Asi před 5 lety jsem změnila zaměstnání, což mi přineslo nejen větší možnosti seberealizace, ale také větší stres a méně času na rodinu i sportování. Nová práce vyžadovala mé plné nasazení, prakticky jsem se omezila na fungování do práce, z práce, školení, porady, víkendové soustředění... Ze všech sportů, které jsem dělala, nezůstalo nic. Přestala jsem s cyklistikou, s kolečkovými bruslemi, i s házenou, přestala jsem chodit do cvičení i do břišních tanců. Volné chvilky jsem se snažila věnovat dětem a jejich přípravě do školy, a manželovi. Spolu s nějakým tím úklidem a vařením opravdu moc času nezbývalo. Když vybyla chvíle, sedla jsem si k počítači a ve snaze užít si chvíli klidu, jsem rozbalila čokoládu. Protože i po dvou dětech jsem byla stále velmi štíhlá, při 170cm asi 62kg, tak mě to netrápilo, mohla jsem si to dovolit. Těsně před vánocemi začaly markety vyprodávat vánoční kolekce, za zlomek ceny, koupila jsem jich spoustu. Manžel v té době šel na operaci kýly a byl asi 2 měsíce po vánocích doma. Ráno mi chystal snídaně a začal mi chystat i svačinky do práce. Chtěl mi asi dopřát, tak nebyly malé. Po těchto vánocích a jeho 2-měsíční péči jsem se rozjedla. Větší a častější porce spolu s absencí sportu udělaly své. Začala jsem postupně nabírat, ale stále to bylo přijatelné, navíc jsem si s pár kily navíc hlavu nedělala, že to do léta shodím. I když jsem se to léto trošku styděla v dvoudílných plavkách, neudělala jsem s tím nic, protože po létě jsem znovu zapadla do kolotoče v práci. Jedla jsem spíše v restauracích a rychlém občerstvení. Takto to šlo asi 2 roky. Shon a nervy, čokoláda a žádný pohyb. Začala jsem se zajímat o změnu zaměstnání, už jsem ten stres a nároky nemohla vydržet, ale hlavně kvůli dětem, které když jsem někdy nakoupila, s úžasem otevíraly oči: "Maminko, tys nakoupila?" Nebo když jsem přijela z práce domů odpoledne a ne až večer jako obvykle, tak se hned ten den ptaly: "Kdy budeš zase někdy brzo doma?" Získat nové zaměstnání se mi podařilo, čímž se ale mé problémy s narůstající váhou nevyřešily. Spokojená sama se sebou jsem se nechala unášet pocity klidu a úspěchu a dobré jídlo bylo jejich součástí. Dostala jsem se až na váhu 79kg ! Když jsem to zjistila (mezitím jsem se prakticky nevážila, zastávala jsem názor, že se váží denně pouze modelky a šílené ženy, jejichž jedinou starostí je jejich vzhled přičemž váží 40 kilo i s postelí), tak jsem byla dost překvapená a vyděšená. K údivu všech, co to nyní čtete, jsem pokrčila rameny, že to je věkem, po 40-tce si tělo ukládá najednou kde chce co chce... Další 3 roky mi to nevadilo, lépe řečeno jsem přebila tyto úvahy jinými - zase jsem se soustředila, abych uspěla i v nové práci.