z vesnice a kamarádky se mnou nechtějí chodit cvičit a samotné se mi nechce jsem v takovém kruhu a nemůžu z něj ven, nejhorší jsou večery to nevím co bych snědla přes den se trochu držím jestli je tady někdo s podobnou zkušeností pora´dte prosím jak z toho kruhu ven

vitek75:
Vareni me moc bavi a jak jsem psala uz ve svem prvnim prispevku, za posledni rok (a neco) jim mnohem mene sladkeho i tucneho nez driv, smazeni uz temer neznam a vubec mi to nechybi. Presto jsem pribrala. Pricina bude asi opravdu v tom velkem vahovem vykyvu behem deprese. I kdyz nevarim vzdy stoprocentne zdrave (ano, i nejaka omacka s trochou smetany se objevi, bilkovin taky neni vzdy dost), myslim, ze jsou moje jidla rozhodne zdravejsi nez ta, ktera jsem jedla od detstvi doma. A vlastne tak trochu pro Vas je i moje nasledujici odpoved Sarce. :)


Sarka1958 :
Dekuju za podporu, v podvedomi to mam. Uvedomila jsem si to prave dnes, kdyz jsem ke svacine jedla ochuceny tvaroh a jablko. Uplne bez premysleni si vybiram zdravejsi jidla, ktera svou energetickou hodnotou (a casto i slozenim) lepe odpovidaji zdravemu zivotnimu stylu. V poslednim roce jim o dost zdraveji nez driv a diky STOBu jsem zjistila, co se da zlepsit dal. Stale se to nedari podle mych predstav, ale nejaky ten centimetr prece jenom ubyl. A ted mi dochazi, ze i obedove porce (jeste pred par lety docela drevorubecke, ale tehdy mi to metabolismus pobral v pohode) jsem snizila tak nejak nenucene a samovolne.. :)

ircza :
Dobry den, deprese uz je pryc, ted uz jen najit zpusob, jak nejak pohodlne zhubnout zpatky na vahu, kterou jsem mela, nez mi depka pokroutila metabolismus. ;) Schvalne pisu "pohodlne", protoze jsem obrovska pozitkarka, miluju dobre jidlo a nejradsi se s salkem caje schoulim v kresle u dobre knizky. Pohyb neni mym velkym konickem, ale letosni rok byl i v tomhle smeru prulomovy. Na jare jsem poprve v zivote vyrazila na tricetikilometrovou turu v horach. Bez pripravy. Zacatek byl tezky, musela jsem si prijit na to, ze holt nezvladam jit do kopce moc rychle, ze to neudycham. Behem vyslapu si nasla svuj zpusob, rikam mu sneceni. V podstate jsem do kopcu vyrazela tak pomalu, jak to jen slo, abych se pred ostatnimi necitila zas az tak moc trapne. :) Funela jsem jak lokomotiva, ale ejhle - uz se mi nemotala hlava, plice i srdce stihaly a na kopec jsem najednou dokazala vylezt bez zastavovani. Ta euforie nahore byla moc prijemna. Diky tomu jsem plynule navazala dalsim pohybem - koupila jsem si bezecke boty a zacala jsem po praci trochu behat. Zase ne moc rychle, v ramci moznosti sveho srdce a plic, takze to bylo spis takove lehke poklusavani prokladane chuzi, ale byl to pohyb. Zpocatku jsem vydrzela 20-30 minut, ale velmi brzy se mi podarilo prodlouzit vybehy (a vychody :) ) na 45 minut. A moc se mi to libilo, chci se k tomu vratit, az se trochu zlepsi pocasi. JE pravda, ze pohyb naladu zlepsuje, ale jen zdravym lidem - clovek v depresi bez medikace sam sebe nepresvedci o tom, ze ma vubec smysl vstat z postele, natoz aby se oblekl a sel si zabehat. Takze podle me je treba nejdrive se dostat z deprese aspon do jejiho mirnejsiho stavu (jak na to, to uz je jina vec, to sama asi nevim), pak je teprve mozne zacit aktivne neco delat. Mimochodem chozeni po horach mi taky jeste neskoncilo - v srpnu jsem stravila tyden smatlanim s krosnou na zadech (stan, spacak, kopecky, priroda, kazdy den minimalne 12 km, vetsinou spis k 15) a ted se chystam na dalsi poctive "chodeckou" dovolenou. Uz se moc tesim. :) Jo a taky mam novou tenisovou raketu. :)

weightloss: Dobrý den, četla jsem si váš příspěvek, až je mi z něj trochu smutno. Nevím, jak jste na tom se sportem, ale co takhle si zajít zaplavat, nebo něco jiného co vás baví? Vyplaví se vám endorfiny a budete veselejší. Třeba pak nějakou motivaci najdete snadněji :-) Držím vám palce

Souhlasím s Vítkem...já jsem vlastně nikdy hubnout nechtěla, byla jsem spokojená. Jednou jsem si stoupla na váhu a zjistila jsem, že mám ve svých 27 letech 92 kilo. Ještě ten den jsem se rozhodla, že s tím musím něco udělat...ze začátku jsem to brala jakou nějaký proces, který jednou skončí. V průběhu "diety" jsem si začala hodně číst o zdravém životním stylu o trávení tuků, sacharidů a začalo mě to hrozně bavit. Objevila jsem quinou, semínka chia, mladý ječmen...zachutnal mi lilek, dýně a začala jsem pravidelně dělat taebo. Nyní mám 13kg dole a vlastně jsem se u toho skvěle bavila a hodně poučila...Na moje večerní přežírání si ani nevzpomenu a když už si chci dát nějakou kalorickou bombu tak si na druhý den hezky zacvičím. A ubezpečuji vás, že váha nahoru nejde a nepůjde. Hubnutí začíná především v hlavě a musí vás to bavit, jinak to nemá smysl....Přeji všem hodně úspěchů :-)

Taky souhlasím s ostatními. Zjistila jsem na sobě, že základem úspěchu je zpomalit. Přestat to brát, že do tehdy a do tehdy budu úžasně štíhlá a krásná :-) , ale soustředit se na to, najít si životní styl, který mi bude vyhovovat celoživotně a při kterém se postupně dostanu na váhu, ve které se budu cítit dobře - a je jedno, jestli to bude trvat půl roku nebo dva roky, hlavně aby to tentokrát bylo "nafurt".
Ale taky zatím nevím, zda se mi to konečně povedlo. Časově je to zatímmůj rekord - váha mi jde dolů od začátku roku, poslední měsíce už opravdu velmi pomalu (za měsíc tak čtvrt kila) - ale taky už od června jídlo prakticky vůbec nevážím, nazapisuju, nepočítám. Se současnou váhou už jsem spokojená - dvě až pět kilo dolů by sice bylo fajn, ale nemusí to být. Stačí mi, když se to nezhoupne zpátky.

sveckaj: Mám stejný názor jako Vítek. Žít podle STOBu nemá jen účel zhubnout,ale naučit se žít zdravě. Také bych nebyla schopná dlouhodobě držet dietu,při které je spousta věcí zakázaná,ale vyladit si jídelníček do zelených semaforků mi nedělá problém i s oblíbenými dobrotami. A když jsou semaforky zelené,nestává se mi,že by mě "honila mlsná", Je pravda,že moje tempo hubnutí je relativně pomalé - zhruba kilo za měsíc. Ale cítím se u toho skvěle a vím,že takhle jíst dokážu klidně napořád. A tělo si zvyklo na zdravý způsob života. Mastná opečená klobása ve mě nevyvolá už žádnou touhu - naopak. Čokolády stačí opravdu jen kousek - když jí sním kus - bolí mě žaludek. a tak dále..... Držím ti palce,aby sis všechno rozumně srovnala v hlavě. :-))

sveckaj: Myslím si, že problém může být v tom, že máte nějakou váhu, se kterou nejste spokojená a snažíte ji sundat dolů. Berete to jako proces, nějakou činnost, která někdy začne a někdy skončí. To samotné hubnutí držíte vlastní vůlí. A ta když odejde, tak zase jdou kila nahoru. Pak se zhrozíte, jakou že to máte zase váhu a začnete zase hubnout. Zase nějaký děj, který má nějaký začátek a nějaký konec. A tak pořád dokola. Doporučuji před dalším kolem hubnutí se dlouze zamyslet na vaším životním stylem. Jaký je a jaký byste si ho představovala a jaký jste schopna dlouhodobě udržet. Např. já jsem si na začátku řekl, že nechci žádnou dietu, při které bych nemohl jíst (dlouhodobě) svoje oblíbená jídla, jako je uherák a čokoláda (a další, to je jen příklad). Na začátku jsem si řekl, ano, chci svůj životní styl změnit a něco pro to chci taky udělat. To je strašně důležité! Vědět, co chci a něco pro to taky udělat! A musel jsem celý životní styl naplánovat a zkoordinovat se svými představami. Naše jsem způsob, jak se trvale stravovat zdravě a své nezdravé potraviny si dávat jen na chuť a tu chuť si náležitě užít. Je snadné rozkousat půl tabulky čokolády. ale mnohem účinnější si dát kostičku čokolády po jídle, pomalu ji cucat v ústech, dát si ji třeba i pod jazyk a mít ji v )stech tak dlouho, jak to jen jde. Pak zjistíte, že vám ten jeden štráfek čokolády přinese o hodně větší požitek než celá tabulka snězená na posezení. Neodvedu si představit svoji odpolední kávu bez něčeho sladkého. Ano, tak si ji naplánuji jako odpolední svačinu a dám si něco, co mě zároveň zasytí - svůj vločkový nesmysl (vločky, tvaroh, mléko, ořechy, vše ztuženo agarem, dohromady asi 1500 kJ - mám to ve svých receptech). A zasytí nejméně na 3 hodiny. Kdybych si dal buchtu s povidly, bude mít tu samou energetickou hodnotu a zasytí tak na 20 minut. A tak bych mohl pokračovat. A pak zjistíte, že to, co jste si dávala dřív, tak vám nechutná nebo dokonce vám nedělá dobře. Takhle jsem si asi před týdnem dal langoše, které ho jsem dřív miloval a teď mi po té mastné placce bylo pěkně těžko. Příště si ho už nedám. Takže to nevzdávejte, chce to jen vzít rozum do hrsti a říct si, co vlastně chci a jak si své stravování dlouhodobě představuji. Hodně štěstí!

Ahoj,
dlouho jsme se rozhodovala,jestli mám nebo nemám napsat ,dost lidí si ani nedokáže představit,jak je to těžké :( Před dvěma lety jsem zhubla 36 kg během jednoho roku a bylo to skvělé.Taky to bylo maximum,co se mi kdy podařilo.Lépe jsem vypadala,výborně se cítila.Všichni mi lichotili,chválili mne a já samozřejmě opět přestala dávat pozor na to co jím.Podotýkám,že to nebylo poprvé,kdy jsem zhubla a bohužel i to nebylo poprvé,kdy jsem kila pak
nabrala zpátky.Od letošního jara jsme se tedy zase začala snažit,zatím mám dole cca 18 kg a další spoustu před sebou.Hubnutí mě dokonce i baví,mám vždycky obrovskou radost,když si mohu koupit něco pěkného,co mi dřív
nebylo nebo když si toho lidi všimnou a pochválí mne.Pak ale nastane zlom a jako když utne,moje vůle je pryč a vyluxuju všechno co najdu.Jsem pak schopná sníst obrovské množství sladkého i slaného,až je mi ze mne samé špatně,jaké jsem prase:( Bohužel si s tímhle nedokážu poradit a proto je moje váha již několik let jako na houpačce.Sebrala jsme proto odvahu a napsala sem,protože jsem koukala,že se tu dokážete docela dobře podpořit a poradit si.Tak snad....budu ráda za jakékoliv rady a tipy co mám dělat jinak.Hezký večer všem

Já jsem sice na svoji původní váhu nepřibrala, ale něco málo nahoře je. Když jsem byla v hubnoucím cyklu, tak jsem byla jsem byla plná motivace a nadšení jak to krásně šlo, žádné velké hřešení. Jakmile jsem se však dostala na váhu, kterou jsem chtěla, jakoby se tělo zbláznilo a začala jsem mít chutě na potraviny - především sladké, což dříve ani tolik nebývalo. Aspoń, že ten pravidelný pohyb mám již zažitý, takže je to zatím celkem kompenzováno. Doufám, že se mě (i nám všem, co s tím bojují) podaří najít potřebnou rovnováhu :-)

Taky jsem celý léto nemohl najít motivaci, když mi doktor řekl : " Vidíte, jak se hýbete, bolesti ustoupily, odložíme vaši operaci." A bylo.

Ahojky, i já se pridávám s mojí troskou. Se Stobem jsem koncem února zacala hubnout a po prvním ukonceném cyklu jsem mela 7.5 kg dole. Nastavila jsem si hned druhý, ten uz jsem s takovým nadsením nedodrzovala, protoze jsem mela starosti. Váha nesla dolu, ale zustala stát, za coz jsem byla ráda. No a tretí cyklus jsem uz dvakrát prerusila a znovu zacala a zatím se mi nedarí, pribrala jsem zpátky uz skoro tri kila! Stve mi to, nejak se nemuzu dokopat dodrzovat semaforky a vubec zapisovat.. Pritom vím, ze to funguje. Na stobu krome víkendu jsem kazdý den, ráda ctu blogy a príspevky, hlavne Vás úspesných, moc me to motivuje, ale porád to není to správné kliknutí v hlave, jako v tom únoru. Tak pekne mi to slo, byla jsem plná nadsení a elánu. Nevím, jak se zase nakopnout. V hlave mi to ríká, zacni, Ty to zvládnes, ale nekde vzadu to ríká, ach já jsem nejaká líná a není mi dobre, jdu si pro cokoládu a zacnu zítra. Ach jo, jsem proste hnusná a mám na sebe opravdu vztek!!!! Jeste, ze jsem se alespon naucila trochu hýbat, opravdu az na pár vyjímek ujdu díky výzve Lucce Ludvíkovic tech 10.000 kroku denne. To kdybych asi nedelala, uz bych mela moje shozená kila vsechny zpátky. Vidím ale, ze nejsem jediná, kdo tento problém má. Prosím poradte jak najít znovu tu chut v sobe opravdu zacít....

to weightloss: Myslím,že už tvá přezdívka napovídá,co vlastně chceš :-)) Určitě to máš v podvědomí. Pro mě byl hlavní motivující element podobný jako u Vítka. Prostě se mi v těžkém těle těžko žilo. Dneska mám (zhruba po roce) dole 17kg a cítím se skvěle. Dojdu,kam jsem dřív nedošla,zvládnu,co jsem dřív nezvládla a světe div se - baví mě to. Vařím úplně jinak,než dřív a semaforky ladím denně do zelena - tím mi vymizely chutě na sladké a pomyšlení na pečenou klobásu ve mě nevyvolává chutě,ale spíš odpor. Tělo si zvyklo jíst zdravě a vyhovuje mu to :-) Držím palce,ať zvládáš,všechno podle svých představ :-)

Tak se mi teď taky stalo. A přes léto jsem nabral- teď mám zase 107-108 kg. Začalo to letním ovocem ve větším množství - jahody, třešně, melouny, hrozny, jablka - v sezóně je to levnější a správně zralé.
Přibrání je jednoznačně tím, že mi nevyšel krátkodobý hubnoucí čtyřtýdenní cyklus - nic jsem nezhubl a pak jsem PŘESTAL VÁŽIT potraviny a zapisovat do sebekoučinku. Přátelé, to byste nevěřili, jak ( asi, jasně - podle přibrání na váze ) snadno přešvihnete příjem kJ. Naštěstí mi zůstal z hubnoucích jarních měsíců divný pocit, když nedodržím pohyb, prostě mě to táhne ven.

weightloss: Já jsem začal hubnout kvůli svému zdraví - už jsem se zkrátka neunesl a začaly mě bolet nesnesitelně nohy. Už v průběhu hubnutí jsem byl míň a míň unavený a mé obtíže ustávaly. Teď mám za sebou 15 kilo dole a cítím se skvěle. A to nejsem ještě na váze, kterou bych chtěl. Ale hubnutí mě začalo bavit. Nejen, že člověk skutečně vidí výsledky, ale díky změně životního stylu jsem našel ve vaření zalíbení. Baví mě kombinovat různé chutě, přemýšlet, jakou zdravější potravinu použít místo nezdravé a jak si ty nezdravé potraviny (čokoláda, uherák, čipsy) vychutnat. Fantastické na hubnutí tady je to, že nic není zakázané (ano, dám si 15 g čokolády a do jídelníčku si ji zkrátka zaplánuji) a jste na jedné lodi s těmi, komu hubnutí taky nejde a hledají způsob jak na to a taky s těmi, kterým hubnutí jde a naopak vám mohou pomoc najít tu správnou cestu. Tak zkrátka nechtějte zhubnout, ale jen si zkrátka řekněte, že si uděláte něco opravdu dobrého k jídlu, zkuste se ponořit třeba do vaření, pokud vás baví a vymýšlejte si recepty. Nebo zkuste recepty tady uveřejněné. Nejste sama, je nás tady spousta a všichni držíme palce!

Neboj se, Filo, nebudu to s tou prisnosti prehanet - na to mam prilis rada svoje pohodli. :)

weightloss, s tou přísností jsem to myslela právě naopak, ale věřím, že sama víš, co nejvíc potřebuješ. Jsem ráda, že tě deprese i posílila a hlavně, že je za tebou. Drž se a také děkuju za přání.

Mila Filo,

moc dekuju za podporu. Z deprese jsem se dostala bez leku, trvalo to dlouho, castecne jsem si tu tezkou zivotni situaci odzila a odtrpela, castecne mi pomohla rodina a pratele. Vim, ze u nelecene deprese hrozi zvysene riziko jejiho navratu, ale zatim - klepu na drevo - se drzim, dokonce bych rekla, ze si uzivam zivota a jsem stastna. Musim si jen davat pozor na prepracovani a nesmim v sobe zadne pocity moc dusit. Takze mi ta depresivni epizoda paradoxne pomohla k tomu, abych zjistila, jak zit spokojeneji.

Samzorejme mivam i spatnou naladu jako kazdy clovek, ale nejzasadnejsi problem nastava obvykle pred zrcadlem. Nekdy je to ok, treba si i reknu, ze to vlastne s tou postavou neni tak spatne. Ale jindy se rozbrecim, zvlast kdyz nemuzu dopnout nejaky kousek, ktery jsem driv bezne nosila, nebo kdyz si chci koupit neco pekneho na sebe, ale moji velikost bud vubec nemaji, nebo si v ni pripadam jako slon.

Prestoze se mi semaforky zazelenaji jen vyjimecne, nejaky maly ubytek uz jsem zaznamenala, nektere kousky obleceni zapinam s mensimi obtizemi. Ani tento maly uspech me vsak nemotivuje k vetsi snaze, stale si pripadam stejne oskliva. Ale uvidime, zkusim na sebe byt proste trochu prisna, jako jsem to v podstate delala doted - zadne velke nadseni, ze jednou budu krasne stihla, ale proste se jednou za cas premuzu a pujdu do prace pesky nebo si zabeham nebo si nalozim mensi porci oblibeneho jidla. Nebudu to delat s radostnou vidinou stihlejsi postavy, protoze zadnou takovou vidinu proste nemam, jen to zkusim zlomit vuli a vidina mozna prijde pozdeji. Nebo taky ne. Uvidime. Pripadat si tlusta a oskliva je sice neprijemne, ale stihlost nastesti neni smyslem zivota.

Jeste jednou Ti dekuju a preju i Tobe hodne stesti, sil a odhodlani, abys dosahla toho, co si prejes (at uz je to stihlejsi postava nebo cokoli jineho).

Milá Weightloss, velmi oceňuju tvůj odvážný příspěvek. Jako odborník (pracuji s lidmi s depresí) tě chci podpořit vysvětlující informací, že během deprese metabolismus skutečně funguje jinak a hubnutí nebo přibírání na váze je časté, patří to k tomu, problémy s jídlem jsou dokonce jedním z příznaků. Také nevím, jestli jsi užívala nějaká antidepresiva - také mohou hrát velkou roli. Jako člověk, který zná, co je to deprese, tě chci podpořit jinak - s motivací to skutečně může být těžké, pokud se cítíš stále ještě "bez nějakých emocí, prázdně", případně smutně nebo bez energie nebo bez zájmu. Neznám tě dobře, takže nedokážu odhadnout, zda je pro tebe ta ideální doba začínat s hubnutím. Sama z vlastní zkušenosti vím, jak je načasování důležité. Pokud bys ale přesto nechtěla čekat, doporučuji najít si motivaci, která je v tobě a pro tebe - napadá mě, co si OPRAVDU přeješ, po čem toužíš, co potřebuješ k tomu, aby ses se sebou mohla cítit dobře? Nechci ale dělat chytrou, sama mám svá slepá místa, takže vím, že někdy je dobré zkusit nové věci s někým, třeba i s nějakou pomocí. Moc bych ti to přála, aby se ti podařilo najít to v sobě.

Ahoj vsichni,

jsem tady pomerne nova a tohle je muj uplne prvni prispevek tady v diskusich. Zatim se mi nedari prilis dodrzovat jidelnicek, vetsinou presvihnu energetickou hodnotu, tuky nebo sacharidy nebo vsechno najednou. Je to pro me zahada - vzdycky jsem jedla tak nejak "normalne", necvicila jsem a nikdy jsem nebyla modelka, ale mela jsem svych 61 kilo na 164 cm a byla jakz-takz spokojena, zadnymi dietami jsem se netrapila. Pak prislo jedno velmi tezke obdobi, zapasila jsem s depresi, ktera mi nedovolila jist, proste to neslo, zaludek byl uplne stazeny uzkosti. Samozrejme jsem poradne zhubla, ale kdyz deprese odeznela a ja zacala jist "normalne" jako driv, kila sla nahoru a za posledni rok se vyhoupla az k me soucasne temer sedmdesatce. Na jednu stranu jsem z toho zoufala, pripadam si jako vorvan a nevlezu se do spousty obleceni. Ale na druhou stranu mi zrejme chybi ta "spravna" motivace - citim spis jen takovou rezignovanou beznadej. :( Jedine dve veci, ktere se za posledni rok zmenily, bylo stehovani od rodicu a nova antikoncepce, ale tohle prece nemuze byt duvod tak sileneho ztloustnuti. Navic jsem za ten rok zacala jist mnohem mene tucneho i sladkeho a zkusila se i vic hybat. Vypada to proste na jojo jak vysite v dusledku snizeneho prijmu behem deprese. Jeste jsem to nezazila a nevim, jak z toho ven. Jinak se citim dobre, schody vyjdu bez zadychani, autobus s trochou snahy taky dobehnu... jen ta kila a ty kominky maleho obleceni. :( Kde vzit motivaci, kdyz me ani odraz v zrcadle nenamotivuje?

Ahoj pokud vám to nevadí přidala bych se k vám do skupiny, také stále znovu zkouším hubnutí, už jsem to u někoho četla a jsem na tom stejně že dokud jsem zapisovala do stobu co a kolik sním tak jsem hubla ale časem mě to přestalo prostě bavit zapisovat a pak už jsem se na to vykašlala úplně a zase jsem nabrala, hrozně mě to štve potřebovala bych opravdu hodně zhubnout!!! Kdyby jste měla některá zájem můžem se navzájem podporovat přes facebook nebo přes skyp ráda dám kontakt

Taky přeji hodně štěstí.

Taky přeji hodně štěstí.

Držmě si palce navzájem. Hodně štěstí!

I já opět začínám dnes,pěkně od 1.5.Ale tentokrát si žádný závazky do kdy zhubnu dávat nebudu.Nechám to osudu.Ať to trvá jak chce dlouho,ale hlavně ať už je to napořád.

Také jsem odnaučený kuřák,myslela jsem,že se to projeví na váze,nestalo se to tehdy,před 8 lety,ale až nyní.Je to tak 3,5 roku nazpět,dost jsem zpohodlněla a začala nabírat kilečka.S pomocí kursu Stob obezitě se mi podařilo shodit,nějaký čas se to drželo,ale v okamžiku,kdy jsem kašlala na to,co jím,přestala zapisovat,jsem nabrala ještě více.Zkouším to tedy znovu,tady a snad,když vidím ostatní,se mi bude dařit.Totéž přeji i ostatním.

perdit já mám tentokrát naději také...zvolila jsem jinou strategii a to opravdu změny postupně zařazovat a zatím musím říct,že to je lepší než dřív-kdy jsem žila v černobílém světe...k snídani jsem přidala ovoce nebo zeleninu a vyzkoušela i jiné potraviny a snídaně, než jsem zvyklá.a tento týden přidávám a měním přílohy-ty jsem ve fázi hubnutí nikdy nejedla